:) souzním...

Problém je že do toho projektujeme vlastní životní zkušenost a pohledy. Je zde jedna významná veličina, jež to bude vždy narušovat a vlastně dvě a odpovědí je na to robustnost a obrovská regenerační schopnost samotné přírody. Na straně člověka je forma obnovy společnosti v rámci generačního cyklu, kde se neustále rodí nové generace a jejich vědomí je ve stavu nula a musí si někde rozvinout poznání a zkušenost o světě, navíc každá nová generace si na vše musí přijít sama, nerada přijímá cizí názory a nemá ráda autority. Navíc má silné období vzpoury a to pubertu a taky chce hodně zakusit, vlastnit, prožít a vlastně trénovat životní zkušenosti, což dnešní mladé generaci chybí. Postačí 3 generace a původní nosná idea a základy dané společnosti se přežijí ... Pak je tu sama planeta a my žijeme na dynamické, tektonické a vulkanické planetě, kde často dochází k lokálním a globálním, zničení celých ekosystémů a příroda na to je uzpůsobena. Navíc my žijeme časovou slepotou a oddělenosti, jež si vytváří umělou realitu. Naše vnímání je tedy a teď, ale už nevíme co bylo včera, jaké zde bylo hlavní téma, nevíme už kdo a jak a kolik lidí už zde udělalo mílové kroky, nevíme ani co bylo na počátku, nevíme ani jaké, planeta, příroda, klima má cykly, nevíme co bylo před měsícem, rokem. Lze říci že člověk zabrzdil a zaspal svoji evoluci a nestačí už dnešní rozvinuté a komplexní, časové době ... Jiný je pohled člověka jež si vlastně buduje umělý svět a existenci a jiný pohled planety a přírody jež vše musí udržet v nesmírné dynamice, kde je potřeba rotace zemského jádra, tak aby bylo magnetické pole, desková tektonika a vulkanická činnost a tak se mohl zpět uvolňovat CO2 a fungovat termostat planety ... Což na jedné straně devastuje a zase tvoří ....

Děkuji za doplňující popis stavu, s radostí jsem si přečetl

Ano, rovnováha, vybilancovanost to jsou ty potřebné stavy a co platí je, že najdete li rovnováhu mezi hlavou a srdcem tak se povětšinou stává váš život jednou nádhernou básní....ale není to jednoduchá cesta... alespoň pro mě, jak zde dodají mí oprávnění kritici