Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Mamince ke Dni matek

14. 05. 2017 10:00:27
Je dobré rodiče ctít. Táta nám odešel brzy, ikdyž už jsme byli dospělí. Právě ke Dni matek jsem se rozhodl zakončit „seriál“ o mé mamince.

Některé věci, které tzv. „vyplavou na povrch“ až po dlouhé době, dokáží člověka zaskočit. Takto nás zaskočila maminka. Dokud žil táta a pak její druhý životní partner, vůbec jsme si to neuvědomovali, protože byla „v pohodě“.

Ano, prožila hodně smutku, což se odráží i na její hlavní celoživotní chorobě: astmatu. V psychosomatice jsou plíce právě „orgánem smutku“.

Máma byla pořád nemocná a tak jsme si na to zvykli. A také na to, že se její stav zhoršuje a že do budoucna nebude možné ji nechat samotnou v bytě v Kolíně.

Tam byla zvyklá, měla tam své „spřízněné duše“, pomoc profesionální, sousedskou i kamarádskou. Věděli jsme, že to ale nemá budoucnost a bude potřeba to nějak racionálně řešit.

Nakonec jsme se s ní domluvili na přechodném přestěhování k bratrovi s výhledem následného stěhování do domova pro seniory. Nejspíš pod vlivem strachu tuto změnu (ne)ochotně přijala a navenek (rozumově) se s ní i smířila. Ví, že se o sebe nedokáže postarat sama a že to za stávající situace (nutnost chodit do práce) nedokážeme ani my. Navíc nikdo z nás synů nemá přirozený pečovatelský charakter Matky Terezy.

Skoro tři roky maminku v rodině „řešíme“ a z praktického hlediska jsme ji vyřešili: je v domově pro seniory ve městě, kde žijí její synové s rodinami. To, co je nejtěžší a co se odráželo i v mých článcích je „pavučina“ vzájemných vztahů.

Přestože se snažím druhé nesoudit a nevytvářet si žádné domněnky, u mámy se mi to dařilo. Protože jsem věděl, co pomohlo mně k mnohem vyrovnanějšímu a spokojenějšímu životu, snažil jsem se ji svůj recept nabídnout. Pak jsem pochopil, že jsem maminku svým způsobem „soudil“.

Vlastně jsem jí nutil svůj pohled na svět, přičemž prvně jsem musel vyřešit, abych si nenechal vnutit ten její pohled. Nehrát její hru, ale zároveň neubližovat ani jí ani sobě.

Nakonec jsem dospěl k tomu nejjednoduššímu, ale zároveň nejsložitějšímu: nechat to plynout. Být v jejích očích nadále „hodný“, nebrat jí její iluze a nelámat to přes koleno. Mám určitou výhodu. Mám z jejího pohledu „zlou“ ženu, která mi „zakazuje“ delší pobyt s milovanou maminkou. Pravda je úplně opačná, raději trávím čas s milovanou ženou, neboť čas strávený s mámou byl pro mne opravdu psychicky náročný. Nicméně je to velká životní zkušenost a škola. I za to ji mohu poděkovat.

Jak skloubit vzájemně dva protiklady? Radostný a spokojený pohled na svět s pohledem nespokojeným a nešťastným? To se za pochodu učím, a proto o tom i píšu. Ještě, že jsme se jako malí doma seznámili s humorem a ten nám (všem) zůstal a pomáhá překonávat bariéry nepochopení.

Snažím se mámu inspirovat tím, jak jsem dospěl k vyrovnanému, spokojenému a tím i zdravému životu. Nic už ji nenutím. Naděje, že mé postoje třeba začne lépe chápat, je sice malá, ale je. Záleží to však jen na ní.

Odpovědnosti jsme učinili za dost, je o ni velice slušně postaráno, o to jsme se postarali. Bohužel „klid v její duši“ zařídit neumíme. A s tím jsem se dlouho nemohl smířit, protože vím, že „klid v duši“ najít lze.

Když jsem to přijal, jak to je, tento „seriál“ mých citových výlevů končí, protože už to (konečně) nemusím nijak řešit. Jen reagovat na situace v režimu „tady a teď“, pokud možno citlivě a ohleduplně.

