Naprostý souhlas. Pomáhejme způsobem, který je účinný a pomáhejme jen v případě, že na to máme kapacitu a vůli pomáhat. O tom by to mělo být především. Hra na sbírání "politických bodů" je v tomto případě dost falešná.

Ona tenká hranice skutečně existuje! Např. kde je ta mez, mezi - Solidaritou a Vykořisťováním? Je potřebné konat Dobro, ovšem s vědomím, že Dobro pro někoho je vygenerováno - Tím nedobrem pro druhého! Nekonečný řetězec jevů, kdy historie sama prokazuje, že se odstraňovaná - "Stará zla", řeší tím, že se nastolují "Zla nová"! Pak se to logicky přelije do politiky, stádnosti = Příkladů hora, od 1948 znárodnění hlavně těch malých živno - až po zmiňovaných 50 "Sirotků". Já to vyřešil osobním bonmotem - "Každého mohu ošálit, ale sám sebe nikdy ne"! Tj. sám si stanovit nepodkročitelné hodnoty - naplňovat je a nepodlehnout "Stádnosti". To jsem viděl i u svého otce doma v socialismu, který často používal pojem - "To nejsem ochoten" ! Já to logicky tenkráte nechápal = Proč se názorově vymyká a klidně jde proti většinovému, tendenčnímu názoru a má i potíže! V tom smyslu jsem pochopil, že "Dobro", je potřebné konat. Nejlépe z vlastních zdrojů a vlastní energií. Těch možností je samozřejmě nepřeberný kopec. Od vztahu ke svým bližním - rodiče, rodina - až "Po cizí". Dlouhé roky, podporuji postižené dítě kolegy měsíční částkou 1.000 Kč a raduji se z jeho studií. Dcerka adoptovala "Jakousi babku" v Domově - vozí ji na vozíku ven, nosí dobroty od ženy a já mazaně posílám flašky. (Říkám si, co se tam pak asi veselého děje)? Příkladů bych mohl uvést více - mj., nikde o tom nemluvím - vyjímka nyní píšu. Myslím si, že vedle polarizovaného třeštění - "Tvárnice a Syrské děti" - brát, či nebrat = Je účelnější, aby kdokoliv učinil vlastní inventuru svědomí! Říkám dcerám, je lépe dávat, než-li brát! Jistě, v jejich věku jim to ještě moc nezní. Řadit se, pak svou nálepkou "Sirotky přijmout - nepřijmout", pak Nejsem ochoten! ...

Člověk se nejdřív musí umět postavit sám za sebe a pak má z čeho dávat. Je to dávání upřímné, ze srdce, nevystavované na odiv. Ideální je dávání osobní a konkrétní. To bylo vidět třeba při povodních. Nám se např. osvědčilo vybrat si postiženou obec, domluvit se se starostou, co potřebují, to nakoupit, dovést a nabídnout své paže. Děkuji za rozbor.

Velvyslankyně v Sýrii paní Filipi, které si mimořádně vážím, nedoporučuje násilné přesazení těchto dětí do cizího kulturního prostředí. Je pro pomoc v místech, která jsou zasažena válkou, v jejich domovině. Těch problémů je víc. Je otázka, jak by to mělo proběhnout, do jakého typu péče by děti měly přijít a na jak dlouho. Máme tzv. doplňkovou ochranu pro lidi z míst zasažených válkou po dobu, kdy konflikt trvá. Pokud je mi známo, konflikt v Sýrii je v podstatě ukončen.

Bývalá poslankyně TOP 09. Jitka Chalánková: Paní Šojdrová tenkrát dětem nepomohla.

Tady je ta tenká hranice hodně tlustě překročena.

Kromě věku byl problematický pojem "sirotek". Oficielní termín zněl "děti bez doprovodu", Šojdrová si to poněkud ulehčila, aby mohla veřejnost citově vydírat. Nakonec sama v diskuzi na ČT prohlásila, že se mezi nimi určitě nějaký sirotek najde!

:) Je fajn, když stejné vlny omývají příbuzné břehy!

díky, vytrhávat se z "kořenů" úplně, také není to nejlepší, ikdyž v některých případech...

Ode mne poděkování a karma.