Dva životy (2. část)
Přírodní živel Pepa
Pepa vystudoval přírodovědu. Nebyl ambiciózní a kariéra ho nelákala. Ale protože ho příroda moc bavila, hodně toho znal, poznal mnoho rostlin, ale ještě víc zvířat. Byl ve svém živlu. Na škole se snažil účastnit expedic po přírodních krásách vlasti i zahraničí.
I po studiích bydlel stále s rodiči. S pár děvčaty chodil, ale jedna byla věřící katolička a chtěla až po svatbě, a to se mu nelíbilo. Další ho po krátké známosti opustila. Na jedné akci potkal dívku, která se mu líbila, pozval ji do kina, kupodivu šla. A tak spolu začali chodit. Ukazoval ji krásy přírody, a nakonec se z toho vyvinula láska na celý život.
Vzali se a do roka měli první dítě, dceru. Zprvu bydleli u manželčiných rodičů, pak to zkusili u Pepových rodičů. Toužili po vlastním bydlení. Pepa pracoval v pražské ZOO, práce ho sice bavila, ale bylo to dlouhé dojíždění, kterým strávil tři hodiny denně a ten plat také nic moc nebyl. Vedoucí místa byla obsazena, vyhlídka na byt v Praze v nedohlednu, a kromě toho ani jemu, natož jeho ženě se nechtělo bydlet v Praze.
Hledali nabídku práce s bytem. Nakonec objevil, že hledají učitele přírodních věd na venkovské gymnáziu v městečku na Vysočině. Jel se tam podívat. Městečko ho zaujalo, najmě okolní příroda. Také byt byl docela hezký a prostorný.
I ženě se tu líbilo, tak se o prázdninách stěhovali. Dceři ještě nebyl ani rok. Pepa si musel dodělat pedagogické minimum, rozšířit znalosti z fyziky a chemie. Kolegyně v kabinetu si ho oblíbily, velmi dobře vycházel i s ředitelem, a nakonec i se studenty.
Nechtěl mít nad nimi převahu, často jim vyprávěl o zážitcích z pražské ZOO, dokázal se smát, jednat na rovinu, dokázal přiznat chybu a dokonce říct, že neví, když se ho na něco zeptali a nedokázal odpovědět. Vše šlo krásně, manželka ekonomka nastoupila jako referentka na Městský úřad. Pět let po dceři se jim narodil syn.
Vše šlapalo jako po drátkách do té doby, než pan ředitel odešel na zasloužený odpočinek. Nová ředitelka dokázala během chvíle proměnit atmosféru celé školy. Učitelský sbor se začal měnit, spousty učitelek odešlo, přicházeli noví pedagogové, pověst školy trpěla. Děti se přestaly hlásit, začaly se krátit úvazky učitelům. Už i kliďas Pepa toho měl dost a hledal, kde by si aspoň přivydělal. Navíc studenti už nebyli takoví, jako jejich předchůdci. Doba mobilová a facebooková jim vymyla mozky. Ještě k tomu ho unavovaly a štvaly požadavky ministerské byrokracie, jejichž plnění nová paní ředitelka bezpodmínečně vyžadovala.
Tak se Pepa jednoho jara dozvěděl, že 15 km vzdálená nově vybudovaná záchranná stanice pro zvířata hledá brigádníky na víkendy. Zajel se tam na kole podívat a pak tam pomáhal každý druhý víkend. Aspoň mám práci na prázdniny, když nám ředitelka vyhrožovala, že nás pošle na pracák, pomyslel si Pepa.
Jednou mu šéf záchranné stanice povídá: „po prázdninách tady končím, vracím se do Prahy, měl jsem to tu rozjet, pohlídat grant a někoho sehnat za správce. Doporučím Tě, tedy jestli se Ti chce?“
„Tos mě potěšil, práci bych bral hned, napadá mne spousta věcí, jak to tady vylepšit. Jenže když odejdu ze školy ztratím nárok na služební byt“, pokrčí smutně rameny Pepa. „Tak pojď se mnou, něco Ti ukážu tady kousek v lese“. Kousek od plotu záchranné stanice se šéf rozpovídá: „Tak v týhle chaloupce přespávám, je to bývalá hájenka, opuštěná. Dali jsme dohromady jednu místnost pro mne. Vše ostatní na nějakou přestavbu teprve čeká, kdyby tu byl dlouhodobý správce a začal na tom makat, tj. přestavěl by to k obrazu svému v souladu s přírodou, tak bychom to na něj za pár let převedli“. Tak Pepa získal místo i s bytem, kam si přivedl manželku s dětmi.
Jednoho dne, když už je dávno dobudováno, dospělé děti jsou z domu a manželka dávno neúředničí a nedojíždí do městečka, naopak vede u nich lesní školku a pořádá kursy ekologického zahradničení, se uskuteční překvapivé náhodné setkání. Navečer se do kanceláře dobývá nějaká ženská s pochroumaným ježkem. Jak se ukáže je to Pepova spolužačka z gymplu.
(pokračování příště)
Jan Tichý(Bnj)
Nalodil jsem se na loď blogosvěta
Využívám Hydeparku pro informaci, že jsem vstoupil na blogovou platformu blogosvět, kde se mj. „potkávám“ i s bývalými zdejšími pisálky jako Lubomírem Stejskalem nebo Bohumilou Truhlářovou.
Jan Tichý(Bnj)
Házím do toho vidle!
