Byly doby, kdy jsem si myslel, že by mi bylo lépe, kdyby nebylo pedantního rodiče. Kdyby vypadl proud, nic se neděje - potmě levou rukou nalezne ořezané tužky, pravou rukou vytahuje funkční baterku. Nekonečné přednášky, jak můžu mít přezůvky špičkou k posteli - jak budu vstávat, kam vyrazím ? Proto asi na studiích revolta, mimo domov. Věčná starost, k jakému stolci přemístit své tělo ke konzumaci a pak, na kterou jej položit ! Podivné rozbřesky v neznámém prostředí - originální probuzení železným úderem do čela - Hle, toť spodní část radiátoru ! Člověk založil svou domácnost. Pojednou započal ořezávat tužky své, besedy s dcerami o přezůvkách u postele ... Zjistil jsem, že prudivý otec mi nějak vetnul ten základ - systém. Do toho je možno pak připouštět i příjemnou spontánnost a i vítaný zcela neočekávaný chaos. Pak potvrzuji, že i nejlepší akce jsou ty neplánované . Nic se neděje, vybudí to úplný údiv, jak je to možné, otec je nějaký rozverný ! Ha, zřejmě to bude taky člověk - hurá, polevil, asi je mu blbě ...

Jo, rodinné zvyky někdy bývají hluboko "zažrané". Od rodičů jsme s bratrem pochytili situační (až cynický) humor, který jsme si do svých rodin přenesli, ale např. do rodiny manželky byl nepřenositelný. Nadsázka tam nebyla pochopena a já nechápal, proč se urazili. Ale časem se vše spravilo, dnes už vtipkovat můžu

Někdy naprosto spontánně ruším své zažité stereotypy: např. když úplně nelogicky nastoupím do jiné tramvaje a uvíznu někde jinde, než jsem původně měla být. Ale kdyby nebylo spontánnosti, třeba by nikdy nevznikla spousta věcí.

Ano, spoustu nových věcí vymysleli "blázni", co zkoušeli jít jinou cestou a nejspíš zatím bylo spontánní rozhodnutí

Pořádek je potřeba, ale... Připomněl jste mi velmi spontánní kalbu v den, kdy jsem odstátnicovala. Bývalé spolubydlící mě pozvaly na loučení jiné holky s kolejemi, že přeci nepůjdu v deset na pelech. Ve finále jsem nevěděla, jak jsem se do toho pelechu dostala, a doma jsem slíbila, že se vrátím do oběda. A tak jsem šla na vcelku brzký autobus. Když jsem už usazená líčila tu akci kamarádce do telefonu, lidi si odsedali...

Přiznávám, že i pak se mi to párkrát stalo, s kamarádem jsem zapíjel jeho maturitu (náhle se zjevil u mne v práci) a pak jsem dlouho žehlil, že jsem nešel s dívkou do kina. Vysvětlení proč to nešlo celkem pochopila

Honzo, skvěle napsaný! A jednoznačně souhlasím. Není nic horšího než ubíjející stereotyp, pravidelnost a řád bez možnosti "vybočení".

Občas to chce nějakou "rošádu":-D

Snažili jsme se nemít víkend "přes kopírák", někdy jsme naplánovali návštěvy babiček, jindy byly plánované akce, ale většinou jsme se rozhodli podle počasí a nálady a vyřešili tak dilema: měli bychom jít na zahradu, mohli bychom se jet koupat, mohli bychom třeba na výlet...

cyklím občas také, ale spíš jsem cvok neplánující příliš, konající nahodile a neočekávaně

Právě ty nejzapamatovatelnější zážitky vznikají většinou "nahodile", díky za čtení a hezké dny přeji

Vsak se taky rika, ze zmena je zivot, Honzo. Akorat clovek musi vedet jaka a v cem.

Ano, Honzo a tak je lepší změny přijímat, jít jim vstříc, než je dělat až pod tlakem okolností. Člověk by měl vědět, co neměnit (zpravidla to, co vede k jeho spokojenosti) a co změnit, aby se mohl cítit lépe.

Zdá se mi, že s přibývajícím věkem přibývá stereotypů, které někdy přeruší "spontánní" zdravotní problémy.... Hezký konec léta, Jene!

Lepší je ta "spontánní" kocovina, ta celkem brzy přejde