Pokus o návod pro optimistického voliče

Jeden z Murphyho zákonů říká: „když selhaly všechny možnosti, je na čase přečíst si návod“. Existuje nějaký manuál k volbám?

Samozřejmě, že ano. Poměrně složitě nám volební manuál popisuje „jak volit“, co musíme udělat, aby náš hlas byl platný, a za jakých podmínek je náš hlas neplatný. Neexistuje ale návod: „koho volit“.

Můžete namítnout, že to zavání „naváděním“, či dokonce manipulací. Nemám však na mysli „volte tyhle a ne tyhle“. Mám na mysli, jestli opravdu víme, koho volíme? Jsem přesvědčený, že to opravdu nevíme, jen tušíme na základě mnoha informací, často zkreslených, polopravdivých a trochu zavádějících.

Jak se dozvědět „kdo je kdo“? Někdo působí důvěryhodně, ale přitom je to pokrytec a přetvařuje se. Jiný je rozený lídr, další je nenápadný pracant. Ve vedení čehokoliv (vč. státu) jsou potřeba lidé znalí, odpovědní, se smyslem pro realitu, motivovaní, upřímní. Ideálně potřebujeme do vedení státu dostat lidi srdečné, co chtějí pracovat pro celek, ne si hrabat pro sebe.

Jenže jak je odlišit? Jak oddělit zrno od plev? K tomu žádný spolehlivý návod neexistuje. Zatím volíme metodou pokus – omyl a snažíme se poučit z chyb. Máme již letité zkušenosti, neb platí ono biblické „po ovoci poznáte je“. Každý tak ví, kdo se (podle něj) osvědčil, komu chce dát ještě šanci a komu už ne. Většinově tedy víme, koho a co nechceme, naopak, koho a co chceme, v tom mnozí jasno nemají.

Co si budeme povídat, „lehké“ vydělávání peněz „vysedáváním na schůzích“ láká mnohé nemakačenky, kecálisty, co by se jinak uživili stěží. Také moc a vliv je lákadlem pro „psychopaty“ (hady v oblecích), co rádi tahají za nitky. Pak se objevují různí mesiáši a vymetači Augiášových chlévů, lidé, co to vážně myslí dobře, ovšem trpící mesiášským komplexem.

Výše jsem popsal „plevel“. Ten většinou vídáme v záběrech kamer. Jak známo plevel dusí užitečné rostlinky. Ano i to „zrno“ kandiduje do parlamentu (a už tam i je), jenže přes ten „plevel“ není moc vidět.

Otázka tedy zní, zda najdeme nějakou metodu volby za stávajícího volebního zákona, která přivede více „zrn“ do Sněmovny než „plevele“. Jsou voliči „fandové“, kteří mají jasno a zvolí své favority. Víc je ale asi těch tápajících. Ti většinou zvažují volbu z užšího výběru.

Pojďme tedy volit podobně, jako když si v mariáši volíme trumfy. Při klasické trojce dostaneme sedm karet, z nichž zvolíme trumfovou barvu. Výběr máme usnadněn, když obdržíme nějaké to eso či desítku a také hlášku (svrška a krále v jedné barvě). Někdy dostaneme takový pelmel, že zvolíme „z lidu“. Vybereme z balíčku pěti nerozdaných karet jednu a to je trumf.

Volme tedy srdcem. Zvolme si užší výběr těch stran, které nám jsou nějakým způsobem sympatické. A pak se rozhodněme pro jednu z nich, nejlépe tu, kde je nám sympatické ještě navíc nějaké to „eso“. Nenechme se ovlivnit. Nebo vyberme „z lidu“ a vsaďme na náhodu.

Možná právě ten „náhodný“ výsledek bude pro nás jako celek nejvýhodnější. Tož uvidíme.