Čas padání a hrabání listí

V sobotu jsme se vydali do podhůří. Podívat se, zda vše stojí a jak se vše za měsíc proměnilo. Sychravo, vlezlo, mokro. A spadané listí.

Tak jsme něco shrabali, naložili na kolečko a odvezli do našeho „lesa“ na hromadu. Házel jsem do toho listí vidle tak dlouho, až mne začaly bolet paže. Pak jsme se pustili do prořezání dřevin a následně do úpravy a úklidu větví. Snažili jsme se uklidit pár věcí z venku dovnitř, aby si s nimi nepohrával vítr.

Z pracovní soboty jsme odjížděli s dobrým pocitem: udělali jsme, co jsme mohli a jak to nakonec dopadlo s větrem, nejspíš zjistíme až při další návštěvě. Pokud nám dřív nezavolají z Obecního úřadu.

V potoce bylo vody víc než obvykle, ale z břehů nevystoupal, déšť ustoupil a díky tomu jsme venku nezmokli. Proud v sobotu šel a tak jsme také mohli vše, třeba si uvařit kafe, ohřát oběd, přitopit si přímotopem.

Nedělní „fičák“ už jsme prožívali doma, chvílemi bez proudu, ale po obědě již elektřina šla naprosto bez výpadku a v podvečer se utišil i vítr.  

Dopoledne jsem šel se psem zkontrolovat zahrádku, vítr honil listí po silnici i chodníku, plno polámaných větví, cestou i padlé stromy a plech ze střechy. Na zahradě vše v pořádku, jen odfouknutá plachta, posléze uklizená do chaty, žádné škody. Odklonil jsem odtok z okapů mimo sudy, protože dešťovky máme opravdu hodně. Teď, když je mokro a navíc už nemáme co zalévat. Zákon schválnosti. To je asi nejdokonalejší ze všech zákonů přírodních i společenských. Funguje naprosto dokonale.

Možná bych mohl spláchnout auto dešťovou vodou. Na zahradě ještě zbývá sklidit a zpracovat poslední zbytky úrody, shrabat listí, vylít vodu ze sudů a pak nechat zahradu svému „zimnímu“ osudu. Ideálně, když vše přikryje sníh, ale v nížině musíme počítat i s holomrazy a snažit se to citlivé zabezpečit. V zimním čase, kdy se už jezdí domů za tmy, už zbývají jen víkendy.

Za chvíli nás čeká sníh, nejen jeho nutné odklízení, ale i užití si zimních radovánek ve sněhu. V podhůří a na horách bude naděje na sníh větší než doma.    

Jo, koloběh přírody, koloběh života. Někdy do něj zasáhne i něco nečekaného, co nám připomene, kdo je tu silnější, než lidská civilizace. Počasí a příroda. Já s mou ženou jsme zůstali tímto rozmarem počasí nedotčeni, nebo aspoň v tuto chvíli nevíme, zda se nás to nějak dotklo.

To dcera si to prožila při návratu z moravského sklípku. Čekali dvě hodiny na benzínce, než půjde proud, aby mohli nabrat benzín a pokračovat v cestě. Syn dojel v pohodě ze sklípku v Hustopečích do svého brněnského studentského domova, jeho slečna s kamarádkou pak cestovali vlakem do Prahy. Bohužel několik hodin. Ale nakonec se tam šťastně do večera dostali. Bohudík. Tedy spíš díky všem lidem, kteří si to obnovení provozu vlaků odpracovali.

Klobouk dolů a nesmírný dík všem, co opět obnovili (a na některých místech ještě obnovují) chod civilizace.