Adrenalin naprosto neočekávaný

15. 08. 2019 15:34:01
Adrenalin příliš nevyhledávám, avšak mám rád „dobrodružství“ dosud mnou neprozkoumaného, čili objevování míst, kde jsem ještě nebyl.

Tak jsme si udělali čtyřdenní výlet do Kadaně. Velmi zajímavé místo, památková rezervace historického královského města, doplněná modernitou nejen socialistickou, ale i současnou. Upravené město, poklidná řeka Ohře, zeleň, krásná okolní příroda, zelené svahy, kopcovitá krajina, výhledy na Krušné hory.

Ale také (bolestné) připomínky civilizace. Abychom si zatopili a svítili, potřebujeme elektrickou energii. A to tu připomíná nedaleký rozsáhlý důl Nosek a dvě velké uhelné elektrárny: Tušimice a Prunéřov.

Aby toho nebylo málo, nedaleko jsou Doupovské hory, které jsou známy jako jeden z největších vojenských výcvikových prostor u nás. A konečně je tu Nechranická přehrada a vodní elektrárny na Ohři. Nad Kadaní jsme také viděli neuvěřitelně rozsáhlý areál rozvodné přenosové soustavy.

Nicméně v následujícím příběhu hraje hlavní roli naučná stezka kolem Ohře, přírodní památka Želinský meandr a právě ty elektrárny.

Byla sobota, na neděli jsme měli plánovaný výlet turistickým vláčkem Doupovské dráhy do Krásného Dvora a zpět. V sobotu skoro celý den pršelo, ale k večeru se vyjasnilo, to nás zlákalo na podvečerní procházku. Brzy jsme narazili na bývalou elektrárnu a u ní ceduli (zastavení naučné stezky) s plánkem cesty podél Ohře a zpět. Řekli jsme si, že vyrazíme, značeno to zpočátku nebylo, ale u Ohře již byly známé značky naučné stezky a další zastavení. Na rozdíl od předešlého vybledlého sluncem, krásně čitelné. To nás zlákalo, řekli jsme si, že to dáme. Tak jsme se z počátku kochali, před jezem nás stezka dovedla nahoru na stráň k silnici a pak jsme klesli zpět k řece. Došli jsme k ohybu řeky. Tady jsme se měli vrátit po silnici zpět, ale rozhodli se pokračovat podél řeky dál.

Byli jsme přesvědčeni, že každou chvíli od řeky odbočí stezka a dovede nás zpět do Kadaně. Mělo nás varovat, že další ceduli s pořadovým číslem 13 a 14 jsme nenašli (vyšli jsme od čísla 10, našli 11 a 12, a tím to končilo). Cedule tu byly, ale jiné, jen dřevěné rámy bez textu. Tak nevím, došly dotace?

Byl by to bezva výlet, kdybychom nevyšli pozdě a nalehko, a kdyby nás nezastihl soumrak. Tak se poklidná procházka změnila v úprk z lesa u řeky. Bylo nám jasné, že jsme ušli daleko více, než jsme plánovali, a že se vzdalujeme a bůhví kolik toho máme před sebou. Obloha byla jasná, svítil krásně měsíc a najednou jsme narazili na silnici před další vodní elektrárnou. Tak jsme šli po silnici nahoru, prošli pod železničním viaduktem a našli se. Byli jsme kousek od elektrárny v Tušimicích. Po téhle silnici jsme kolem elektrárny do Kadaně přijeli. Jen kterým směrem se máme vydat? Řekl jsem, že doprava k elektrárně, po cca 10 min. pochodu již ve tmě manželka začala o správnosti směru pochybovat, i já jsem si začal připouštět, že manželka má vždycky pravdu, ale vrátnice elektrárny byla na dohled, tak jsme se šli pro jistotu zeptat.

Samozřejmě pravda byla na straně manželky, přidali jsme si tak další neplánovaný kilometr našeho nočního pochodu. Pak už jsme měli správný směr a také naději, že si někoho stopneme. Zaměstnancům elektrárny či jiných podniků končila odpolední směna a vraceli se auty domů. Dvěma neosvětleným bláznům v tričkách nikdo nezastavil. Řekli jsme si, že ani my bychom nezastavili, pak mne napadlo, že v tuto dobu po silnici mohou chodit akorát tak podezřelá individua nebo migranti. Že tudy půjdou dva zbloudilí turisté, jimž se plánovaná procházka protáhla o víc jak dvě hodiny a několik nachozených kilometrů, to určitě nikoho nenapadlo.

Hlavně nás, protože se to vymyslet nedá, ale dá se to zažít. Byla to neuvěřitelná kombinace několika věcí: spoléhali jsme na cedule, že nás dovedou zpět, nedbali varování (když jsme další čísla nenašli) a nevrátili se po silnici hned do města, podcenili jsme rychlost soumraku a šli jsme se původně jen kousek projít (bez vody, peněz, dokladů, jen v tričkách a kraťasech), proto jsme nebyli potřebně vybaveni.

