Na vycházce bývalým zakázaným územím

Bývalý vojenský prostor Milovice-Mladá je poměrně rozsáhlý, jeho centrální část sloužila vojákům více jak sto let a to se samozřejmě nějak projevilo.

Prostor byl tak netknutý civilizací, intenzivním zemědělstvím a bývalá vojenská cvičiště zde vytvořila zajímavé ekosystémy. Byl tu velký vliv sovětské armády, zůstaly tu mnohde zbytky vojenských objektů, prostor se musel vyčistit od pyrotechniky a také se sanovaly ekologické zátěže (především ropné látky).

Dnes je prostor využit. Milovice, mladé město, se významně rozrostlo, zrekonstruovaly se byty, vystavěla nová městská infrastruktura. Poblíž se nachází střelnice, tankodrom, turistická úzkokolejka a Zábavní park Mirákulum.

Na své si přišly i další obce v okolí, např. Luštěnice se rozrostly o části Slunečná a Zelená, kde je propojena příroda, bydlení a průmyslová zóna. Také Benátky nad Jizerou v přiléhajícím prostoru vybudovaly skládku, průmyslovou zónu, ale také golfové hřiště a motokrosovou a bikrosovou trať.

Ale tento blog je věnován především místní přírodě, kterou člověk nejvíc vnímá, když se jí prochází. A tak jsem se vypravil jedno odpoledne po práci na delší vycházku se psem. Tentokrát to nebyl obvyklý okruh. Využil jsem přesun autobusem do Milovic (byl zaveden letos na konci března) a odtud po modré značce se vydal zpět do Benátek, celkem 12 kilometrů.

Zvládli jsme to se psem, foťákem, vodou a svačinou (k večeři) pohodlně za tři hodinky, za světla a jasného příjemného počasí.

Vystoupili jsme z autobusu a vydali se na cestu zpět. Šli jsme okolo zajímavé „evropské cedule“, která informovala o budování vědeckotechnického parku Milovice (tuto ceduli jsme tam viděli už před několika lety se ženou). Na oné ceduli byla vizualizace s termínem dokončení rok 2015. (Možno podívat zde http://www.vtpmilovice.eu/). A realita? Měl jsem vytáhnout foťák z batohu, ale bylo to proti sluníčku, tak jen popis. Na oploceném pozemku se tyčí do výše nosné sloupy, které jsou přikryté střechou. Jinak nic, ticho a klid. Tak nevím, zda dřív než jsem (vůbec) přijdou nějací vědátoři, nepohltí tuto „novodobou ruinu“ příroda, podobně jako se to stalo s některými bývalými vojenskými objekty.

Tak zpátky k přírodě a tentokrát již s obrázky.

Zde řádí tanky a terénní auta, rozjezdí step, déšť pak vytvoří louže, které slouží jako biotop listonohům, vzácným korýšům.

Ha, tady se něco změnilo. Hezky udělaná vzpomínka na bývalou obec Mladá, která ustoupila zájmům armády už v roce 1904.

Liška odpočívá na „návsi“

Kvůli tomuhle „klacku“ jsem foťák vytáhl. Slepýš na mě v pohodě počkal.

Foťák připraven, jdeme kolem obory se zubry a koňmi, co když se ukáží? Neukázali, tak aspoň krajinky.

Na kraji lesa foťák uklízím do batohu. Kousek dál mě zubři přimějí k tomu, abych foťák zas vyndal. Je to sice proti sluníčku, ale zkusil jsem to.

Nějak se mi daří zubry vídat vždy, když nejsou cílem mého výletu, jsou jen možným bonusem. A tady ty bonusy kupodivu sbírám.