Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Migrace po Česku

31. 08. 2017 18:41:11
Někteří zůstávají na své rodné hroudě, někteří migrují, tj. stěhují se třeba jen v rámci státu, jiní zamíří mimo tento stát.

Také žili lidé (a někteří ještě žijí), kteří neopustili svou rodnou hroudu a za život vystřídali několik státních útvarů (třeba Rakousko-Uhersko, ČSR, ČSSR, ČSFR a ČR). Nebo žít např. ve 20. století v Mukačevu nebo Užhorodu také bylo z tohohle pohledu zajímavé.

Je nás „migrantů“ poměrně dost. Někteří jako „nomádi“ mají „migraci“ v krvi, zkrátka kočují, cestují z místa na místo, nikde se moc dlouho nezdrží. Patřím k těm, co nezůstali na své rodné hroudě (Kolín), ale zároveň neopustili republiku jako svůj domov. Mládí prožité v „kleci“ (uzavřené hranice) mne aspoň donutilo vnitřek té „klece“ pořádně prozkoumat. A tak jsem se činil a snažil se v tuzemsku navštívit mnoho míst. Avšak všude jsem nebyl a tak mám pořád co objevovat.

I svoji vlastní „migrací“ jsem poznával původně mi neznámá místa, díky zájmům, práci, snaze najít a vytvořit si domov. Vlastně jsem takovým „migrantem“ od puberty. V Kolíně jsme bydleli naproti gymplu. Nedostal jsem se tam a dojížděl do Českého Brodu. Pak přišla „vysokoškolská“ Praha. Mezi tím „brontosauří“ Zvířetice, Krásný Dvůr, Březnice a Karlštejn. Pak „zaměstnanecká“ místa jako Kouřim, Sázava, Benátky n. J., Mstětice, Čelákovice, Praha.

A místa domovská: z kolínské rodné hroudy na chvilku do Kouřima (místní slang), pak dlouhodobé usazení se v Benátkách nad Jizerou a nyní ještě jedno místečko „chatičkové“ – Roztoky u Jilemnice.

Říká se: „nikdy neříkej nikdy“, ale jedno své životní nikdy jsem vždy věděl a shodl jsem se na něm se svou ženou. Nikdy jsme nechtěli bydlet (a žít) v Praze. Připouštěli jsme pouze práci v Praze a denní dojíždění. A také jsme si to oba zkusili.

Praha jako jediné české velkoměsto (a zároveň hlavní město) k migraci doslova láká, jedni migrují dovnitř, jiní ven a pak jsou ti, co zde zůstávají na své rodné hroudě. Jsou tu také „kočovníci“, ti, co v Praze přes týden pracují a na víkendy jezdí domů a místní Pražané, co jezdí na víkendy na venkov. A mnoho je i těch, co přijedou jen na pár dní na návštěvu.

Praha je tak trochu (nebo víc?) mýtická, magická, má své „osobní kouzlo“, ten genius loci (to obdivuju). Na druhé straně má ale i takový ten zrychlený tep velkoměsta a také postupně získává punc „unifikované globalizované západoevropské metropole“ a ne každému to vyhovuje (vč. mě samozřejmě).

A je to také místo, odkud se šíří do celé země „byrokracie“, ikdyž často jde jen o "přeposílání" z Bruselu, ale naši ouřadové umějí být papežštější než papež, takže tu legislativu máme občas ještě opepřenou.

Faktem je, že ve velkoměstě a na venkově se žije jinak, jsou tu jiné problémy k řešení, často i jiné přístupy a samozřejmě možnosti.

Lidé se proto nemusí chápat, zvláště pak ti, co znají jen to svoje a nikdy neokusili to druhé. Pak je snadné propadnout určité iluzi a zároveň averzi. Na jedné straně na "hloupé venkovské burany" a na druhé straně na "arogantní pražskou kavárnu".

Přirozeně se chceme prosadit, přirozená je však i obrana toho svého. Přirozeně také inklinujeme „svůj k svému“, někoho to táhne do galerií či obchoďáků, jiného do přírody či ke hnoji. A jistě existují i „podobojí“.

Podaří se nám někdy „přejít“ ten naší myslí vytvořený příkop a žít si každý po svém se vzájemným respektem, ne despektem? To bych si přál. Aby se tady v Česku prosadil ten princip: žij a nech žít. A nejen tady u nás, ale i na celé planetě. Asi to chce dosáhnout na lidskou „nadpřirozenost“, tj. místo přirozeného pohledu se na to podívat „nadpřirozeným“ nadhledem. Hezky se to káže, ale kdo to dokáže?

