Tak to vám držím moc a moc palce. Před časem jsem s tím rozhodnutím zápasila také. Ale nezvládla jsem to. Nebyl by pro mě problém opustit svojí dosavadní práci. Zajímala jsem se o jinou, prošla výběrovým řízení a nebyla přijata. To mě zaskočilo a odradilo, takže jsem pak přestala hledat dál.

Jene, ty popisované pocity mám i já. A tak tobě díky za zamyšlení a

Díky, Pavle,

Držím palce

Ono to půjde.

Určitě. Proč by to jít nemělo? Díky za komentář a palečky

Honzo, v důchodu je tak krásně, a venku...je tak blízko!:-)))

Tu změnu ti schvaluji. Člověk tráví v práci většinu času, tak by ho to mělo bavit.

Díky Marie, vypadá to, že pak budu venku častěji. Na jaře ještě musím vydržet tak, jak to je

Honzo, vyučil jsem se a dělal dalších jednadvacet let v tom instalatérským družstvu. Celou tu dobu jsem tvrdil, že jsem tam jen dočasně, až jsme si ho nakonec prodali nad hlavou. Od té doby dělám "řidiče na dobrodružných cestách" To nikde v nabídkách práce neuvidíš, vymyslel jsem si to sám na sebe:)

Tohle jsem si sice sám nevymyslel, ale byl jsem osloven, zpočátku to zavrhl, pak mne ta možnost zaujala, poptal jsem se, přislíbil, že si to rozmyslím a nakonec rozmyslel

Honzo, díky za článek, ve kterém jsem si doslova zopakovala svoje pocity před několika lety. Pak jsem udělala krok do neznáma. To neznámo najít mi trvalo však dva roky. A teď nevím množstvím práce co dříve, ale vidím tu smysluplnost a práce mě baví. Tak držím palce.

Soni, to Ti mohu jen gratulovat. Uvidím, co se z toho nakonec vyklube a jak dlouho vše budu vstřebávat. Mám rád rozmanitou práci, chvíli kancelář, chvíli terén, chvíli s lidmi, chvíli sám

Mám to, Honzo, momentálně v práci dost podobně, takže chápu. Je to dilema, když do důchodu je daleko, člověk už má své práce plný zuby a bojí se vrhnout se do nejistoty. Držím Ti palce, aby to dopadlo dobře. Já sama za sebe ještě nevím, co bude a jak bude.

Díky, už se Pavlo tak nebojím, protože jsem si nejistotu vyzkoušel a také se mi osvědčilo netlačit na pilu a pak se něco objevilo. Tady jsem byl osloven, něco málo slíbil, že pouvažuji a už z toho kouká práce (dokonce zaměstnání)

Držím palce, ať ten vnitřní hlas poslechnete...já to udělala před 11 lety - a nelituju. Pokud nepslácíte hypotéku a máte dospělé děti, tak je důležitější dělat co vás baví nebo mít čas (na cokoliv - na ženu, na koníčky, později na vnoučata,...) - než mít dobrý plat

Děkuji za komentář, s tím souhlasím. Tyhle starosti nemám, jen syna ještě pár let na studiích a to byla ta brzda. Ale už jsem si to vyřešil

Jo, Honzo, tohle dobře znám. Jednou jsem byla někde, kde jsem být nechtěla a já se už časem přestala i přezouvat... já byla vlastně pořád na pochodu... dobře to dopadlo. Tak až uděláte krok, ať je dobrý.

Tak nějak cítím, že něco hezkého končí a vnímám náznaky, že i zde se to odchodem lidí do důchodu razantně promění (z mého pohledu k horšímu) a na druhé straně se objevila šance dělat něco jiného, pak neváhám. V tomhle už mne život poučil

Nezávidím, to není jednoduché rozhodnutí.... i já držím, Jene, palce...

Minule to bylo jednodušší, ale zase jsem se držel jak klíště, teď už jsem lépe psychicky připraven