Jak jsem se bál a divil se, proč se čert válí smíchy na zemi

Tu příhodu si moc nepamatuji, byly mi čtyři roky a poprvé nás navštívil opravdový Mikuláš s opravdickým čertem. Ten byl v mých dětských očích tak hrůzostrašný, že jsem se na něj nemohl ani podívat.

Čerta tenkrát dělal náš soused. Byl tak dobře namaskovaný a ještě se tak do té role vžil, že ho vlastní syn nepoznal. Bydlel naproti nám. Byli jsme jedna z jejich posledních štací. Tak není divu, že už čert s Mikulášem byli trochu společensky unavení. Mikuláš se snažil zachovat důstojnost, což se mu podle mých tehdejších měřítek dařilo, protože jsem do něj vložil veškerou svou důvěru a s hrůzou v očích se mu snažil odrecitovat básničku nebo písničku. Čerta alkohol samozřejmě víc rozvášnil, a tak byl ve své roli čím dál uvěřitelnější.

Dál už musím dát na vyprávění matky, neboť jsem tuto dětskou příhodu ze své paměti vytěsnil. Na vyprávění přišlo tak, že máma povídala, jak potkala našeho bývalého souseda, a povídali si. Byl to onen bývalý čert, který na tu příhodu nemohl zapomenout.

A co se vlastně stalo? Z vyprávění mámy vyplynulo, že Mikuláš se snažil získat důstojnost tím, že se opíral o stěnu a moc nemluvil, aby neškytal. Čertovi naopak alkohol pomáhal k dokonalosti až do té chvíle, kdy jsem se v recitaci přeřekl. Strašně rychle jsem prý recitoval „Pec nám spadla“.

Byl jsem prý vyděšený a chtěl to mít rychle za sebou. Ve zpěvu (či spíš odříkání) písně jsem se daleko nedostal, protože ze mne vypadla replika „starý prcař není doma a mladý to neumí“. Na to prý Mikuláš vyprskl smíchy, podal mi košík s dárky a máma mě poslala do pokoje, ještě jsem se prý podivně podíval na čerta, který se (z mě nepochopitelného důvodu) válel smíchy na zemi.

Takže už jsem neregistroval, jak se všichni smáli, a čert v záchvatu smíchu říkal tátovi: „teda Tichej, co to svý dítě učíš?“

Další Mikulášové už byli klidnější, jednak máma důrazně požádala, aby mě tak neděsili, jednak už jsem se tak geniálně nepřeřekl a už se tolik nebál. Jednoho dne jsem čerta poznal. Když odešli, řekl jsem mámě: „ten čert byl strejda Miloš, že jo?“. Poznal jsem ho dřív, než jeho vlastní syn.

Pak přibyl do rodiny ještě brácha, soused se rozvedl a odstěhoval a žádný čert už nedosáhl jeho úrovně.