Divočina na malém i velkém prostoru

Mám raději tu divočejší přírodu. I ta kultivovaná zeleň vypadá dobře, je upravená a do naší civilizace patří. A městu sluší.

Krajině však více sluší trochu divočiny. Naštěstí se příroda stále prosazuje a to je moc dobře. Byť by to bylo jen tím, že příslušní pracovníci nestíhají, případně jim nestačí rozpočet. Resp. mají rozpočítáno jen na tu kultivovanou zeleň a tu zeleň přirozenou (v příměstské krajině) tak nechávají své přirozenosti.

Zkusil jsem zachytit divokou botanickou pestrost mezi asfaltovou cyklostezkou a tovární zdí. Divil jsem se jak ta divizna, co tam vše vykvetlo vedle sebe. Hadinec a vlčí máky se mi vyfotit moc nepovedlo a tak na fotkách chybí. Také nádherný modrý kakost jako naschvál kvetl zrovna proti sluníčku. 

Pak jsem zachytil přirozené proměny „euroloučky“, tedy úspěšně provedené revitalizace nivy řeky Jizery, která mj. slouží pro udržení vody v krajině a také jako přirozená ochrana před velkou vodou, což už dokázala, byť ta „testující“ povodeň patřila k těm menším.

Příroda si to zkrátka namíchá (nejen barevně) tak, jak chce a potřebuje. Z těch rostlinek mají užitek i rozliční živočichové. A my lidé se můžeme kochat, nebo taky nadávat, že to nikdo neseká, co chudáci alergici a tak podobně, jak to umíme jen my lidé. Každý podle své nátury, tj. přirozenosti. Já se radši kochám a někdy i tím, čím by se jiní rozhodně nekochali.