Pokud vyprávíte či posloucháte vtip, nebo si prohlížíte vtipný obrázek, občas se stane, že ne všichni se smějí, že někoho vtip uráží a někdo ho prohlásí za laciný.
Laciné má většinou nízkou cenu a možná právě proto je oblíbené. Co třeba „laciné komedie“ Zdeňka Trošky, které recyklují televize každý rok?
Říkávalo se u nás, že „sranda musí bejt, ikdyby na chleba nebylo“. Smíchu se nenajíme, ale smích na chvíli hlad přemůže. Když se smějete, na nic jiného nemyslíte, tedy ani na to, že zrovna máte hlad. Hlad je samozřejmě vážná věc a průšvih, přesto se vyprávěli vtipy o Somálcích.
Šašci u nás byli oblíbenější než králové, humoru se u nás dařilo a naštěstí stále daří. Vtip má vyvolávat smích, či aspoň úsměv.
Proč škatulkovat a třídit vtipy a vymýšlet typy humoru? Toto je humor laskavý, tento cynický, jiný urážlivý, laciný, nevhodný, trapný …
Proč vynášíme nad vtipy soudy? Za komunistů se dalo za vtip i odsoudit. Mně se třeba moc líbil tento:
„Po Václaváku jdou dva špendlíky, jeden s červenou hlavičkou, druhý s modrou. Ten s červenou hlavičkou říká tomu s modrou hlavičkou: znám jeden skvělej politickej vtip. Modrá hlavička odpoví: neříkej ho, za náma jde zavírací špendlík“.
Měl jsem na gymplu staršího pana profesora, co měl zakázanou Prahu a nám zakázal říkat mu „soudruhu profesore“. Učil češtinu a dějepis a říkal nám, že neexistuje literatura povolená a zakázaná, ale je jen dobrá a špatná. A tak přeskočil „komunistického velikána“ Václava Řezáče a seznámil nás s dílem Milana Kundery, který byl v té době na indexu a doporučil nám jeho „Žert“. A také, že tu knihu máme hledat doma, zeptat se rodičů, že ji někdo určitě bude mít někde schovanou.
Tak i vtip je dobrý a špatný, zkrátka podle vkusu, někomu se líbí a zasměje se, jinému se nelíbí, tak se nesměje. Vtip a humor přináší smích a ten uvolňuje napětí. Šťasten ten, kdo se umí smát i sám sobě.
A jakou cenu má vtip? Je dokonce zdarma, buď Vám ho někdo poví, pošle, či ho někde najdete, příp. je v časopisu či novinách, co jste si koupili a pak jste za něj i něco zaplatili.
Některé vtipy Vás mohly ocenit i časově určeným pobytem v chládku a některé měly (mají) i cenu zlata. Co třeba na závěr tento:
„Mluvčí Parlamentu na tiskové konferenci: mám pro vás dvě zprávy, jednu dobrou a jednu špatnou. Začnu tou špatnou: dva poslanci onemocněli nemocí šílených krav. A teď tu dobrou: je třeba vybít celé stádo“.
Tak, jak byste ocenili tento vtip? Dvěma roky natvrdo či hroudou zlata?
