Jsou to ty nápady, co se mi zdají, nebo nějak z hlubin duše vyvanou. Zkrátka nic tu nebylo a najednou je. Tak ze svých zápisků pár takových mouder.
Společnost
Dnešní svět je charakterizován nepředvídatelností a nejistotou
Přesvědčeného nepřesvědčíš. A když přesvědčíš, tak to nebyl přesvědčený, ale pochybující.
Co je normální? To, co bylo včera ještě nenormální, je už dnes normální. Normální (norma) se posouvá a rozšiřuje. Přirozené zůstává přirozeným. Asi by heslem nemělo být „zachraňme normální svět“, ale „vraťme se k přirozenému světu“.
Hraní na hřišti, které se neustále zužuje, mne nebaví. Tedy hlavně pokud jde o posouvání mantinelů omezujících svobodu a utahování byrokratických šroubů, jinak sportovní hřiště už ve svém věku upřednostním menší.
Zdraví
Chronický pacient je hrdým sponzorem farmaceutického průmyslu a současně čerpačem zdravotní péče. Počátkem chronického pacienta je často věta lékaře: "paní, toho se nezbavíte do konce života". Tak paní poslechne a do konce života je chronicky nemocná. Naopak zdravý člověk je donátorem a přitom zdravotní péči nečerpá a zároveň farmaceutický průmysl nepodporuje. Z toho plyne, kdo je pro farmaceutický průmysl dobrodincem. Ten, kdo se nechá léčit do konce života.
Zákony a právníci
Zákony a předpisy jsou dvojího druhu. Ty první jsou hloupé. A ty druhé taky škodí.
Zákony nejsou pro lidi. Kdyby byly, bylo by jich málo a byly by srozumitelné. Zákony tu jsou pro instituce, úředníky, právníky a lobbisty. Instituce z nich odvozují svoji existenci, úředníci, právníci a lobbisté svůj byznys.
Nedovedu si představit, že bych mohl žít ve městě (samých) právníků .... Předpokládám, že takové město by se brzy zhroutilo, soudil by se asi každý s každým, mezitím by asi umřeli hlady .... Ono stačí, když město má hodně právníků, možná proto vylučuji Prahu jako místo, kde bych se rád usadil.
Život
Život by byl tak krásnej, kdyby tu nebyly ty ..... kdepak, život je i tak krásnej, když ho umíš žít ke své spokojenosti!
Tak to také zkuste