Jsem xenofob?

11. 02. 2019 16:54:24
Mnozí si to jistě myslí. Někteří jsou o tom dokonce přesvědčeni. Jejich názor, pravdu a přesvědčení jim neberu. Na otázku mohu odpovědět jen, že pro někoho jsem, pro jiného nejsem. Jsem jaký jsem.

To, že jsem zklamal něčí představu o mne, není můj problém. Někomu jsem vypadl ze „škatulky“, přičemž jsem se do žádné necpal. Třeba už jsem v jiné škatulce. Pravda je dost relativní, závisí totiž na úhlu pohledu, úrovni poznání a úrovni vědomí.

Pouze na jednoduché, holé pravdě se shodnou všichni, např. „prší, neprší, je zima“. „Je mi zima“ už je subjektivní pravda, protože druhému třeba zima není a také má svou pravdu. Ale zpátky ke xenofobovi.

Nálepka mi nevadí, je mi celkem jedno. Když navíc uvážím, že lidé, kterých si vážím, jsou takto označováni též, tak jsem se ocitl docela v dobré společnosti. Nemyslím tím Tomia Okamuru, Andreje Babiše, Vojtěcha Filipa, Miloše Zemana, aby bylo jasno.

Tuším, že mnozí z následujících se této nálepky také dočkali, např. političtí komentátoři: Petr Robejšek, Alexandr Tomský, Benjamin Kuras, sociolog Jan Keller a další. Zvláště si pak vážím osobností, kteří se objevují v pořadu Martiny Kociánové „Kupředu do minulosti“. Tito lidé mnohé znají a umí. Něco dokázali. Dobře se (mi) poslouchají a inspirují (mne). Jsou docela „protisystémoví“, někteří i bojovní, ale ne nenávistní.

Když se člověk pohybuje v Praze (tam jsem pracoval a studoval), na maloměstě (kde žiju) a na vesnici (kde chatařím), může srovnávat.

Tak z úst venkovana např. slyším: „v Praze žijou divný lidi“. Naopak z Pražana např. vypadne: „na venkově žijí hloupí lidé“. Jsou to dva jiné světy. Zajímavé je, že Pražané si na řemeslníky stěžují (setkal jsem se s tím poměrně často). Bude to asi tím, že je moc neznají osobně a ti méně šikovní se ve velké a anonymní Praze ztratí.

Na maloměstě a na vesnici je to jiné. To že se lidé téměř všichni znají, vytváří tlak na kvalitu. Tedy aspoň já mám s místními ty nejlepší zkušenosti. Také se s nimi většinou znám osobně, s některými i kamarádím. Často se od nich učím. Tu jejich „praktickou inteligenci“ a zkušenosti nemám.

A jestli jsou „xenofobové“ nebo „sluníčkáři“ nevím a vůbec to neřeším. Jestli dotyčný píše správná „i“ a „y“, je mi také jedno. Záleží na tom, zda umí to, co já ne a na co jsem si ho pozval.

Zatím jsem byl s prací k sobě pozvaných místních řemeslníků spokojen. Obvykle jsem jen čuměl na jejich um. Možná proto, že k nim nejsem přezíravý, respektuji je a svým způsobem obdivuji, jsem si přitáhl ty šikovnější.

Využíval jsem vždy osobní známost, nebo doporučení kamaráda a osvědčilo se mi to. Virtuálně jsem snad nikoho nehledal, resp. dal jsem přednost místním znalostem.

Proti kavárně jako místu nic nemám. A třeba kavárník Ondřej Kobza je mi sympatický. Celkem chápu, že umělci jsou citliví a emociálnější. Také, že jsou zranitelnější a více závislejší (na dotacích, grantech). Sehnat peníze na film není jistě nic jednoduchého. Je mi trochu proti srsti jejich „politická angažovanost“. Třeba komediální filmy Jana Hřebejka z doby neradostné měli vtip, šmrnc, pořád to jelo, člověk se bavil (Šakalí léta, Pelíšky, Musíme si pomáhat). Ale poslední projekty pro ČT (Zahradnictví, Rédl) byly na mne dost depresivní, temné, a dokonce mne začaly nudit, a tak jsem je ani nedokoukal.

Hledám odpověď na otázku, proč někteří představitelé elit (Milošem Zemanem nazvaní „kavárníci“) se nechovají moudře. Jsou přeci inteligentní a vzdělaní, a právě proto by měli být nad věcí, být vzorem, umět odpouštět, respektovat jiné názory a pomoci zasypávat příkopy. Zkrátka se od nich očekává moudré chování a vize, jak řešit současné problémy. Jenže místo toho jde často o hysterii, kategorické soudy, příkazy a zákazy, nálepkování, propagaci a zastrašování.