Tak jsem se dočkal dočasného zákazu diskuse (pod blogem Proč neumím chápat lidi, kterým nejde televize?). Použil jsem sice textově vhodné slovo, leč hlídací robot ho vyhodnotil jako nevhodné.
Jan Tichý(Bnj)
Najdu někoho ochotného?
Tak nějak nastal čas změny. Předdůchod ani předčasný důchod mi v brzké době nehrozí, ale duše už mě volá jinam. Ještě nevím úplně kam, ale nabádá mě k tomu, že je na čase dělat méně práce v systému.
Jan Tichý(Bnj)
Proč neumím chápat lidi, kterým nejde televize?
Není to tak úplně pravda a snažím se lidem pomoct, jak umím. Přesto právě v souvislosti s televizí existují lidé, kteří mě dokáží vytočit.
Jan Tichý(Bnj)
Proč podporuji stávku?
Níže uvádím důvody. Má žena se stávky účastní aktivně v Praze. Ani jeden z nás nejsme v odborech. Já na svém malém pracovišti (ve čtyřech lidech celkem) žádné odbory nemám ani je nepotřebujeme.
Jan Tichý(Bnj)
Není na čase změna některých mouder nebo spíš hesel?
A kterých? Osobně bych změnil následující hesla: „Kdo nejde s námi, jde proti nám“, „Podle sebe soudím tebe“ a „V jednotě je síla“.
Jan Tichý(Bnj)
Pod povrchem a za zrakem
To, co na první pohled nevidíme, neumíme změřit, vysvětlit a definovat, to neexistuje? Ono to ale existuje, jen to neumíme vnímat, protože je to pro nás skryté.
Jan Tichý(Bnj)
Rozděl a panuj
Už v tomto hesle je schována odpověď na otázku „kdo rozděluje společnost?“. Kdo by ji rozděloval, logicky ten, kdo chce vládnout, kdo chce moc a kdo chce žít na úkor druhých.
Jan Tichý(Bnj)
Dva v jednom
Proč? Protože sem dávám dva druhy fotek. Jedny fotky pořídila fotopast a druhé fotky jsem pořídil (neplánovaně) mobilem na procházce se psem. K tomu ještě popisný text.
Jan Tichý(Bnj)
Do Vrchlabí dvakrát v týdnu
Že si do Vrchlabí pojedu pro sekačku bylo naprosto logické, ale že tu cestu absolvuji po pondělku ještě v pátek, by mě ve snu nenapadlo. Navíc, když mi v pondělí řekli, abych počítal tak s dvěma týdny.
Jan Tichý(Bnj)
Cesta do Vrchlabí
Tak jsem se podíval v pondělí do Vrchlabí. Toto město jsem již několikrát navštívil, prohlédl si zámek s parkem, Krkonošské muzeum, náměstí.
Jan Tichý(Bnj)
Zeptej se sám sebe
S kým bys chtěl trávit čas? Třeba na dovolené nebo dokonce na pustém ostrově. S kým bys rád zašel na pivo nebo kávu? S kým by sis rád poseděl a popovídal?
Jan Tichý(Bnj)
Pět sloves
Našel jsem pět sloves, kterými si dovolím charakterizovat svůj život. A která že to jsou a proč? Být, mít, chtít, moct a nemuset.
Jan Tichý(Bnj)
Jak se mi díky strýci připomněla zesnulá maminka
2. listopadu je den, který je v kalendáři označen jako Památka zesnulých, lidově se mu říká dušičky, a především o víkendu (nejbližším tomuto dni) se zaplní hřbitovy, aby lidé vzpomněli na své zesnulé blízké.
Jan Tichý(Bnj)
Práskači sobě
Používat slovo „sobě“ ve třetím pádu je docela zajímavé. Je to snad nějaká sebestřednost? Až tak bych to neviděl, např. „Národ sobě“ připomíná sbírku na Národní divadlo.
Jan Tichý(Bnj)
Neměl bych přestat psát?
Tak si říkám, zda už neskončit se psaním. Teď v melancholickém podzimu a za prodlužujících se nocí, kdy je na to psaní více času?
Jan Tichý(Bnj)
Zdraví ve svých rukách
Byl název přednášky a besedy o zdraví s propagátory funkční medicíny Davidem Čechem a Alešem Svobodou, kterou jsem se svými kolegy pořádal v našem městečku.
Jan Tichý(Bnj)
Jak reagovat na další byrokratický nesmysl?
S těmi byrokratickými nesmysly se poslední dobou roztrhl pytel. Jako by ti úředníci nebyli ani lidé, ale spíše nějací chovanci našeho či evropského ústavu pro choromyslné.
Jan Tichý(Bnj)
Sluníčko už je nízko, ale ještě pěkně hřálo
Chodit v druhé půlce října v tričku je na jednu stranu fajn, na druhou stranu docela divné. Ale co, stejně člověku nezbývá než se přizpůsobit.
Jan Tichý(Bnj)
Být autentický je nejlepší
Buď sám sebou. Buď upřímný (hlavně k sobě). Nenalhávej si. Jdi svou cestou. Že se s ostatními poněkud míjíš? Že to nemůžeš udělat? Proč?
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1077
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 556x
Tento blog jsem se rozhodl ukončit. Nezáleží na mě, jak dlouho tu ještě bude. Najdete mě:
https://www.tichy-blog.cz/
web: https://www.tichaci.cz/
email: tichy.jan.bnj@centrum.cz
Děkuji za přízeň, kterou jste mi zde věnovali.