Cesta vzhůru
Obvykle egoistům chybí sebereflexe, naopak překypují (často falešným) sebevědomím, které je postavené na dojmech a pochlebování okolí. Tyto důvody hrají roli. Ona je ta moderní konzumní lidská společnost takto nastavena. A toto prostředí vede do popředí lidi, kteří se touží ukázat a zviditelnit, touží vyniknout, touží po tom postavení a z něj vyplývající moci.
To je cesta vzhůru, kterou si jedinec sám vybere a vše tomu podřídí. Touto cestou šel Andrej Babiš a vybudoval tak nejprve svůj podnikatelský a později politický byznys.
Pak je cesta, která je jiná a která spočívá v tom, že člověk neumí říct NE! Téměř každému z nás dělá dobře chválení (mazání medu kolem huby), tak někdo přijde a začne lákat, pochlebovat a manipulovat vybraného člověka k tomu, aby na pozici (funkci, kandidaturu) zkrátka kývl. Nevím, zda touto cestou ke kandidatuře dospěla Danuše Nerudová, ale mně se stalo před lety něco podobného.
Byl jsem takto „vmanipulován“ do funkce šéfa místního spolku (starosty Sokola). Byli jsme se svým amatérským dětským divadlem vděčni za to, že nás vzali pod svá křídla a také jsem tam začal cvičit. Tak jsem kývl na funkci s tím, že mi bude kolega pomáhat. Pak těch funkcí bylo víc a já trávil čas na mnoha schůzích. Trvalo to několik let, kdy jsem si říkal, že to dává smysl, že to někam posunujeme a já jsem toho důležitou součástí.
Na jedné schůzi, která trvala dvě hodiny, přičemž jsme vyslechli dva dlouhé nesouhlasné monology, jsem si řekl, co já tady vlastně dělám? To chci svůj volný čas trávit takto? Navíc tam sedím minimálně 2x měsíčně a zadarmo? A v tu chvíli se mi rozsvítilo, že já jsem tím medvědem, jehož ovládá a kontroluje medvědář. A postupně jsem se začal z funkcí stahovat a před Covidem už jsem šéfem nebyl. Nakonec neformální šéf se stal i šéfem formálním a já si šel svou cestou.
Zbavil jsem se i kandidatury do Zastupitelstva vlastně díky rozdílnému přístupu ke Covidu s místním šéfem volební strany.
Sám jsem se stal vlastně šéfem, aniž bych po tom toužil. Nynějším šéfem jsem tak jaksi mimochodem. Tahle funkce (a práce) mi pomohla k odejití ze zaměstnání ve státní správě v Praze. Nemusím dojíždět do Prahy nudit se v úřadě.
Tady se rozhodně nenudím. Po znovuzvolení mi funkce slouží k tomu to doklepat do důchodu s tím, že bych rád ještě některé rozdělané záležitosti dokončil a postupně to předal nástupcům. A aspoň vůči sobě odešel s čistým štítem. Mám na to podobně jako prezident republiky pět let.
A díky tomuto přístupu na funkci vůbec nelpím a ani by mi nevadilo, kdyby mě z ní chtěl někdo vykopnout. Ale to se nejspíš nestane, protože tady je to o práci, ne o moci a vlivu. Byť připouštím, že někdo se může cítit mocným, když bude mít pod sebou tři podřízené. Jenže jsou to hlavně kolegové (v mém případě kolegyně), bez nichž bych tu práci nezvládl.
Zkrátka je potřeba, aby v pracovním týmu byl duch spolupráce, důvěry, vzájemnosti a také samostatnosti. Lidskost na pracovišti v malém kolektivu přináší pohodu a pak se lze nadít spolehlivého a zodpovědného přístupu. A je povoleno dělat chyby a vymyslet, jak to udělat, aby to šlo. Hledat cestu. Když to nejde tudy, půjde to jinudy. To se přirozeně někomu nemusí líbit.
Jenže tady platí, že úředník vám dům nebo byt neopraví a šikovného a ochotného řemeslníka, abys pohledal. Pokud jste ho našel, vyzkoušel, jste s ním spokojen, pak si ho vážíte a využíváte. Vy víte, že se na něho můžete spolehnout a on ví, že má u vás práci. Oboustranně výhodný a lidský vztah. S tou nejnutnější administrativou samozřejmě počítáte a splníte ji.
Jan Tichý(Bnj)
Nalodil jsem se na loď blogosvěta
Využívám Hydeparku pro informaci, že jsem vstoupil na blogovou platformu blogosvět, kde se mj. „potkávám“ i s bývalými zdejšími pisálky jako Lubomírem Stejskalem nebo Bohumilou Truhlářovou.
Jan Tichý(Bnj)
Házím do toho vidle!
Tak jsem se dočkal dočasného zákazu diskuse (pod blogem Proč neumím chápat lidi, kterým nejde televize?). Použil jsem sice textově vhodné slovo, leč hlídací robot ho vyhodnotil jako nevhodné.
Jan Tichý(Bnj)
Najdu někoho ochotného?
