Mám problém - v davu žádnou sílu nevidím. Sama filosofie to řeší v párových kategoriích - Kde je kvantita, nemůže být kvalita. Demonstrace? To jó, demonstruji pořád. Už můj otec revolucionář. U baňoku rybízového vína a táboráků na chajdě. Protestuji u rajčat i špalíku na dřevo! Podobně vykřikuji hesla u výběru kamen s výměníkem. S demonstrací to mám jako s koncertem Alexandrovců, nebo J. Nohavicy - Jít nemohu. Jednak nemám čas, konám. Co hůře kdybych šel ?- Někdo by mne viděl a bych byl pomluven ...

Tož nikdy jsem nedemonstroval, v listopadových dnech 89 (měl jsem po vojně) jsem byl na stáži na Slovensku, odkud jsem se vracel v den, kdy skončil Jakeš. Pak jsem chtěl jet s mladším bráchou na Letnou, ale máma nám to nedovolila. Do Prahy jezdím nerad, nemám rád davy a nemyslím si, že by to ihned něčemu pomohlo, ale zvědavost mi nedá. Domluvil jsem se s kamarádem a jsem zvědavej na jeho kamarády od nás a na to, co nás spojuje a taky, zda atmosféra bude nejen opojná, radostná, tj. pozitivní, nebo převládne náboj negativní, nenávistný. Což bych samozřejmě nerad.

To je zajímavé téma, pochopitelně s právem. Opravdu si myslím, pro mne žádné řešení. Lépe cosi cíleného konat, následně u voleb, jasně. Očekávám iracionální výhřez ničeho. Nedovedu si představit stát tam v řadě s KSČm a očekávaně podobnými nosiči přesvědčení. Už se zmiňovaným rodičem byla ostuda. V totalitě, kdekoliv fronta v mlékárně, železářství. Poslouchat vydržel asi 3 minuty. Já dětsky zíral a zaznamenal to do svých Pamětí. Ano, běžte a napište, může to být pocitově zajímavé (Byl bych pomluven - Klasiko výraz otce) ...

Ale pane Buček, nebyl jste to vy, kdo podporoval demo MCHpD v dobách minulé vlády?

Vážně, nemám problém. Demonstrace, pískání u obytňáku, vyslovování nedůvěry vládě - To vše je výdobytek. Pořád ovšem to hlavní spatřuji u Volební urny ...

V tom jsme zajedno..