Syndrom zpovykaného Pražáka

25. 06. 2019 15:55:30
Fascinují mne neustále se rozšiřující diagnózy. Je to asi nějaký pokrok. Připouštím, že znalosti se zvýšily, a že příčina může být v nemoci, tedy diagnóze.

Dříve rozmazlený nevychovaný spratek je dnes hyperaktivní nezvladatelné dítě s diagnózou ADHD, lenost má také svou diagnózu – únavový syndrom nebo prokrastinace. Ano, souhlasím s tím, že jde o důsledek nemoci. Jen, kde se ta nemoc vzala? Proč tu nebyla i dřív? Resp. ona tu byla, jen jsme nevěděli, že jde o nemoc. Že chování dítěte či únava člověka může mít příčinu v nemoci a jako nemoc by se měla i léčit.

Chování některých lidí je také symptomatické, tak jsem si vymyslel „syndrom zpovykaného Pražáka“. Upozorňuji předem, že mnoho Pražanů je vůči této chorobě imunní, a naopak mnoho venkovanů jí trpí. Jak si tedy takovou diagnózu představuji?

Představuji si, že základem je metropolitní velkoměstské myšlení a uvažování, založené na tom, že ČR jsou Čechy a Čechy rovná se Praha a z toho plyne typické chování „nemocného“, tedy z toho vychází i typické příznaky:

- skálopevné přesvědčení, že hlavní město je výjimečné

- že se v něm odehrávají dějiny republiky

- že v něm žijí pokrokoví, moderní, vzdělaní a tvořiví lidé

Tyto, tzv. pozitivní příznaky, snad ani nelze považovat za nemoc a výše uvedené je beze sporu pravda. A nyní, co se stane, když se z těchto předpokladů vyvine „choroba“. Tj. začne se výše uvedené myšlení dále rozvíjet:

- v Praze máme vždy pravdu a děláme to nejlíp ve státě

- v Praze vždy volíme správně, jsme jednoznačně liberálně demokratičtí, prozápadní

- v Praze je nejvíc příležitostí, je to nejkulturnější město, ekonomicky nejvyspělejší, neboť jako jediní překračujeme průměr EU

- v Praze je blaze a draze, a obojí má příčinu v tom, že sem všichni chtějí, ze západu i z východu

- vše, co se šíří z Prahy, je pro vaše dobro

- na venkově nás nemají rádi, protože jsme prý povýšení, pokrytečtí, přitom my do těch zaostalých oblastí vnášíme pokrok, kulturu, zachraňujeme památky a regenerujeme venkov

- prý jezdíme moc rychle a neurvale. A vy byste nejezdili rychle, když se kolikrát musíte po Praze jen pomalu šinout?

Dobrá, dalo by se s tím souhlasit a není na tom nic hrozného. Když se ale bavíte s člověkem, který je netrpělivý, nemá čas, chce vše ihned, tvrdí, že se s takovým přístupem nesetkal, a že má právo a Vy jste dle práva povinen rychle jednat a zjednat nápravu, a následně Vám svým známým právníkem i vyhrožuje .... máte chuť položit mu tuto základní otázku: „nejste náhodou z Prahy?“

Jen si někdy říkám, zda spíš já netrpím nějaký opačným „syndromem venkovského balíka“, když se tu do zpovykaných Pražáků tak „obouvám“. Asi na tom něco bude, ale léčím se: už mi nevadí tolik, jako dřív.

Obě „choroby“ mají jedno společné: ti druzí jsou divní! A o tom to je. Stále platí to tak moudré, ale přitom tak hloupé heslo „podle sebe, soudím tebe“.

Jo, v zásadě jsme všichni stejní, ale každý jsme jedinečný a v tom je ta rozmanitost a pestrost života. A být Česko jen Praha, to by byla opravdu nuda. Na druhou stranu nebýt Prahy a Pražáků, asi bychom se také nudili. Kdo by nám pak vadil a kým bychom se bavili?

