Greta: naděje na zlepšení světa, nebo aktivistické zoufalství?

Greta Thunberg, aktivistka, autistka. Je jistě zajímavé jak rychle a po celém světě se rozšířilo její jméno i to, co dělá. Současně se objevilo, že je autistka. 

Tito lidé jsou zvláštní, na jednu stranu (v našem světě) obvykle nepraktičtí, na druhou stranu v něčem geniální. Z našeho hlediska je vnímáme jako postižené, přičemž oni mají to, co my ne. Zpravidla lepší intuici, vnímání, možná telepatii, dovedou se nadchnout pro věc, kterou by jiný považoval za marnou, příp. nesmyslnou.

Tak Greta se nadchla pro myšlenku klimatické změny a bojuje s globálním oteplováním, jak umí (nebo jak ji poradily hlasy?) Václav Cílek ji označil jako novodobou Johanku z Arku, jiní myslitelé ji berou jako postiženou holčičku, kterou je zbytečné (a možná i nebezpečné) poslouchat.

Dívám se na to tak, že klimatická změna existuje, podíl člověka je možná zveličován, nicméně pokračovat v nastaveném trendu růstové konzumní společnosti, která plýtvá zdroji a přírodu nadmíru drancuje, znečišťuje své okolí, je nerozumné a může to vést k zničení planety a lidstva.

Potud souhlas, resp. pokud se díky Gretě začne více a více lidi chovat k přírodě a tím i planetě Zemi ohleduplně, povede to k žádoucí změně. Pak Greta inspiruje a probouzí.

Problém je, že se toho zase chytili lidé, kteří se na tom přiživují. Tak zas různí „panáci“ z celého světa létají letadly na konference (není to zbytečně velká uhlíková stopa?) a pak studenti místo školních pátků, chodí na „klima demošky“. Do médií se rozepisují a svá moudra pronášejí analytici, kteří místo přírodovědného vzdělání, mají vzdělání právní.

Navíc to Gretino okolí vytváří opět ten známý „tlak progresivistů“ takhle jedině je to správně, tohle bude třeba udělat. Když chce někdo jít v pátek do školy, je spolužáky či dokonce učiteli šikanován, když ředitel potrestá klimatickou záškolačku, tak je mediálně propírán.

Vím jen, že Greta má svou cestu, nutí politiky, aby upravili zákony, prosadili to, či ono. Já jsem přesvědčený, že každý má začít sám u sebe a jít svou vlastní cestou. Mně se líbí cesta vlastní přirozené (nechemické) zahrádky (ovoce, zelenina, bylinky, louka), pobytu a pohybu v přírodě, pozorování rostlin a živočichů. Vidím, co vidím, z něčeho mám radost (motýlci na kvítí, zpěv ptáků, silné a zdravé stromy), z něčeho jiného je mi smutno (suché borovice, zabetonování kvalitní orné půdy).

Když se vrátím ke Gretě, je produktem globalizace, digitalizace, internetu. Bez toho, by se nikdy povědomí o Gretě tak nerozšířilo. Problém vidím v tom, že se kolem ní shlukují aktivisté, kteří neumějí přemýšlet v souvislostech, vypíchnou něco, na to se zaměří, a pak se ukáže, že v něčem to pomůže, ale na jiném místě se objeví průšvih. A možná se tím napáchají větší škody.

Např. biopaliva, na rozdíl od fosilních paliv se musí dotovat, pak nám způsobí třeba erozi půdy (kukuřice), vyšší chemizaci a ochuzení diverzity (řepka), ale hlavně díky globálnímu obchodu a zisku nadnárodních korporací třeba dochází k hladomoru v rozvojovém světě, neboť kukuřice místo pro potravu slouží jako biopalivo. Asi víme, co způsobila honba za palmovým olejem, z Indonésie se pak problém přenese do Jižní Ameriky a ničení deštných pralesů. Je to takové to „z deště pod okap“.

Takže Greta (jako inspirace) je příležitost chytit to za správný konec, ale zároveň hrozba, že problematiku uchvátí lidé, jež celé Gretino hnutí zdiskreditují. Jako se to stalo s lidskými právy, slušností (korektností), zkrátka se všemi původně dobrými úmysly, které vydláždily lidstvu cestu do pekel. Najmě díky fanatismu a neochotě k diskusi s jinými názorovými proudy. Chce to si jiné názory (aspoň) vyslechnout, přemýšlet nad nimi, příp. svůj názor změnit. Zejména je řešení v nějaké dohodě a rozhodnutí, ne v konfliktu, ale ve spolupráci.

Více než Greta mě inspirovali manželé, kteří obnovili prales v latinské Americe. Inspiruje mne každý člověk, který se pouští do ekologického hospodaření, permakultury, zkrátka lidskému tvoření, vedoucímu k (částečné) obživě v souladu s přírodou.  

Každý musí začít sám u sebe a zvolit si svou cestu. Upřímnou, ne pokryteckou. Jestli vyřvávám nějaká hesla, ale zároveň se nedokážu vzdát své velké spotřeby (každou chvíli nový lepší mobil, počítač, televize, auto, …), pak nijak svou „uhlíkovou stopu“ nesnižuji, protože vše se musí vyrobit, a to ze surovin, které se zkrátka těží v přírodě. A pak jsem pokrytec. Greta to jako autistka rozhodně myslí upřímně.

Aktivista má upozorňovat, ale řešit už to má ten, kdo to umí. Jak tomu občansky pomoci? Vážit si přírody, neplýtvat zdroji, chovat se ohleduplně nejen k přírodě, ale i k lidem. To je práce každého z nás. K tomu můžeme přidat i dobrovolné opouštění přehnaného konzumu, naší chamtivosti, nepodléhat tak reklamě a manipulaci. Nekupovat zboží, které nepotřebujeme.

Hlasovat nohama umíme ve volbách do Europarlamentu a Senátu, jen v tom konzumu nám to nejde. Prázdné obchodní centrum je téměř nepředstavitelné. Ale zařídit to umíme, když tam přestaneme chodit (nebo aspoň méně často). Možná už to trošku jde, minimálně se proti novým stavbám aspoň někde protestuje.