Pro mě velice podnětný článek, vážený pane Tichý, děkuji Vám 👍. Totiž jsem z těch, co by pro naplnění všech svých úkolů, zájmů a koníčků potřebovali každý den aspoň 24 hodin navíc, takže i blogy můžu číst jen nepravidelně s pocitem, že "si to dlužím".

Vaše úvaha, proč psát veřejně s uzavřenou diskusí, mě nadchla právě proto, že se celý život pohybuji "vtažena" do nejrůznějších životních příběhů často původně úplně cizích lidí a tak si uvědomuji důležitost "interakce v pohybu". Jako bychom všichni lidé potřebovali skrze svoje tělo a mysl poznávat ono nadčasové Panta reī. A tak, ačkoliv paní V. neznám, úplně klidně si můžu představovat, že kdyby byla na pustém ostrově a své články psala třeba jen do písku, brzo by je přestala psát, protože by sama v sobě pocítila přirozené spojení se vším i mimo pozemskou dimenzi, prostě holisticky v celosti. Nebo by sama v sobě zjistila (asi jako většina lidí na Zemi), že oné celosti ještě nedosahuje, takže touží po komunikaci s někým živým a svůj text by na tom ostrově napsala na nějaký svitek a poslala v láhvi s očekáváním možné reakce...

Čili viděno mnou, pokud někdo diskusi nedovolí a tvrdí, že ji nepotřebuje, žije v sebeklamu. Kdyby totiž opravdu reakce zvenčí nechtěl, poznal by poctivě sám v sobě, že důvod pro "veřejné psaní" prostě odpadl.

Nechci připustit, že kdokoliv chce čtenáře prostě jen tak šťouchat a sám zůstat v iluzorním bezpečí skryt. To jsem nakonec ráda, že žádné takové články neznám...

Přeji Vám radostné dny, a kdybyste se na cestě do Vrchlabí chtěl zastavit u nás v Ráji, srdečně zvu a těším se na diskusi 😉.

Souhlasím s paní Votočkovou, píše články svým osobitým stylem, kde by diskuze sotva našla naplnění svého významu. Pokud by zpětná vazba měla spočívat jen v posílání srdíček od čtenářů nemá to smysl, protože to můžeme každý vyjádřit karmou. Hezký den

I kdyby mi nenapsala přímo paní Votočková, tak Vy jste mi odpověděl naprosto fundovaně. Děkuji Vám.

Milý pane Honzo. Vlastně jsem k tomu uzavření diskuze dospěla. Nebylo to rozhodnutí, zavírám diskusi. Vzniklo to spontánně, když jsem vyprávěla příběh reálných lidí. Přestože měním jména a nesděluji podrobnosti, abych zachovala anonymitu, v mém srdci jsou to konkrétní lidé a chovám k jejich příběhu úctu, a z té úcty k nim nechci, aby se k tomu vyjadřovali lidé necitlivě a neuctivě. Tak k tomu došlo, že jsem poprvé uzavřela diskusi, a těch článků bylo více za sebou, tak jsem ji měla uzavřenou.

No, a tak jsem vlastně ochutnala, jaké je to psát v režimu bez diskuse, a že je mi v tom vlastně fajn, protože já nepíšu proto, že mě baví vést "důležité" diskuse, píšu proto, že mě baví psát.

Píšu o tom, jak věci cítím, a nabízím svůj pohled. Ve svých článcích vlastně nabízím výlet do světa Ivy Votočkové a to doslova, neboť je píšu srdcem. Je to můj svět. Kdo má právo jej hodnotit, jestli je dobrý nebo ne? A když napíšete, že je dobrý, co je v tom pro mě za zprávu? Žádná. A když napíšete, že je špatný, co je v tom pro pro mě za zprávu? Žádná. Všichni se na okolní svět díváme přes své filtry a to má vypovídací schopnost pro nás ale ne pro druhého člověka.

Pokud bez diskuse pro vás moje články nemají hodnotu, nemusíte je číst. Je to vaše volba. Stejně jako já mám volbu otevřít diskusi a nebo ji nechat zavřenou.

Je to lidská vlastnost, že máme potřebu se ke všemu vyjadřovat. Já rozumím tomu, že člověka to naštve, když má niternou potřebu se k něčemu vyjádřit a není mu to umožněno. No, usmívám se nad tím, že zrovna vy a pan Chmelík jste se na to chytli.

Každopádně jestli budete mít cestu do Vrchlabí, moc ráda se s vámi potkám.

Iva

Milá paní Ivo, moc děkuji za reakci. To, že píšete srdcem, vím, že si nepřejete, aby lidé, o nichž píšete, byli propíráni v diskusi, naprosto chápu. A samozřejmě každý žijeme a vytváříme si svou realitu a ty naše reality se v životě různě prolínají.

Že jsem se chytil? Asi ano, jen jsem chtěl ukojit svou zvědavost. Mezi těmi, co se znají a mají na sebe telefon, by stačilo zavolat. Takhle jsem využil blogu a napsal veřejně svůj dotaz formou článku o Vás a jsem rád, že jste se u mě "chytla" i Vy a ukojila tak mou zvědavost, protože když jsem se koukal do těch diskusí, tak převážně jen chválu na Vás kolegové pěli a najednou nemohou. Proč? Proto! A už to díky Vám víme, ještě jednou děkuji.

PS: do Vrchlabí se chystám do Mountfieldu v sobotu dopoledne, v říjnu mi to vychází na 21.10. nebo v listopadu 11.11. to je takové hezké datum. Pod profilovkou mám email, nemusíme si to potvrzovat takhle veřejně

Hej, sú to ťažké témy čo rozoberá, silné a ťažké, nie každý znesie.Zrejme nepotrebuje diskutovať, myslím, že iné názory prijíma ale verí svojim, čo je ok, vy rozoberáte veci jemnejšie.Pekný večer, želám.

Pravda, pravdoucí. Srdcepsavci píší srdcem, ale každý tím svým, takže nějaké rozdíly budou vždy. A ne nadarmo se říká (doufám, že i na Slovensku, když ne stejně, tak nějak podobně) "co na srdci, to na jazyku"

Tuším, kterou autorku máte na mysli. Píše na témata, která jsou i pro mne zajímavá a k nimž bych se mnohdy také rád vyjádřil.

Nevím, co ji přimělo k tomu, že diskuse již delší dobu neotevírá. Možná je to tím, že nedokáže unést jiný, byť slušně vyslovený názor. Do diskusí pod jinými blogy se však sem tam zapojuje.

Ale třeba jsem vůbec neodhadl, o kom píšete, a tak jsou mé výše popsané úvahy liché....

Proto tedy obecně: Nechápu, proč má někdo potřebu psát blogy, a přitom mu následně nechybí různé názory na jím podané téma, stejně tak jako mazání názorů (byť slušně vyjádřených) jen proto, že nekorespondují s názorem autorovým.

Vám samozřejmě

Máme oba na mysli tutéž autorku. Uvidíme, zda se tu objeví. Přeji si to, je to milá paní s převážně mile psanými články a napsal jsem to i proto, že mi chybí komunikace s ní aspoň takto v diskusích. Navíc plánuju v říjnu či listopadu návštěvu servisu ve Vrchlabí se sekačkou a to by byla příležitost se s ní setkat i osobně .