Život mě baví, ale co s tím Matrixem?

Co mě na tom životě vlastně baví? Ten život sám, ta rozmanitost. Příroda a vše, co obsahuje vč. člověka.

Život je o slastech i strastech. Pocit štěstí pochází z malých radostí a žití v přítomnosti. Je to pocit hravého nespoutaného dítěte. Co mne tedy drží v radosti ze života a v psychické odolnosti?

Především rodinná a lidská pospolitost a činnosti podporující duši a tělo. U mě je to hlavně pohyb, hodně chodím pěšky, mám rád jízdu na kole, koupání v přírodě i plavání v bazénu, sokolské cvičení, ping pong, squash.

Dále je to zejména pobyt v přírodě, ať již to je turistika, procházky se psem, nebo pobyt spojený s fyzickou prací na zahradě a chatě, tedy to rýpání v hlíně a pěstování užitečných plodin a krásných rostlin. Ale i obyčejné sezení v trávě, pozorování přírody. To mě nabíjí.

Pak ta tvůrčí činnost, kam lze zařadit i psaní blogů a úpravu webu (jak přijde inspirace) a také smysluplná služba a část práce, která je vidět.

Co ale s tím Matrixem? Ten mě fakt nebaví. Ale jak se ho zbavit? Lze to vůbec? Lze mu akorát vědomě neodevzdávat svou moc a sílu. Věnovat mu vědomě co nejmíň energie a pozornosti. Mít ho co nejmíň v hlavě a převážně žít přítomným okamžikem. Člověk sice nechce být vyobcován ze společnosti, ale zároveň se od „matrixové“ společnosti distancuje, protože ho ubíjí, vyčerpává. Co se s tím dá dělat? Asi změnit ten „matrix“, tu společnost.

Změnu Matrixu ve prospěch lidských bytostí mohou zařídit jen lidské bytosti. Bytosti, které si budou vědomé své duchovní síly a moci, kladných vlastností, které byly spolu s božskou jiskrou dány každému člověku do vínku. Láska a Světlo jsou tou mocí a silou vědomých lidí. Co nám brání je uchopit a použít? Světlo osvětluje a transformuje tmu, láska nabízí hřejivou náruč citu ze srdce a rozpouští (léčí) nenávist.  

Co mne tedy v matrixu udržuje? Potřeba vydělávat peníze na živobytí (tedy zaměstnání), bydlení a platby, bankovní účet, vztahy v rodině. To jsou zábrany, které mi brání v odejití z Matrixu. Stejně existují pouze dvě cesty, které počítají se záchranou stávajícího života a jsou v důsledku velmi svobodné, ale hodně těžké, navíc dost individuální. Je to cesta poustevníka, nebo bezdomovce. Jinou variantou je samozřejmě smrt.

Pak je třetí cesta a o tu je třeba se pokusit, zvýšit kolektivní vědomí lidstva tak, že se transformuje celý systém, celý Matrix v něco nového, ale ne v (globalisty plánovaný) Nový světový řád „digitálního otroctví“, ale ve Zlatý věk lidstva.

Naděje žije a už je vidět, že se leccos mění. Fyzikální zákony fungují, zejména ten o akci a reakci. Reakce nemusí být jen odpor, vzdor, ale i přijmutí situace, která se člověku zdá divná, nelogická, nejhorší řešení ze všech možných. Zde nejprve přijde pochybnost, pak otázky a hledání odpovědi a také své cesty. Potom obvykle přichází nalezení vnitřního kompasu, odvahy, odhodlání, ochoty k činům podle svého vnitřního vedení.

Moudrosti předků nám říkají, že „žádný strom neroste do nebe“, a že „co seješ, to sklidíš“. Nebo trochu moderněji „karma je zdarma“. A ještě připomenu, že „když člověk něco plánuje, Bůh se směje“.