Když vidí, že to nefunguje, naopak to vzbuzuje odpor, proč nezmění přístup a nezkusí to jinak? Je v tom hloupost, záměr, strach, stádovost, nebo něco jiného? Něco geniálního, co mi uniká?

Na otázku, zda jsem „xenofob“ nebo ne, odpovědět neumím a nepovažuji ji za důležitou. Každý ať si vybere, co je mu libo.

Lokální patriot jsem určitě!

Pozn.: místo včerejší diskuse jsem šel radši ven a pak už se mi ani nechtělo se účastnit. Tak jsem dnes napsal „doplňkový“ blog.

Autor: Jan Tichý(Bnj) | pondělí 11.2.2019 16:54 | karma článku: 24.88 | přečteno: 846x

Další články blogera

Jan Tichý(Bnj)

Jak Mega a Giga obohacují češtinu

Mega, alias milion, aneb deset na šestou, Giga deset na devátou, tisíckrát Mega. Předpony pro měrné jednotky, které rozlišují kvantitu.

18.2.2019 v 7:07 | Karma článku: 13.27 | Přečteno: 286 | Diskuse

Jan Tichý(Bnj)

Život sám to vždy zařídí nejlíp

Asi každý zažil dobu, kdy ho život více či méně drtil. Když se za tím člověk ohlédne zpět, s prožitou zkušeností, může pochopit, co mu to „drcení“ dalo.

15.2.2019 v 20:42 | Karma článku: 15.55 | Přečteno: 268 | Diskuse

Jan Tichý(Bnj)

Je „kavárna“ xenofobní?

Tzv. mainstreamová média mají jasno. Kavárna rozhodně xenofobní není. Potíž je v tom, že definice xenofobie je poněkud postavená na hlavu. Měl by to být strach z neznámého.

9.2.2019 v 13:46 | Karma článku: 35.44 | Přečteno: 1712 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Iveta Böhmova

Pane, vy jste vdova?

Ke vzniku nového života je potřeba spojení dvou buněk. Vajíčka, které nese genetické informace předávané matkou a spermie, která nese genetickou výbavu od otce. Jenže, to je teprve začátek...

19.2.2019 v 16:30 | Karma článku: 8.71 | Přečteno: 214 | Diskuse

Zuzana Horváthová

Den první – Šok aneb Můj boj s diastázou 3. díl

Syn se ptá, proč mám tak veliké břicho. Protože jsem sežrala babičku a karkulku i s košíčkem, chce se mi syna jízlivě odbýt.

19.2.2019 v 8:00 | Karma článku: 9.49 | Přečteno: 388 | Diskuse

Jan Jílek

Trocha beletrie rudé jízdě neuškodí

Moc se mi líbil blog pana Ziegrela o přispění katolické církve k záchraně českého jazyka v době národního obrození. Pochopitelně přispěchala rudá jízda a anticírkevní agitátorka, aby se pustili do debaty.

18.2.2019 v 22:32 | Karma článku: 25.24 | Přečteno: 627 | Diskuse

Jan Jílek

Život není peříčko

Tak, vyndali mi stehy z operační jizvy, sdělili výsledek histologie, Pochopitelně: „Maligní.” S čímž jsem počítal. Zatím kontroly, prý odoperovali všechno. Tak uvidíme.

18.2.2019 v 16:20 | Karma článku: 20.78 | Přečteno: 794 | Diskuse

Pavel Hewlit

Balada o okýnku napravo

Že v kabině řidiče jsou okýnka, Vám asi nepřijde nic divného. I řidič rád dýchá, a jak jsem pochopil, řidič prožívající právě suffocatio není oblažen smyslnými chutěmi obložené bagety, nýbrž právě chcípá na udušení.

18.2.2019 v 13:34 | Karma článku: 17.81 | Přečteno: 434 | Diskuse
Počet článků 471 Celková karma 14.34 Průměrná čtenost 672

Mám rád život a jsem pozorovatel. Jako každý hraju v životě všemožné role a v různé míře si je užívám.  Píšu, protože mne to baví. Rád se směju. Emoce nehrotím, ale ani se jimi nedusím a radši je vypustím. Nejlepší emocí je pro mne radost.

email: tichy.jan.bnj@centrum.cz

web: http://tichaci-cz.webnode.cz/  (více informací o nás a také blogy v pdf ke stažení)

Najdete na iDNES.cz