Autor: Jan Tichý(Bnj) | úterý 25.6.2019 15:55 | karma článku: 24.49 | přečteno: 887x

Další články blogera

Jan Tichý(Bnj)

Adrenalin naprosto neočekávaný

Adrenalin příliš nevyhledávám, avšak mám rád „dobrodružství“ dosud mnou neprozkoumaného, čili objevování míst, kde jsem ještě nebyl.

15.8.2019 v 15:34 | Karma článku: 7.39 | Přečteno: 194 | Diskuse

Jan Tichý(Bnj)

Dva životy (3. část)

Smyšlená povídka o setkáních a životních osudech dvou kluků. Jak se jejich cesty sešly, pak rozešly a po nějaké době se opět setkaly.

7.8.2019 v 15:34 | Karma článku: 7.42 | Přečteno: 145 | Diskuse

Jan Tichý(Bnj)

Dva životy (2. část)

Smyšlená povídka o setkáních a životních osudech dvou kluků. Jak se jejich cesty sešly, pak rozešly a po nějaké době se opět setkaly.

7.8.2019 v 6:58 | Karma článku: 8.04 | Přečteno: 134 | Diskuse

Jan Tichý(Bnj)

Dva životy (1. část)

Smyšlená povídka o setkáních a životních osudech dvou kluků. Jak se jejich cesty sešly, pak rozešly a po nějaké době se opět setkaly.

6.8.2019 v 17:30 | Karma článku: 8.25 | Přečteno: 161 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jan Pražák

Chlupatá generálka

Dřív jsem nebývala ta sebejistá a rozhodná, která musí mít za každých okolností všechno pod palcem. Nedokázala jsem se postarat, aby věci běžely jako na drátkách. Když jsem sem přišla, vypadala jsem jako vystrašený uzlíček nervů.

17.8.2019 v 20:33 | Karma článku: 16.17 | Přečteno: 244 | Diskuse

Karel Ábelovský

Wokno do jinam ... řekni mi co jíš, a já ti povím

... jak na skutečně "pravý řecký salát", navíc téměř stoprocentně "bio" - ne snad, že bych si na to extra potrpěl, ale prostě to tak nějak vyšlo - tedy vůbec žádná hnojiva, jen čistá příroda - kompost z rostlinného odpadu atd.

17.8.2019 v 14:10 | Karma článku: 12.16 | Přečteno: 227 | Diskuse

Ladislav Jílek

Historie zpracování kovů – ještě ke kolejnicím

Ještě přidávám dodatek k mému nedávnému blogu z historie železnice. Po roce 1830, kdy Stephenson uvedl do provozu prvou železnici, začaly se budovat železnice i v dalších zemích.

17.8.2019 v 11:00 | Karma článku: 16.84 | Přečteno: 315 | Diskuse

Beata Krusic

Nejkrásnější věta od chlapa

Kolikrát je úsměvné si uvědomit, jak člověk neustále sám sebe překvapuje a je překvapován. Nikdy by mě nenapadlo, že pocítím nával obrovského štěstí z věty, která ke mně včera dorazila...........

17.8.2019 v 8:52 | Karma článku: 12.19 | Přečteno: 732 | Diskuse

Martina Pazourová

Jak se ne-oběsit/ šatama/

Věřte nevěřte. Myslíte si, že to není možné ? Ale je! Protože jsem nepoučitelná, stalo se mi to dokonce dvakrát. Nakoupila jsem jako každé jaro několikery šaty, slovy rozuměj asi tak dvacet, každé jiného střihu Mám ráda všehochuť.

17.8.2019 v 0:41 | Karma článku: 10.58 | Přečteno: 295 | Diskuse
Počet článků 519 Celková karma 14.61 Průměrná čtenost 676

Mám rád život a jsem pozorovatel. Jako každý hraju v životě všemožné role a v různé míře si je užívám.  Píšu, protože mne to baví. Rád se směju. Emoce nehrotím, ale ani se jimi nedusím a radši je vypustím. Nejlepší emocí je pro mne radost.

email: tichy.jan.bnj@centrum.cz

web: http://tichaci-cz.webnode.cz/  (více informací o nás a také blogy v pdf ke stažení)

Najdete na iDNES.cz