Autor: Jan Tichý(Bnj) | čtvrtek 31.8.2017 18:41 | karma článku: 12.56 | přečteno: 803x

Další články blogera

Jan Tichý(Bnj)

Děti vyrostly a tak tápeme

Čím podarovat děti na Vánoce? Navíc když už vůbec nejsou v dětském věku. Ty své dospělce nějak zvládneme, ale pak tu máme ty „malé“ neteře a synovce, čili děti, co mezitím vyrostly až (skoro)dospěly.

22.11.2017 v 10:33 | Karma článku: 13.72 | Přečteno: 348 | Diskuse

Jan Tichý(Bnj)

Slušní proti slušným?

Nebo také různí neslušní, poslušní či neposlušní. Říká se, že většina lidí je slušných. Také se předpokládá, že mlčící většina jsou ti slušní.

20.11.2017 v 15:44 | Karma článku: 12.78 | Přečteno: 437 | Diskuse

Jan Tichý(Bnj)

Země se fakt naštvala

Hele lidi, má trpělivost s vámi už došla. Já, Matka Země a spolu se mnou mé děti, synové Vzduch a Oheň a dcera Voda už vás máme plné zuby.

19.11.2017 v 8:52 | Karma článku: 15.18 | Přečteno: 405 | Diskuse

Jan Tichý(Bnj)

Paprsky inženýra Gorina

V příkopě u silnice leží tělo zanedbaného ožralého vagabunda, přítomní policisté nasedají do auta, přivolaný lékař konstatoval smrt. Přijíždějí černí havrani. Funebráci naloží tělo a odjedou.

15.11.2017 v 12:48 | Karma článku: 9.93 | Přečteno: 431 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Pavla Kolářová

Blbá nálada a voňavý perníčky

Tůdle! Vlezte mi všichni na záda. Letos ruším vánoce! A to se ozdobná světla na sloupech veřejného osvětlení ještě ani nerozsvítila, obchoďáky ještě nespustily koledy na plný pecky a já už mám blbou náladu. Něco je ve vzduchu...

23.11.2017 v 7:34 | Karma článku: 6.45 | Přečteno: 89 | Diskuse

Šárka Štefaniková

Vopravdu blbka

Dneska to asi vo češtině nebude....jóóó ́, vobracejte se v hrobě....vono se neni čemu divit v týhle době

23.11.2017 v 2:21 | Karma článku: 6.19 | Přečteno: 616 | Diskuse

Jana Slaninová

Skvělý burger na Andělu od Jakuba

Manžel dnes lákal na vinnou klobásu. Lehce osmahnutou, s česnekovým chlebem. Těšila jsem se fakt moc. Ale v práci jsem pojedla pouze krémovou zeleninovou polévku a v půl šesté už jsem mírně šilhala hlady. Burger padl mi do ok.

22.11.2017 v 19:58 | Karma článku: 14.73 | Přečteno: 455 | Diskuse

David Dvořák

Vydání Babiše a inspirace pro Okamuru.

Politika je umění dosáhnout maxima možného. Dogmatické lpění na vyřčeném nebývá zrovna nejkonstruktivnější, na druhou stranu je třeba se nezpronevěřit zásadám a „neztratit tvář“.

22.11.2017 v 13:41 | Karma článku: 32.86 | Přečteno: 3024 | Diskuse

Jan Klar

Tady pomůže už jen psychiatr

Jako poslední možnost, kterou Eva navrhla, bylo jít do manželské poradny. Dobře věděla, jaký má Michal odpor ke všem těm psychologům, terapeutům nebo osobnostním poradcům.

22.11.2017 v 12:42 | Karma článku: 15.50 | Přečteno: 667 | Diskuse
Počet článků 339 Celková karma 13.93 Průměrná čtenost 710

Mám rád život a jsem pozorovatel. Jako každý hraju v životě všemožné role a v různé míře si je užívám.  Píšu, protože mne to baví. Rád se směju. Emoce nehrotím, ale ani se jimi nedusím a radši je vypustím. Nejlepší emocí je pro mne radost.

email: tichy.jan.bnj@centrum.cz

web: http://tichaci-cz.webnode.cz/  (více informací o nás a také blogy v pdf ke stažení)



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.