Kdo by mě oslovil?

Myslím při volbách do Sněmovny. Politické strany moc volit nechci, v komunále zaškrtávám jednotlivé lidi, mám výhodu v tom, že většinou je znám osobně.

Ale volby tam, kam musím volit jen stranu, z principu rád nemám. Ono se to nakonec nějak vytříbí i bez mé účasti. Takže první vážně branou variantou je nevolit a nepodporovat staré (předpokládám, že končící) paradigma.

Vím, že tento systém, který je právě současnými politickými stranami reprezentován (a z něhož vyšel i Babiš) a je charakterizován vlastnostmi, jako jsou chamtivost, lenost, pokrytectví, strach a nenávist, mi nevyhovuje.

Jsem (mírně?) proti-systémový, antiglobalizační, preferuji lokální společenství, spiritualitu před náboženstvím, přirozenost před normalitou, venkov před velkoměstem. Jsem příznivec transformace a svobody. Demokracii ctím, ale bez přívlastků. Více si však vážím svobody a rozmanitosti, různorodosti vč. lidí a názorů. Z toho pak vzniká rovnováha a harmonie. Daleko snáze, než z prosazování jedné pravdy (úhlu pohledu) a potlačování jiného úhlu pohledu. Zde je ta rovnováha dosažena díky obrovské polaritě, která vzniká prosazováním jednoho (ideologicky správného) úhlu pohledu, a ti, kteří ho nesdílejí se tak staví na odpor, aby to vyrovnali.

Svoboda znamená především zodpovědnost, zejména v tom vzít zodpovědnost za svůj život do vlastních rukou. Kdyby k tomu tíhla většina lidí u nás, nějaký „spasitel“ by asi šanci neměl.

A teď hesla, která by mne oslovila:

Necháme vás žít, prosekáme legislativu, zpružníme systém, omezíme vliv nadnárodních korporací, podpoříme život na venkově a krajinotvorbu tak, aby dokázala zadržovat vodu.

Nedovolíme výstavbu komerčních areálů na zelené louce, žádné dotace a daňové prázdniny nadnárodním korporacím, chcete-li stavět – můžete revitalizovat brownfieldy, stát přispěje na ekologickou zátěž, už žádné zaasfaltovávání orné půdy na skladové haly a montovny.

Zdaníme digitální giganty jako je Google a Facebook, národní legislativa bude mít přednost před unijní.

Českým národním zájmem je maximální soběstačnost ve výrobě potravin, péče o životní prostředí, přírodu a krajinu, dobré vztahy se sousedy, sebevědomé (ale obezřetné) chování k velmocem. Umožnění alternativ a dobrovolnosti v léčení a ve vzdělávání. Důsledná svoboda projevu, žádný dvojí metr, cenzura.

Základní vize: spokojené Česko. Cílem není hospodářský růst, ale důstojný, zodpovědný a spokojený život většiny populace.

A teď hledejte stranu, která by se tomu aspoň přiblížila. Existuje vůbec? Pokud ano, tak se krčí někde daleko pod jedním procentem odevzdaných hlasů.

Rozhodovat se, co je menší zlo, zda k destrukci dosluhujícího „systému“ lépe poslouží strana „protisystémová“ nebo naopak „sebedestruktivní systémová strana“, se mi nechce.

Má-li dojít k proměně, tedy vyrůst něco „nového, jiného a funkčního (a především lidského)“, mělo by to staré a nefunkční odejít. Jestli ten odchod uspíší obhájci nebo odpůrci starého systému je celkem jedno.

Tak asi volit nepůjdu a podobně jako princ Drsoň z Cimrmanovy pohádky budu vše zpovzdálí sledovat.