Koukám, že jsem se nějak vyřadil

Myslím, z té virtuální společnosti. Třeba mi chodí méně soukromých emailů, mé jméno je však součástí pár hromadných skupin a tak dostávám i tyto maily.

Ačkoliv dnes v těch skupinách příliš aktivní nejsem, v minulosti jsem se nějakých aktivit účastnil.

Na sociálních sítích aktivní nejsem, byť svůj zvláštní fejsbůčkový profil mám. Zvláštní je především tím, že se na něm často nevyskytuju a sdílím ho se svou ženou. Ta hlavní událost, proč jsem na něj kývnul a založil si ho, už pominula a upřímně řečeno, jsem jím na rozdíl od blogu nebyl nijak nadšen.

Na můj vkus je takový formalistický, nemůžete si do nastavených rubrik napsat, co chcete, musíte použít to, co se Vám nabízí. Také tam vložené informace dlouho nevydrží, není nic staršího než zpráva vložená včera. Takže když se tam podíváte jednou za týden či dva, jste prostě mimo.

Jo, radši budu mimoň, než být s FB spojen „pupeční šňůrou“ a to téměř nepřetržitě. To mne ani trochu neláká, a tak komunikovat se mnou pomocí tohoto média příliš nelze. Za to postaru, emailem, telefonem či osobně, to jde.

Virtuálně jsem jen tady na blogu a „pěstuju si“ webové stránky. Tam se taky trochu učím a podobně jako tady dávám prostor své duši. Jen na těch stránkách je zkrátka širší záběr a také víc těch mých milovaných duší, co mám kolem sebe.

Ale ta moje tam hraje prim. A s ní i mé ego, jak jinak. Oni totiž patří k sobě, vzájemně se doplňují a hlídají. Ze sociálních sítí jsem se sice vyřadil, ale za to na svých webovkách a tady na blogu jsem se pro změnu vyřádil.

A řádit budu dál, jenom už ne tak často, jako dřív. Realizace mých přání a cílů je teď trochu jinde.