Muž a žena, aneb rozum a cit

Muž a žena se vzájemně doplňují. Mužovou doménou je rozum a síla, ženinou je srdce, cit. Muž více používá levou hemisféru mozku, žena pravou.

Muž odpradávna býval živitel, ochranitel. Chlap a otec. Žena vytvářela harmonický domov a pečovala o své nejbližší. Milenka, manželka, matka. Tak je to přirozené.

Muži a ženy jsou protiklady, ale spolu dokáží (ne všichni samozřejmě) vytvořit harmonický celek, rovnovážný stav a vztah.

Proč tedy dnes chtějí některé ženy hrát mužskou roli? Tedy být silné a rozumné až se stávají bezcitnými. A tak, aby se to vyrovnalo, z některých mužů se naopak stávají „cíťové“, citliví, zženštilí, sice chápající, ale jinak „nemužní“ jedinci.

Vousatý drsňák byl nahrazen bohatým lumbersexuálem, co navštěvuje barbershopy, aby svůj vous neustále zušlechťoval. Anebo jemným hipsterem, co v čajovně usrkává šálek svého zeleného čaje. Ten drsňák už je vzácný, snad na Šumavě mezi dřevorubci by se jich ještě pár našlo.

Každý muž má v sobě „kousek ženy“ a každá žena „kousek muže“. Právě proto, aby se vzájemně dokázali pochopit, tj. být trochu stejní, ale stejně důležité je být rozdílní, aby se dokázali (jako opačné magnety) přitáhnout a milovat. A tak spolu mohou žena a muž vytvořit pár. Ten pár, který představuje tu nejmenší částečku „jednoty v různosti“, která se dá (s láskou) jaksi šířit dál v rámci rodiny, širší rodiny, obce, národa až k celému lidstvu.

To je samozřejmě ideál, ke kterému bychom měli přirozeně směřovat. Jenže dá se k tomu ideálu dojít, když se mužská a ženská role obrátí, když se „sjednocení“ nebuduje od „základů“, ale „od střechy“? Když se k ideálu nesměřuje trpělivě se vzájemným respektem k těm, co nestíhají jít tak rychle?

Dokonce existují i ti, co tam z nějakého důvodu jít nechtějí a také ti, co upozorňují, že se stavba bez dobrých základů zhroutí. Jenže právě takoví tomu skvělému ideálu a vytčenému cíli brání a je třeba se s nimi vypořádat.

Je správné pomáhat slabším, solidarita a soucítění jsou přece lidsky přirozené vlastnosti a projeví se zejména při katastrofách. Proč se nám ale vnucuje „nepřirozenost“? Přes „práva menšin“ se přijímají zákony, které většinovou populaci „kriminalizují“. Proč se to asi děje? Aby se ta většina dala lépe ovládat, když kdokoliv, kdykoliv a kdekoliv může být za cokoliv obviněn? To má svou logiku.  

Také ti, co mají svůj „středověký ideál“, a chtějí ho vnutit všem, jsou vítáni. To proto, že „silné ženy“ jsou omámeny „silnými muži“ a „slabí muži“ si zase troufnou jen na „slabé ženy“? Jinak si neumím (z mého pohledu) tento sebevražedný proces vysvětlit.

Nakonec zvítězí přirozenost. Resp. příroda vždy zvítězí a má na to dostatek času. Zvítězí i život, jen možná bude pokračovat v jiné formě. Bude to forma „člověčí“?

Určitě bude „božská“, jen možná sám Bůh přehodnotí své předchozí rozhodnutí a stvoří k obrazu svému někoho jiného.