Když pominu prezidenta Václava, jeho bratra Ivana a jejich předka Miloše, znám ještě další dva jménem Petr Havel.
Jeden je trochu známější, je to agrární analytik a má co říci k současnému zemědělství, tvorbě krajiny a ekologii. Docela rád čtu jeho názory a poslechl jsem si s ním i pár rozhovorů. A znám ho jen z médií (podobně jako jeho mediálně známější jmenovce).
Druhý Petr Havel známý není, resp. známým se stal až po své smrti. Zemřel mlád, násilně. Byl jednou z obětí nevyšetřené vraždy tří trampů v Labských pískovcích v roce 1987. Jeho jsem osobně vlastně moc neznal, párkrát jsme se viděli. Znal jsem však jeho a mého kamaráda Pavla, který byl mým spolubydlícím na koleji a jeho přítelkyni (a moji kamarádku) Lenku.
Lenka s námi jezdila na tábory s Brontosaurem. Měla být účastníkem tábora na Karlštejně v roce 1987. Když jsme se s Pavlem na koleji před prázdninami loučili, řekl, že nejdřív s Lenkou a Petrem pojede na čundr do Hřenska a pak nám přiveze Lenku na Karlštejn. Už nepřijeli, místo nich přijeli Pavlovi rodiče je hledat na Karlštejn. Všem nám bylo divné, že se neozvali, neposlali pohled. V té době už byli pohřešovaní a my byli přesvědčeni, že se v tom pohraničním pásmu něco muselo stát.
Myslím, že příběh je dostatečně známý, několikrát běžely reportáže v televizích. Nechci se k tomu vracet. Snad jen, že jsem díky tomu smutnému příběhu absolvoval výslech na StB (asi). Naštěstí jen jeden a to, že to nebylo SNB, ale spíš StB mi došlo až po mnoha letech, když mě navštívil amatérský vyšetřovatel, který také vystupoval v televizních reportážích k případu.
Vyšetřovatel (SNB nebo StB) byl jen jeden a představil se v pořadí hodnost, jméno a příjmení. Hodnost si nepamatuji (asi major), křestní jméno nevím, ale příjmení mi utkvělo v paměti dodnes: Novák. Nevím, zda bylo skutečné, nebo krycí.
Hlavně se mě snažil přesvědčit, že jsou už dávno za kopečkama, že emigrovali. Já na to, že to by neudělali, Pavel měl před vojnou, měl už sjednanou práci a Lenka ještě studovala. A navíc proč by utíkali přes NDR, to nemá logiku. Výslechem zjistili, že nic nevím a pak mi už dali pokoj.
To, že případ nebyl vyšetřen, ukazuje, že mířil někam do vyšších míst a že i po tolika letech asi někoho stále ohrožuje (více v odkazu). Jen chci poukázat, že i v těch relativně uvolňujících se letech (Gorbačovova perestrojka) se v tom režimu dělo i takovéto svinstvo, které tři mladé lidi, mé blízké kamarády, připravilo o život, a navíc přetrvalo dlouho po změně režimu a tím nedovolilo ani zjistit, jak vlastně o život přišli a kdo je o něj připravil.
Tak jsem se rozepsal o něčem jiném, než je v názvu článku. Zkrátka se to vše nějak spojilo: smrt, blížící výročí a vzpomínání na Havla. Tak jsem si taky vzpomněl. Ovšem na jiného Havla a jinou smrt.
Když se vrátím k tomu jménu Havel, tak více inklinuji k příjmení Havlíček. A to nejen kvůli Karlu Havlíčkovi Borovskému, ale proto, že Havlíček byl můj děda, je můj strýc, bratranec (i jeho syn) a také moje máma byla za svobodna Havlíčková.