Na druhé straně bylo naše odhodlání a přesvědčení, že z toho lesa musíme vyjít a dříve nebo později dojdeme někam do civilizace. Tak jsme došli, osprchovali se a šli spát. Druhý den nás bolely nohy, tak už jsme té chůzi moc nedali a odpoledne strávili na koupališti, kde jsme si nejen lízali rány, ale především si odpočali a zregenerovali se. Poté jsme ještě potěšili duši návštěvou večerního koncertu Karla Plíhala v klášterní zahradě.

Zkrátka život přináší zážitky, co člověk ani v nejbujnější fantazii není schopen vymyslet.

Autor: Jan Tichý(Bnj) | čtvrtek 15.8.2019 15:34 | karma článku: 7.57 | přečteno: 228x

Další články blogera

Jan Tichý(Bnj)

Proč člověk jako já zvažuje volbu Trikolóry?

Amatérský ekolog, přírodomilec, ekologický zahrádkář, odpůrce farmaceutického průmyslu, příznivec psychosomatiky, typově spíš anarchokapitalista, odpůrce přebujelé byrokracie a přílišného konzumu zvažuje .,...

21.9.2019 v 18:02 | Karma článku: 35.33 | Přečteno: 1375 | Diskuse

Jan Tichý(Bnj)

Náhled na společnost z hlediska přírodních zákonů a moudrosti předků

Příroda se snaží svůj systém udržovat v rovnováze, důležitou roli zde hraje také přizpůsobivost a evoluce. Každé (extrémní) vychýlení z rovnováhy je vyrovnáváno.

15.9.2019 v 13:43 | Karma článku: 6.60 | Přečteno: 188 | Diskuse

Jan Tichý(Bnj)

Poslední letošní cuketa

Naše sklizeň letos byla celkem dobrá. Jabloně sice mohutně kvetly, ale pak to pomrzlo, takže letos mošt nebude a těch pár jablek sníme. Také stará broskev si dala letos pauzu, poté co loni rodila.

13.9.2019 v 16:02 | Karma článku: 13.51 | Přečteno: 211 | Diskuse

Jan Tichý(Bnj)

Až teď mi došlo, proč mne Facebook nezaujal

Nemám rád davové šílenství a přesně tohle mi facebook připomíná. Ano, je to můj pocit, a já na pocity dám. Nějak mne nenabil pozitivním pocitem.

9.9.2019 v 15:45 | Karma článku: 14.05 | Přečteno: 370 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Klára Tůmová

Všechno je jednou poprvé

...ale některá poprvé by si člověk snad i odpustil. V momentě, kdy je prožívá, si uvědomí dosavadní štěstí na okolnosti. Nikdy mi o dovolené nebylo blbě... Nikdy jsem nemusela dokončit etapu autobusem, vždycky po svých...

22.9.2019 v 16:46 | Karma článku: 10.01 | Přečteno: 231 | Diskuse

Jaroslav Babel

Léto roku devatenáctého (24.)

Vše dopadlo podle plánů a po měsíci skutečně pokračuji v dovolené, a tedy i ve vyprávění. Druhá letní cesta roku devatenáctého se (možná zcela výjimečně) obešla bez bloudění, navíc se odehrála částečně na nových místech.

19.9.2019 v 19:09 | Karma článku: 5.25 | Přečteno: 164 | Diskuse

Klára Tůmová

Neboj, my jsme namakaný!

Pojeď do Jeseníků, říkali. Budeme chodit jak divý, říkali. A tak po mnohých změnách programu a seznamu zúčastněných den D nastal za intenzivního přání, aby shora nic nepadalo.

19.9.2019 v 17:24 | Karma článku: 15.55 | Přečteno: 479 | Diskuse

Petr Havránek

Pohoří Totes Gebirge.

Oblast Totes Gebirge láká milovníky hor všech podob-trekaře, ferratisty i skalní lezce. Můžete se jen tak toulat po vápencových pláních, nebo propotit triko při výstupu na některou z horských chat či vrcholků masivu.

19.9.2019 v 7:00 | Karma článku: 11.34 | Přečteno: 331 | Diskuse

Ladislav Kratochvíl

V koordinaci prací je Česká republika světová velmoc

Kdyby mi někdo říkal, že meziměstský autobus jede 50 kilometrovou trasu hodinu a půl, nevěřil bych mu, dokud jsem to nezažil sám.

18.9.2019 v 7:28 | Karma článku: 22.77 | Přečteno: 727 | Diskuse
Počet článků 529 Celková karma 13.54 Průměrná čtenost 672

Mám rád život a jsem pozorovatel. Jako každý hraju v životě všemožné role a v různé míře si je užívám.  Píšu, protože mne to baví. Rád se směju. Emoce nehrotím, ale ani se jimi nedusím a radši je vypustím. Nejlepší emocí je pro mne radost.

email: tichy.jan.bnj@centrum.cz

web: http://tichaci-cz.webnode.cz/  (více informací o nás a také blogy v pdf ke stažení)

Najdete na iDNES.cz