Rozumím Ti, ač jsme u nás doma nikdo na FB a podobném nikdy nebyli. Uvíznout v síti ( kterékoliv ) beru jako ztrátu svobody....

jako u spousty jiných věcí platí, že záleží jen na jednotlivci jestli věci ovládá nebo se jimi dá ovládat-jestli je kořist nebo lovec-televize, mobil, počítač, vše se dá jen použít v případě potřeby a pak vypnout

Nakonec (narozdíl od blogu) jsem neměl potřebu se FB naučit ovládat, když mne to tam nebavilo a vypínat nemusím, když ho ani nezapnu

Pá pá jsem učunila už v ojnoru tohoto rocku :))

Takže rozumím.

Prostě mám rád něco jiného

Zatím se ještě nikomu nepodařilo mě tam nalákat, třebaže už mnozí psali, že si mě přejí jako přítele do facebooku. Buď jsem nereagovala, nebo jsem je rovnou poslala do háje.

Ale slyšela jsem jeden hezký vtip. Nějaký starší pán vypráví: Nemám počítač, ale chtěl jsem jít s dobou a být vstřícný a přátelský k lidem, tak jsem vzal fotky manželky, dětí a vnoučat a v parku jsem je každému ukazoval a vyprávěl jsem jim, jak se mi daří a jaká byla dovolená. No a už mám tři přátele - dva policajty a jednoho psychiatra.

To je hezký

S fejsbůkem už jsem taky přešla do "fáze trvajícího vztahu". Kouknu a jdu. A s tím nereagováním dle představ druhé strany... Jednou mi psala spolužačka ze ZŠ, jestli mi funguje chat, že neodpovídám po půlhodině v pracovní den.

reaguj ihned, jinak si synem/dcerou fb smrti

No proto, už jsem se lek, že z blogu:)

zde jsem rád, Romane.