Teda, jak my dva, pane Tichý, máme podobné úvahy a myšlenky! To je až neuvěřitelné! Díky a velká karma.

Vnímám to úplně stejně. Z nadšení ze změn v 90. letech, přes postupné vystřízlivění v novém tisíciletí, k vnitřní emigraci v letech posledních a čekání na zhroucení toho systému. Zhroucení, doslova, za každou cenu.

Dobrý den pane Tichý, idea je to hezká. Mohu se Vás zeptat, co jste, krom vhození hlasu jednou za čtyři roky, pro změnu udělal vy?

Psal jsem blogy? Ale vážně, ikdyž předpokládám, že Vás asi odpověď neuspokojí. Působil jsem nějaký čas lokálně v místním Zastupitelstvu, byl jsem předsedou spolku, založil jsem a deset let provozoval dětské divadlo, pracoval v různých komisích, něco se i povedlo a zlepšilo to život místních. Ale časem mě to vyčerpalo, plané schůze ve volném čase, kde si každý tak nějak honil hlavně své ego, vztahy v práci a denní dojíždění. A pak mi to vše přestalo dávat smysl a já začal žít jinak, všechny své funkce jsem opustil, změnil zaměstnání (tady mi to dává smysl, jsem svým pánem a snažím se především o lidskost), objevila se chatička dle našich představ a tam si tvoříme svoji příjemnou realitu. Především tam v podhůří nacházím soulad se svou duší, v maloměstě u Prahy už je na můj vkus příliš "Prahy". Takže ve výsledku jsem pro změnu udělal hlavně to, že jsem změnil sebe