Budu se věnovat hlavně sobě. Byť se snažím poslouchat své tělo, mít dostatek pohybu, pobývat v přírodě, meditovat, otužovat se, a hlavně se nestresovat, přece jen s tou životosprávou na tom nejsem tak dobře, jak si namlouvám. Zejména tedy v oblasti stravy.
Je jedno, že se nestravuju v Mekáči či jiném fastfoodu, že občas nesnídám a snažím se dodržovat přes noc pauzu 11 až 12 hodin mezi posledním jídlem večerním a prvním ranním, prostě tak úplně se nestravuju v souladu se svým tělem, a to tělo mi to prostě řeklo.
Mám nějaké drobné potíže (časté močení a chrápání), jsou to symptomy, které nebolí, ale obtěžují. V roce 2020 a 2021 jsem úspěšně zhubnul a stále se snažím dodržovat to, co na to mělo vliv. Přesto mi na konci roku 2022 váha vylítla o tři kila nahoru a já přemýšlel, čím to bylo. Jasně, vánoční rodinné sešlosti a spoustu jídla.
Rok předtím se mi to nestalo a já si říkal proč? Protože Covid a povinná karanténa. Nemohli jsme se ženou toho roku na vánoční rodinnou sešlost a také jsem méně jedl, a tudíž si váhu udržel.
A jak přemýšlím medicínsky alternativně, k obvodní doktorce a do mašinerie českého zdravotnictví jsem nenastoupil, ale objednal jsem se na pracoviště funkční medicíny, aby mě poradili, co bych měl dělat a jak odstranit příčinu. Tušil jsem, že hlavní příčina bude ve stravě, jejím složení. V tom jsem trochu polevil, v zimním období, a hlavně přes Vánoce je to těžké.
Ale to jsou jen výmluvy. Tak mě vyšetřili (a ještě mě nějaká vyšetření čekají) a pak se mnou pan doktor rozebral všechno. Pochválil mě za pohyb, dýchání podle Wima Hofa, ale také mi v diskusi sdělil, co se mu nelíbí na provedených měřeních a co bych měl změnit. Dostal jsem rady, doporučení a úkoly, co vše mám dělat. Jak se znám, ikdyž si také (asi jako všichni) dost věcí nalhávám, potřebuji si při změně osvojit nové návyky, aby se z toho stala rutina. To nějakou dobu zabere.
Je zajímavé, že většina lidí půjde za doktorem a řekne mu: „pane doktore, je mi mizerně, udělejte s tím něco, dejte mi nějaký prášek a je to“. Já jdu za doktorem s tím, aby mi poradil, co mám sám udělat, vím, že to pro mě bude nepohodlné, a ještě za to platím. Jsem asi blázen.
A je mi to jedno. Zkusím to, když touto mnou řízenou (a doktorem kontrolovanou) změnou zhubnu víc než ty tři kila, upravím jídelníček a pitný režim tak, že se to projeví pozitivně, rozhodně žádných peněz litovat nebudu. Dozvím se (cca do dvou týdnů), zda jsem si už nějaké nemoci náhodou nevykoledoval a pokud ano, tak jak je léčit, aby došlo k vyléčení a uzdravení, pokud to tedy bude možné.
Rozhovor byl velmi příjemný (hodinu a půl), s nějakými doporučeními jsem už začal, nějaká jsou u mě nereálná. Ale předpokládám, že to posunu a vytvořím si návyky, které mi pomohou. Už také mám svůj věk, ale chci ještě vydržet aktivní, ve slušné kondici, psychické odolnosti a poměrně zdravý. Abych, než mě věk úplně dožene výhledově k urně, si stačil ještě užít (ten již výhledově očekávaný) důchod.
Jenže, když člověk takhle plánuje, měl by vědět, že všechno může být jinak. Jen si s nadsázkou říkám, že kolaps režimu, by mohl být dřív než kolaps můj. Jak režim, tak já, proto děláme všechno.
Tak snad to trochu milé bylo, zejména proto, že to bylo mimo „mainstreamová témata“. Očekávám velkou čtenost a karmu (cha cha cha).
PS: poslední věta je také nadsázka
