Co je dobré pro Prahu, může na venkově škodit. Na venkově se opravdu žije jinak, z pohledu materiálního komfortu určitě (statisticky) hůře, což může mít i jistou výhodu.
Lidé jsou více odkázáni sami na sebe, více se znají a jsou tak v podstatě přirozenými podmínkami odsouzeni ke spolupráci. Na druhou stranu si „vidí do talíře“, takže lépe ví, kdo je kdo. Určitá „ztráta soukromí“ a posuzování či obavy typu: „co tomu řeknou lidi“, může být nepříjemná.
Na venkově totiž řeší jiné problémy a mnohé „pražské“ (velkoměstské) se jich vůbec netýkají. Dovedete si představit na vsi třeba „modré parkovací zóny“, problémy s taxikáři a okrádáním cizinců?
Mnohé předpisy jsou střiženy na míru Praze (tedy prostředí velkoměstskému). Věřím, že EET je systémově pro Prahu vhodná (může pomoci s nekalou konkurencí), ale v obci (kde o turistu nezavadíš) a většina pravidelné klientely jediné místní hospůdky jsou štamgasti, kteří si přijdou na pivko a cigárko, je EET zbytečná, ničemu nepomůže, naopak spolu s protikuřáckým zákonem spíše může vést k uzavření hospody. A pochybuji, že by ji tam nahradil Mekáč.
Chápu, že v Brně a Praze je problémem např. Uber, na rozdíl od Taxislužby neregulovaný. Že je třeba v Praze dohlídnout na trhy ovoce a zeleniny. Na vsi v praxi funguje třeba směnný obchod s vlastními zahradními produkty a třeba sousedská výpomoc ve formě dovozu starší sousedky autem do města. Má do toho snad stát strkat svůj nos?
Starostové menších obcí vědí, jak je těžké udržet školu, krámek s potravinami, zachovat dopravní spojení a poskytnout nějaké kulturní vyžití spoluobčanům. V těchto obcích při životě své podnikání (najmě obchod) udržují spíše starší lidé (mnohdy i důchodci) a mnozí z nich už technologické novinky, které dnes využívá téměř stoprocentně mladá generace a ve velkých městech (asi) většina populace, nechtějí. A pokud jim to nařídí nové předpisy (vč. pokut za jejich nedodržení), raději své „podnikání“ (spíše přežívání) ukončí.
Předpokládám, že celkem dobře se na venkově uživí lidé manuálně zruční, šikovní řemeslníci. Někteří z nich dosáhnou věhlasu i v širším regionu. Nějaká minimální administrativa je nutná, hlídat zakázky a platby a mít v tom pořádek je určitě ku prospěchu. Pokud je vyžadována neúměrná byrokracie, otravuje to řemeslníkovi život, odvádí ho od jeho smysluplné práce a nakonec se to prodraží i zákazníkům.
Venkov se potřebuje zbavit pro sebe nevhodné (život zdejší dusící) byrokracie. Kontrolující úředníci mnoha institucí (viz pozn.) mohou „řádit“ všude, neboť mají oporu v jednom neřádu, totiž v právním řádu, platném na celém území státu.
Pamatujete si na bývalého starostu Jindřichovic pod Smrkem Petra Pávka, který proslul zákazem vstupu byrokratů do Jindřichovic? Věřím, že starostové menších obcí často kroutí hlavou nad tím, co to v té Praze zase vymysleli za kravinu. A přemýšlí, jak se s tím popasují, protože zákony přece dodržovat musí. Tady vidím ten přístup: „aby se vlk nažral a koza zůstala celá“ jako rozumný.
Centrum v Praze si na obecní vyhlášky dohlédne a nejsou-li v souladu s „právním systémem“, tak je Ministerstvo vnitra zruší. Škoda, že to nelze obráceně, že Zastupitelstvo obce nemůže pozastavit platnost právního předpisu na svém území, protože předpis šitý na míru velkoměstu, na vsi odporuje zdravému selskému rozumu.
Velmi by se mi líbilo, kdyby starosta obce mohl umístit „buzerujícího úředníka“ do obecní šatlavy, nebo mu uložit veřejné práce, typicky venkovského charakteru jako např. kydání hnoje. To už je velká nadsázka a mimo realitu, nicméně by bylo dobré, aby se k některým předpisům závazně (a s právem veta) vyjadřoval Svaz měst a obcí.
Nejlepší cestou by však byla „debyrokratizace“. V tomto smyslu se mi líbil článek Petra Havla, který mne mimo jiné inspiroval. (zde)
Pozn.: instituce (úřady), na které jsem si vzpomněl: Český telekomunikační úřad, Český statistický úřad, Česká obchodní inspekce, Český metrologický institut, Česká školní inspekce, Český úřad zeměměřičský a katastrální, Český báňský úřad, Český institut pro akreditaci, Česká správa sociálního zabezpečení, Státní zdravotní ústav, Státní ústav pro kontrolu léčiv, Státní úřad pro jadernou bezpečnost, Státní zemědělská a potravinářská inspekce, Státní veterinární správa, Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, Finanční správa, Celní správa, Drážní inspekce, Orgán sociálně správní ochrany dětí.
K tomu ještě můžete připočítat hygienu, zdravotní pojišťovny, hasiče a orgány bezpečnosti práce, ministerstva. Nejspíš jsem smíchal „jabka s hruškama“ a jistě jsem na někoho zapomněl, byť jsem si vzpomněl na úctyhodných 21 ctihodných institucí.