Tak nějak nastal čas změny. Předdůchod ani předčasný důchod mi v brzké době nehrozí, ale duše už mě volá jinam. Ještě nevím úplně kam, ale nabádá mě k tomu, že je na čase dělat méně práce v systému.
Jan Tichý(Bnj)
Proč neumím chápat lidi, kterým nejde televize?
Není to tak úplně pravda a snažím se lidem pomoct, jak umím. Přesto právě v souvislosti s televizí existují lidé, kteří mě dokáží vytočit.
Jan Tichý(Bnj)
Proč podporuji stávku?
Níže uvádím důvody. Má žena se stávky účastní aktivně v Praze. Ani jeden z nás nejsme v odborech. Já na svém malém pracovišti (ve čtyřech lidech celkem) žádné odbory nemám ani je nepotřebujeme.
Jan Tichý(Bnj)
Není na čase změna některých mouder nebo spíš hesel?
A kterých? Osobně bych změnil následující hesla: „Kdo nejde s námi, jde proti nám“, „Podle sebe soudím tebe“ a „V jednotě je síla“.
Jan Tichý(Bnj)
Pod povrchem a za zrakem
To, co na první pohled nevidíme, neumíme změřit, vysvětlit a definovat, to neexistuje? Ono to ale existuje, jen to neumíme vnímat, protože je to pro nás skryté.
Jan Tichý(Bnj)
Rozděl a panuj
Už v tomto hesle je schována odpověď na otázku „kdo rozděluje společnost?“. Kdo by ji rozděloval, logicky ten, kdo chce vládnout, kdo chce moc a kdo chce žít na úkor druhých.
Jan Tichý(Bnj)
Dva v jednom
Proč? Protože sem dávám dva druhy fotek. Jedny fotky pořídila fotopast a druhé fotky jsem pořídil (neplánovaně) mobilem na procházce se psem. K tomu ještě popisný text.
Jan Tichý(Bnj)
Do Vrchlabí dvakrát v týdnu
Že si do Vrchlabí pojedu pro sekačku bylo naprosto logické, ale že tu cestu absolvuji po pondělku ještě v pátek, by mě ve snu nenapadlo. Navíc, když mi v pondělí řekli, abych počítal tak s dvěma týdny.
Jan Tichý(Bnj)
Cesta do Vrchlabí
Tak jsem se podíval v pondělí do Vrchlabí. Toto město jsem již několikrát navštívil, prohlédl si zámek s parkem, Krkonošské muzeum, náměstí.
Jan Tichý(Bnj)
Zeptej se sám sebe
S kým bys chtěl trávit čas? Třeba na dovolené nebo dokonce na pustém ostrově. S kým bys rád zašel na pivo nebo kávu? S kým by sis rád poseděl a popovídal?
Jan Tichý(Bnj)
Pět sloves
Našel jsem pět sloves, kterými si dovolím charakterizovat svůj život. A která že to jsou a proč? Být, mít, chtít, moct a nemuset.
Jan Tichý(Bnj)
Jak se mi díky strýci připomněla zesnulá maminka
2. listopadu je den, který je v kalendáři označen jako Památka zesnulých, lidově se mu říká dušičky, a především o víkendu (nejbližším tomuto dni) se zaplní hřbitovy, aby lidé vzpomněli na své zesnulé blízké.
Jan Tichý(Bnj)
Práskači sobě
Používat slovo „sobě“ ve třetím pádu je docela zajímavé. Je to snad nějaká sebestřednost? Až tak bych to neviděl, např. „Národ sobě“ připomíná sbírku na Národní divadlo.
Jan Tichý(Bnj)
Neměl bych přestat psát?
Tak si říkám, zda už neskončit se psaním. Teď v melancholickém podzimu a za prodlužujících se nocí, kdy je na to psaní více času?
Jan Tichý(Bnj)
Zdraví ve svých rukách
Byl název přednášky a besedy o zdraví s propagátory funkční medicíny Davidem Čechem a Alešem Svobodou, kterou jsem se svými kolegy pořádal v našem městečku.
Jan Tichý(Bnj)
Jak reagovat na další byrokratický nesmysl?
S těmi byrokratickými nesmysly se poslední dobou roztrhl pytel. Jako by ti úředníci nebyli ani lidé, ale spíše nějací chovanci našeho či evropského ústavu pro choromyslné.
Jan Tichý(Bnj)
Sluníčko už je nízko, ale ještě pěkně hřálo
Chodit v druhé půlce října v tričku je na jednu stranu fajn, na druhou stranu docela divné. Ale co, stejně člověku nezbývá než se přizpůsobit.
Jan Tichý(Bnj)
Být autentický je nejlepší
Buď sám sebou. Buď upřímný (hlavně k sobě). Nenalhávej si. Jdi svou cestou. Že se s ostatními poněkud míjíš? Že to nemůžeš udělat? Proč?
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1077
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 556x
Tento blog jsem se rozhodl ukončit. Nezáleží na mě, jak dlouho tu ještě bude. Najdete mě:
https://www.tichy-blog.cz/
web: https://www.tichaci.cz/
email: tichy.jan.bnj@centrum.cz
Děkuji za přízeň, kterou jste mi zde věnovali.