Sklízíme, co jsme zaseli

Období zrání a sklizně. Zahradní úroda je zdá se bohatá. Pravda, jahod moc nebylo. Ale to byla jediná výjimka. Kupodivu sklízíme na zahradě i na chatě.

Cukety ze zahrady jsme si dovezli i na zpracování a ke snědku na chatu. Na chatě jsme sklidili rybíz a natrhali spoustu malin. Dali jsme tam i cibuli, co nám zbyla, na zahradě je ale větší. Také brambory k vyhození jsem zahrabal do země, vyrostly rostliny, už jsou dostatečně velké, tak jsem zkusil jeden keřík vyrýt a bylo by na dvě menší porce. To je dobrá zpráva.

Po týdnu bez internetu a koupání v rybníčku jsme se přijeli umýt do vany, ale hlavně podívat se na zahradu, kterou sice dcera zalévala, ale nic si nenatrhala. Takže cukety, dýně, mrkve, okurky, rajčata a cibuli jsme se jali aspoň částečně sklidit. Letos bude dost jablek, zdá se, že vydrží i švestky a broskve.

Také jsme se podívali na ten internet, abychom byli v obraze. Proč vlastně? Ze zvyku? Ze zvědavosti? Nakonec jednou týdně si kupujeme noviny, a také telku na chatě máme. Ale spíš ten internet zapínám kvůli emailům, a když už jsem v tom, tak shlídnu blogy, své oblíbené stránky a hned mě napadne něco napsat. Že by absťák? V mobilu to zkrátka nechci, užívám si chvíle v off-linu, takže se na internet dívám jen z počítačů (domácího a pracovního).

Na zprávy se programově nedívám už roky. Na chatě mám jiný program, dívám se na drozdy a kosy, kterak chodí po louce (trávníku) a shánějí potravu. Je to takový můj soukromý „dýchánek“ s drozdy a kosy na večerní pastvě. Někdy si k tomuto rozjímání dopřeju pivko či vínko, čímž je radost umocněna.

Sklízíme plody své práce, také jsme konečně odvezli odpad, co tam byl po povodni. Takže konečně čisto. A taky sucho, potok teče „čůrkem“, ještěže předtím dost napršelo a můžeme čerpat dešťovku. A díky našemu „pralesu“ se tu tvoří takové vlhčí mikroklima, aspoň po ránu rosa dodává trávníku svěží zeleň.

Jakmile bude doma sklizeno a zalito, vydáme se zpět na sever, kde si prožiju ještě týden bez zpráv a bez internetu. A pak návrat do „matrixové“ reality. Kde se poslední dobou nic jiného nedělá, než se řeší nějaké problémy. Nejsem si jistý, zda se mi chce neustále řešit problémy, které jsem nezpůsobil, radši bych se klidně nudil. Obávám se, že to mi v práci nehrozí.

Ale ještě týden v práci nejsem, nepředpokládám, že by mi ji zrušili, že bych se už do práce nevrátil. Kdo by to dělal? Možná, že v té krizi by se někdo přece našel. A já bych si pak hledal své další místo v životě. On nám ten život stejně změní nadcházející podzim a zima.

Bude k nám příroda milostivá a shovívavá, byť si to za své hovadské chování jako lidstvo nezasloužíme? Na vládu a jakékoliv elity bych se nespoléhal, tady pomohou jen vlastní paže a lidskost v nás. Pevné nervy a ať nás neopouští smysl pro humor, s ním to zvládneme lépe. Smích, dělání a objímání zahřeje určitě líp než dva svetry.