Ziskový aktivismus

V neziskovém sektoru působí poměrně dost prospěšných organizací, především v sociálních službách, takovým dobrým příkladem budiž hospicová péče a podobná pečující nestátní zařízení.

Ziskoví aktivisté svoji aktivitu provozují profesionálně, tzn., že jsou za ni placeni. Protože jde o práci, plynou z ní nějaké povinnosti vůči zadavateli. Zadavatel platí a tak požaduje. V mnohých případech jde o projekty hrazené z různých fondů či rozpočtů (měst a obcí, krajů, ministerstev). Pokud je zadavatel (zaměstnavatel) s prací spokojený, je jistě spokojen i ziskový aktivista, tj. zaměstnanec. Hrozbou pro zaměstnance je, že se může stát nezaměstnaným, u výrobních podniků může jít např. o odbytovou krizi spojenou s poklesem zakázek a produkce.

Jak je tomu u ziskového aktivisty v neziskovce? Hrozí, že se nedosáhne na grant, nebo se mu nepodaří splnit zadaný úkol, protože je v daných podmínkách v podstatě nesplnitelný. Jsou i případy, kdy vyřešením daného problému (projektu) končí smysl existence neziskovky.

Je známým faktem, že se nám to spolužití s Romy nějak nedaří už desítky (či stovky?) let. Představte si, že by organizace zabývající se romskou problematikou, problém vyřešila. Postupně by mizely ghetta, nezaměstnanost romské populace by rapidně poklesla a naopak vzdělanost vzrostla. Ziskoví aktivisté by pak už nebyli potřeba.

To se nejspíš nestane, ale stejně si myslím, že se bojí toho, aby náhodou neměli nedostatek práce. Pokud jsou zdroje, pak je zejména třeba problém řešit (ne vyřešit) a čerpat peníze, zpracovat projekt, určit klíčové kompetence a nakonec sepsat hodnotící zprávu o tom, jakého pokroku bylo dosaženo. Někdy si myslím, že pokud se snižuje nezaměstnanost a zvyšuje vzdělání Romů, pak jen velice pozvolna a možná i profi-aktivistům navzdory.

Šikovné je, že ten problém je od takovýchto profesionálních aktivistů (často usídlených v hlavním městě) daleko, řeší ho obvykle menší obce a města na okraji republiky. Neříkám, že nikdo nic nedělá, mnozí se snaží, i ti aktivisté. Možná častěji ti amatéři a starostové, kteří to nějak řešit musí, protože se jich to dotýká přímo. Proč se tedy nenechají peníze obcím, aby si mohli zaplatit odborníky, pozvat ke spolupráci aktivisty „srdcaře“ a problém vyřešit? Proč se problémy často řeší od zeleného stolu z centra s neznalostí místních poměrů? Možná se v tomto mýlím a centrální organizace s místní správou spolupracují a možná i něco pozitivního dokázali. Jenže takové zprávy zapadnou.

Když se ovšem dočteme, že ghett spíše přibývá a víme, že nevzdělaní Romové znají svá práva a nároky mnohem lépe, než jakýkoliv běžný vzdělaný příslušník většiny, jakpak máme aktivitu neziskovek asi hodnotit? Hlavně vzhledem k nevalným výsledkům?

Občas si kladu otázku proč jsou aktivisté vyžadující toleranci (potažmo respekt) k menšinám až netolerantní k většinám, k opačným názorům či stanoviskům. Může za tím být hluboké přesvědčení a pak přes to nejede vlak, nebo jsou za tím peníze a plnění úkolu, projektu. Přesvědčený člověk bude aktivní nadále i bez zisku, bude se snažit ovlivňovat a inspirovat (aspoň si to myslím), dnes k tomu má prostředky a technologie (internet, sociální sítě).

Ten, co to dělá jen pro peníze a možná s tím, co dělá ani v skrytu duše nesouhlasí, s tím přestane (v okamžiku, kdy peníze neobdrží) a bude se snažit najít jinou práci. Dokud jsou peníze a „neziskovka“ slouží jen nějakým zištným zájmům, pak je naděje, že ti, kterým už ze sebe bude moc špatně, začnou odpadat a ti odvážnější z nich se budou snažit promluvit. Pokud tedy všechno nejsou jen sprosté „ruské“ lži a propaganda, že?

U mnoha neziskových organizací nepochybuji a věřím jim (a občas i přispěji), např. Konto Paraple, Bariéry, ADRA a další. U některých jsem sice nahlodán pochybnostmi, ale pozitiva naprosto převažují (např. Člověk v tísni). A pak jsou takové, v jejichž prospěšnost zkrátka nevěřím. Věřím jen tomu, že jsou založeny a financovány za účelem, který je prospěšný pouze pro zájmové skupiny, které je úkolují (např. Hate Free a Evropské hodnoty).

Na ty poslední bych aplikoval vtip, který jsem nedávno slyšel: „Přivezli jsme vám kamion Dobra. Poděkujte! Nebo dostanete přes držku!“