A mamince přeji, aby se cítila líp a našla v duši klid. Začínám (už) vnímat malý pokrok. Už je vidět, že je to o fous lepší, než to bylo. A to je dobrá zpráva.

Autor: Jan Tichý(Bnj) | neděle 14.5.2017 10:00 | karma článku: 11.44 | přečteno: 264x

Další články blogera

Jan Tichý(Bnj)

Každý máme strany, bez kterých bychom se obešli

Po volbách to asi nepůjde jinak, než složit nějakou koalici. Dnes ještě nevíme, kdo se do Sněmovny dostane a jakou bude mít sílu.

17.10.2017 v 15:14 | Karma článku: 6.66 | Přečteno: 199 | Diskuse

Jan Tichý(Bnj)

Pracovat, když chci a hlavně dělat to, co mě baví

Kdo by si to nepřál? Jenže si to většinou nikdo nedopřeje. A pokud ano, jedná se o krátká období dovolené nebo „mladé penze“. Výjimkou jsou „volné nohy“, spokojené „osvč“ a ti, co se ve svém povolání skutečně našli.

14.10.2017 v 20:11 | Karma článku: 12.99 | Přečteno: 394 | Diskuse

Jan Tichý(Bnj)

Jsou elity před volbami nervózní?

Zdá se, že současné „vládní elity“, tj. tzv. demokratické strany a ta část „patricijské“ společenské vrstvy, co se o „plebejských“ spoluobčanech vyjadřuje jako o „zaprděných Čecháčcích“, jsou před těmito volbami téměř na infarkt.

13.10.2017 v 13:16 | Karma článku: 33.61 | Přečteno: 2336 | Diskuse

Jan Tichý(Bnj)

Když se „náboženství“ vnucuje

Jeden takový „smutnoblog“, který se drží nitky naděje, že až spojíme protiklady, tak bude líp. Ono to funguje, jen jsme na to zapomněli.

11.10.2017 v 12:43 | Karma článku: 12.69 | Přečteno: 587 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Ivana Dianová

Nevolím

Nevolím, nevolila jsem a nikdy volit nehodlám. Jak by řekl můj otec: "A dyť je to furt do blba!" Což je...

17.10.2017 v 21:34 | Karma článku: 18.06 | Přečteno: 959 | Diskuse

Hana Bočková

Malý fejeton pro pátek třináctého

...hlavou jí proběhla maminčina věta, kdy jako žákyně 2. A základní devítileté školy, začínala svou kariéru...

13.10.2017 v 13:10 | Karma článku: 15.08 | Přečteno: 501 | Diskuse

Daniela Bulířová

Nebojte se říct si o to, co chcete.

Někdy se můžeme cítit zranění. Smutní, uplakaní, nešťastní. Někdy se nám život pod rukama roztříští na milion kousků jako křišťálová sklenka nedopatřením shozená z okraje stolu.

12.10.2017 v 22:17 | Karma článku: 7.75 | Přečteno: 272 | Diskuse

Andrea Hynková

Kalhotky s ježečkama

V šest ráno mi to úplně nemyslí. Jak jinak si vysvětlit, že se po tmě v pouzdrové sukni snažím dostat do pozice bojovníka. Lem sukně mi leze někam pod prsa a jediné s čím jako bojovník zápasím je balanc.

12.10.2017 v 14:00 | Karma článku: 32.47 | Přečteno: 2172 | Diskuse

Edna Nová

Jak jsem se snažila skamarádit s jeho bejvalkou

Doopravdy jsem se snažila. Ale asi vám hned z nadpisu došlo, že to byl propadák. Jako hodně hodně velký propadák.

12.10.2017 v 11:04 | Karma článku: 34.08 | Přečteno: 6249 | Diskuse
Počet článků 323 Celková karma 13.95 Průměrná čtenost 720

Mám rád život a jsem pozorovatel. Jako každý hraju v životě všemožné role a v různé míře si je užívám.  Píšu, protože mne to baví. Rád se směju. Emoce nehrotím, ale ani se jimi nedusím a radši je vypustím. Nejlepší emocí je pro mne radost.

email: tichy.jan.bnj@centrum.cz

web: http://tichaci-cz.webnode.cz/  (více informací o nás a také blogy v pdf ke stažení)



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.