Dva životy (2. část)

7. 08. 2019 6:58:02
Smyšlená povídka o setkáních a životních osudech dvou kluků. Jak se jejich cesty sešly, pak rozešly a po nějaké době se opět setkaly.

Přírodní živel Pepa

Pepa vystudoval přírodovědu. Nebyl ambiciózní a kariéra ho nelákala. Ale protože ho příroda moc bavila, hodně toho znal, poznal mnoho rostlin, ale ještě víc zvířat. Byl ve svém živlu. Na škole se snažil účastnit expedic po přírodních krásách vlasti i zahraničí.

I po studiích bydlel stále s rodiči. S pár děvčaty chodil, ale jedna byla věřící katolička a chtěla až po svatbě, a to se mu nelíbilo. Další ho po krátké známosti opustila. Na jedné akci potkal dívku, která se mu líbila, pozval ji do kina, kupodivu šla. A tak spolu začali chodit. Ukazoval ji krásy přírody, a nakonec se z toho vyvinula láska na celý život.

Vzali se a do roka měli první dítě, dceru. Zprvu bydleli u manželčiných rodičů, pak to zkusili u Pepových rodičů. Toužili po vlastním bydlení. Pepa pracoval v pražské ZOO, práce ho sice bavila, ale bylo to dlouhé dojíždění, kterým strávil tři hodiny denně a ten plat také nic moc nebyl. Vedoucí místa byla obsazena, vyhlídka na byt v Praze v nedohlednu, a kromě toho ani jemu, natož jeho ženě se nechtělo bydlet v Praze.

Hledali nabídku práce s bytem. Nakonec objevil, že hledají učitele přírodních věd na venkovské gymnáziu v městečku na Vysočině. Jel se tam podívat. Městečko ho zaujalo, najmě okolní příroda. Také byt byl docela hezký a prostorný.

I ženě se tu líbilo, tak se o prázdninách stěhovali. Dceři ještě nebyl ani rok. Pepa si musel dodělat pedagogické minimum, rozšířit znalosti z fyziky a chemie. Kolegyně v kabinetu si ho oblíbily, velmi dobře vycházel i s ředitelem, a nakonec i se studenty.

Nechtěl mít nad nimi převahu, často jim vyprávěl o zážitcích z pražské ZOO, dokázal se smát, jednat na rovinu, dokázal přiznat chybu a dokonce říct, že neví, když se ho na něco zeptali a nedokázal odpovědět. Vše šlo krásně, manželka ekonomka nastoupila jako referentka na Městský úřad. Pět let po dceři se jim narodil syn.

Vše šlapalo jako po drátkách do té doby, než pan ředitel odešel na zasloužený odpočinek. Nová ředitelka dokázala během chvíle proměnit atmosféru celé školy. Učitelský sbor se začal měnit, spousty učitelek odešlo, přicházeli noví pedagogové, pověst školy trpěla. Děti se přestaly hlásit, začaly se krátit úvazky učitelům. Už i kliďas Pepa toho měl dost a hledal, kde by si aspoň přivydělal. Navíc studenti už nebyli takoví, jako jejich předchůdci. Doba mobilová a facebooková jim vymyla mozky. Ještě k tomu ho unavovaly a štvaly požadavky ministerské byrokracie, jejichž plnění nová paní ředitelka bezpodmínečně vyžadovala.

Tak se Pepa jednoho jara dozvěděl, že 15 km vzdálená nově vybudovaná záchranná stanice pro zvířata hledá brigádníky na víkendy. Zajel se tam na kole podívat a pak tam pomáhal každý druhý víkend. Aspoň mám práci na prázdniny, když nám ředitelka vyhrožovala, že nás pošle na pracák, pomyslel si Pepa.

Jednou mu šéf záchranné stanice povídá: „po prázdninách tady končím, vracím se do Prahy, měl jsem to tu rozjet, pohlídat grant a někoho sehnat za správce. Doporučím Tě, tedy jestli se Ti chce?“

„Tos mě potěšil, práci bych bral hned, napadá mne spousta věcí, jak to tady vylepšit. Jenže když odejdu ze školy ztratím nárok na služební byt“, pokrčí smutně rameny Pepa. „Tak pojď se mnou, něco Ti ukážu tady kousek v lese“. Kousek od plotu záchranné stanice se šéf rozpovídá: „Tak v týhle chaloupce přespávám, je to bývalá hájenka, opuštěná. Dali jsme dohromady jednu místnost pro mne. Vše ostatní na nějakou přestavbu teprve čeká, kdyby tu byl dlouhodobý správce a začal na tom makat, tj. přestavěl by to k obrazu svému v souladu s přírodou, tak bychom to na něj za pár let převedli“. Tak Pepa získal místo i s bytem, kam si přivedl manželku s dětmi.

