Je „kavárna“ xenofobní?

Tzv. mainstreamová média mají jasno. Kavárna rozhodně xenofobní není. Potíž je v tom, že definice xenofobie je poněkud postavená na hlavu. Měl by to být strach z neznámého.

Operuje se např. strachem z muslimů. To ale není strach z neznámého, to je naopak poučená obava ze známého. Známe, co se děje v muslimských enklávách západní Evropy a nechceme zažívat to samé. Obohacení je to jen do určité míry. Jakmile počet muslimů přeroste určitou mez, pak se jedná spíše o ochuzení původně většinových obyvatel a jejich kultury.

Bylo by fajn, kdyby rozdílné kultury mohly žít s respektem vedle sebe, ale zatím se k tomu nedospělo, tak to nelze lámat přes koleno i v zájmu vlastního přežití. Můžeme se samozřejmě své národní kultury vzdát a podřídit se. Časem se z toho nějaká rovnováha vyvine. Ovšem většina populace má přirozený pud sebezáchovy, a tak se staví na odpor.

Řekl bych, že „kavárna“ je xenofobní z důvodu vlastního přežití, jedná se u ní o trochu jiný pud sebezáchovy. Kdyby totiž nehlásali to, co hlásají, byli by exkomunikováni ze skupiny, a to by je mohlo stát obživu. A tady vskutku nastupuje strach z neznámého.

Vlastně je to poměrně jednoduché. „Kavárníci“ jsou většinou příslušníci tzv. nadstavby, která na druhých spíše parazituje, neboť žije z jejich práce a vytvořených hodnot. A bez této skupiny se dá (v případě nutnosti) celkem obejít, byť tím zvláště u umělců a vědců společnost ztrácí určité hodnoty. Umělecká díla a vědecké vynálezy společnost obohacují, takže ztráta by citelná byla. Avšak v případě nutnosti holého přežití jde kultura, věda a umění stranou. Nicméně případná ztráta státních úředníků a dojičů dotací a rozpočtů, manažerů nadnárodních globálních firem, by společnost spíše obohatila.

Ta strašidelná otázka zní: co budu dělat v případě, že se systém zhroutí? Proto asi taková nervozita. Tu naši pokrokovou představu všichni nesdílejí, a ještě k tomu je jich víc. Kdyby se tolik netlačilo na pilu, a byl znát nevýběrový respekt k jinakosti (tedy stejný metr), vše by nejspíš vypadalo jinak.

Pro mne je jen s podivem, že to ti chytří nevědí. Možná vědí, ale mají strach si to přiznat. Trpí xenofobií. Asi proto ostatní straší a bojí se toho, aby se ti ostatní nechali zastrašit, aby se nepřestali bát.

Strach je totiž nejlepší prostředek k ovládání druhých lidí. A strach je také ten, který nás drží v roli oběti. Každému, kdo svůj strach překoná, se může stát, že už nebude chtít systém poslouchat a bude si chtít žít po svém.  

Záhy se zpravidla ukáže, že takový člověk je tomu systému nebezpečný, je „chybou v matrixu“ a je potřeba ho opravit. Třeba naočkovat hlídací čip. Stačí „matrix“ všechno uhlídat, pokud takových „chyb“ bude příliš mnoho?

Dá se předpokládat, že o dramatické a komické (trapné i směšné) zážitky i v tomto devítkovém roce nebude nouze. Ta fanatická vyhraněnost, kdy ti „dobří“ pro jedny, jsou zároveň těmi „zlými“ pro druhé, nás rozhodně nebude nudit. Hlavně aby příliš neškodila.

Sjednocení proti nepříteli je vždy pohodlnější (jedno zda jde o Zemana, Babiše, Putina, Trumpa na jedné straně a třeba Sorose, Halíka, Kalouska na druhé) a hledání „mesiáše“, který to za mne zařídí, také. Motivy jsou tedy podobné na obou stranách „barikády“.

Jak tedy sjednotit jinak než přes společného nepřítele, když se na něm ani nedokážeme shodnout? Jak se pohybovat v měnící se společnosti a světě?

Každý si asi musí najít svůj způsob, přístup, cestu. Ta by měla vést k získání odpovědnosti za svůj život a vymanění se z role oběti. Pak už nehledám a neschovávám se za nějakého „mesiáše, gurua“.  A kupodivu přestávám hledat i nepřítele, který mi to všechno kazí a komplikuje a na nějž mohu všechno svést. Lidi („nepřátele“), které osobně neznám a ani setkání s nimi mi nehrozí, a ani po něm netoužím, stačí vypnout, neposlouchat, nečíst. Stejně to jsou ti známí akorát z médií.

Realita tváří v tvář je samozřejmě o něčem jiném.