Drozdi!

Seděl jsem na verandě a pozoroval drozdy na louce. Čas se zastavil. Projíždějící vlak čas obnovil. Za chvíli bude sedm večer.

Tak si tu ještě čtvrthodinku posedím a počkám na vlak na druhou stranu. Promarněný čas? Ne, drozdi makali. Pročesávali louku a sem tam něco sezobli. Občas přiletěl kos, či jiný pták.  Pohybovalo se jich tam vždy několik, drozdi v převaze, nebo aspoň přicupitali nejblíž.

Že marním čas pozorováním drozdů a jiných ptáků? A co? Byl jsem na dovolené, a tak jsem si to mohl dovolit.  A kromě toho je to můj volný čas. Jistě, člověk nevydrží lelkovat dlouho. Ale měl jsem pro ten den hotovo, nějaká práce za mnou byla vidět. A kromě toho jsem se projel na kole, sám si zaplaval v prázdném bazénu koupaliště. Dal jsem si pivko před tím, než jsem vlezl do studené vody, po výlezu z vody jsem si objednal grog. To jsem doprovodil příjemným rozhovorem s nájemkyní koupaliště a chlapíkem, co v malé vsi provozuje kino.

Aby vše nebylo jen pozitivní, tak, když už jsem to měl kousek domů (na chatu), jsem píchnul zadní kolo. Ještě před večeří jsem stihl vyměnit duši a byl tak připraven kolo dále používat. A po večeři zbyl čas na ty drozdy.

Na dovolené jsem pánem svého času. Mám čas se dívat na drozdy. Samozřejmě i na jiné ptáky a zvířata, co se třeba jen mihnou před očima. Jo, a na vlaky taky.