Jednoho dne, když už je dávno dobudováno, dospělé děti jsou z domu a manželka dávno neúředničí a nedojíždí do městečka, naopak vede u nich lesní školku a pořádá kursy ekologického zahradničení, se uskuteční překvapivé náhodné setkání. Navečer se do kanceláře dobývá nějaká ženská s pochroumaným ježkem. Jak se ukáže je to Pepova spolužačka z gymplu.

(pokračování příště)

Autor: Jan Tichý(Bnj) | středa 7.8.2019 6:58 | karma článku: 8.04 | přečteno: 134x

Další články blogera

Jan Tichý(Bnj)

Adrenalin naprosto neočekávaný

Adrenalin příliš nevyhledávám, avšak mám rád „dobrodružství“ dosud mnou neprozkoumaného, čili objevování míst, kde jsem ještě nebyl.

15.8.2019 v 15:34 | Karma článku: 7.39 | Přečteno: 194 | Diskuse

Jan Tichý(Bnj)

Dva životy (3. část)

Smyšlená povídka o setkáních a životních osudech dvou kluků. Jak se jejich cesty sešly, pak rozešly a po nějaké době se opět setkaly.

7.8.2019 v 15:34 | Karma článku: 7.42 | Přečteno: 145 | Diskuse

Jan Tichý(Bnj)

Dva životy (1. část)

Smyšlená povídka o setkáních a životních osudech dvou kluků. Jak se jejich cesty sešly, pak rozešly a po nějaké době se opět setkaly.

6.8.2019 v 17:30 | Karma článku: 8.25 | Přečteno: 161 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Miroslav Pavlíček

Copak nechápeš, brácho, že takhle to zabíjení nikdy neskončí...?

Ve jménu nejrůznějších nálepek ženou (většinou) staří fanatici (většinou) mladé muže do válečné vřavy. Němec, Rus, Žid..., křesťan, muslim..., ismy, anti-ismy atd., skoro bez konce.

17.8.2019 v 17:11 | Karma článku: 12.98 | Přečteno: 285 | Diskuse

Vlastimil Šantroch

Vzpomínka

Vzpomínám na jednu nádherně prdlou bojovnici. Na Kozu s motýlími křídly, na Olinku Joklovou, která před čtyřmi lety odešla mezi anděly.

16.8.2019 v 12:55 | Karma článku: 10.62 | Přečteno: 302 | Diskuse

Vojtěch Kemenny

Růžová

Básnířka Jana Štroblová napsala soubor básní, které opisují kalendářní rok, nejsou jen o tom viditelném - o počasí, o změnách v přírodě, ale vyjadřují i pocity a myšlenky. Bylo mi ctí poezii doplnit ilustracemi.

14.8.2019 v 23:01 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 71 | Diskuse

Pavla Hermannová

Z deníku učitelky základní školy 14

Synkové si toho dne hráli v naší domácí ZOO a potřebné práce se mi podařily zvládnout rychleji. Chystala jsem se do postele, netušila jsem ovšem, co mi zanedlouho poletí hlavou...

14.8.2019 v 8:47 | Karma článku: 25.39 | Přečteno: 809 | Diskuse

Vojtěch Kemenny

Žena se záhadným pohledem

Těšil se na klidná odpoledne provoněná jablečným závinem, jehož chuť podtrhoval šálek bílé kávy. Závěs zatažený do poloviny okna, pohodlná pohovka, dvě křesla a filmy pro pamětníky, to nejpodstatnější, s čím měl spojený tenhle byt

13.8.2019 v 12:05 | Karma článku: 12.31 | Přečteno: 353 | Diskuse
Počet článků 519 Celková karma 14.62 Průměrná čtenost 676

Mám rád život a jsem pozorovatel. Jako každý hraju v životě všemožné role a v různé míře si je užívám.  Píšu, protože mne to baví. Rád se směju. Emoce nehrotím, ale ani se jimi nedusím a radši je vypustím. Nejlepší emocí je pro mne radost.

email: tichy.jan.bnj@centrum.cz

web: http://tichaci-cz.webnode.cz/  (více informací o nás a také blogy v pdf ke stažení)

Najdete na iDNES.cz