Pane Tichý, nádherně napsáno!

Patřím do velmi rizikové skupiny, a přesto nepadám na zadek ani před covidem, ani před žádnou jinou nemocí, která může kdykoli přijít.

Proč? Protože se ztotožňuji s Vaším názorem a chápu smrt jako přirozenou součást života, resp. jeho přirozeného zakončení. Nevytěsňuji ji, vědom si toho, že bych tím pádem vytěsňoval i svůj život - a tudíž vlastně ani nežil, jen přežíval.

A já nechci jen přežívat...

Navzdory své chronické plicní diagnóze jsem nejen proti rouškám, ale proti všem opatřením, která nám už téměř rok brání NORMÁLNÉ žít. Nevyžaduji sobecky zodpovědnost za mé zdraví od druhých, jsem sám za své zdraví zodpovědný a tak by to měl chápat KAŽDÝ.

Vám, pane auteore velká KARMA

+ opr. ...., pane autore, ...

Děkuji za článek. Můj osobní strach je strach o moji ženu, která je riziková. V tomhle mi nepomůže smíření s vlastní smrtí.

Já jenom doufám, že jsme jako společnost už dosáhli bodu úpadku, protože jediný směr je už jen nahoru.

Naprosto to chápu a mám štěstí, mám skvělou ženu