Až člověka mrazí…
Tentokrát mám na mysli kulturní (umělecké) zážitky, z kterých až mrazilo. V tom pozitivním smyslu slova z tvůrčího zpracování a uměleckých výkonů. Ale jak uvidíte níže, bylo tam i to nepříjemné mrazení.
Začnu knihou historika a spisovatele Vlastimila Vondrušky „Husitská epopej I: Za krále Václava IV (léta 1400 až 1415)“. Tak si čtu už pár dní příběhy lidí zasazených do té doby, trochu se při tom rozpomínám, vzdělávám a uvažuji i o dnešku.
Také jsme vyjeli do hlavního města za kulturou. Na muzikál Marie Antoinetta, královna Francie. Období francouzské revoluce, konce království, poprava krále Ludvíka XVI. a následně i jeho ženy.
Skvělé herecké a pěvecké výkony a z nich to příjemné mrazení. Avšak dostavilo se i to méně příjemné. Člověk si uvědomil, jak původní dobrá idea „volnost, rovnost, bratrství“ se záhy mění v nenávist, barbarství, lačnění po krvi. Následník trůnu je dán na převýchovu, někteří dříve chudí, bezmocní a bezvýznamní, se stali rázem mocnými, důležitými a časem i bohatšími.
Nejen francouzská revoluce, ale i doba husitská, původně nesoucí víru a naději v lepší příští, touhu po spravedlnosti a rovnosti, ukazuje, že z původní idey posléze zůstala jen ideologie a boj o moc. To, co smetlo zpupnost starých vládců, se po chvíli proměnilo ve zpupnost vládců nových. Revoluce požírá své děti. A bída z lidí lotry činí.
A naposledy mrazení televizní: v inscenacích „Případ pro lyžaře“ a „Zločin v Polné“. V té první inscenaci David Prachař sehrál výborně roli manipulátora a skvělý, nepřehlédnutelný výkon podal i dětský herec, v roli jeho ustrašeného manipulovaného syna. Strach z otce mladého hrdinu dovedl až ke skoku z okna (do sněhové peřiny) a jeho (tak trochu) strýčka k zastřelení tyranského otce. Trochu mi to připomnělo pana Františka Smolíka, když ve filmu „Vyšší princip“ říká: „z hlediska vyššího principu mravního vražda na tyranovi, není zločinem“. A nakonec zpracování „hilsneriády“. Na jedné straně poctivá snaha hledat pravdu a spravedlnost, na druhé zalíbení se davu a touha „po krvi“.
Bezpochyby prožíváme „zajímavé“ období, pravděpodobně transformační. Historických paralel najdeme mnoho: od třicátých let minulého století, přes (rychlý a nečekaný) pád sovětského impéria, často se mluví i o zániku Římské říše, nakonec i srovnání s dobou husitskou není od věci. Víme, jak vše dopadlo.
Máme šanci tentokrát vyklouznout z historických podobností? Dokážeme si vybrat „nekrvavou“ variantu „transformační změny“? A teď nemyslím tu, že se trpně a dobrovolně odevzdáme odhodlaným věrozvěstům náboženství míru. Podaří se nám naopak svým odhodláním uchovat svobodu, povzbudit tvůrčí činnosti, podnikavost, zachovat lidskou důstojnost a zároveň nás zbavit jakýchkoliv nebezpečných ovládacích (dogmatických a demagogických) ideologií a nadbytečných parazitů? A půjde to bez boje?
Naděje tu je vždy. A bojovat bude třeba. Každý především sám se sebou, aby zvítězil nad svou leností, hloupostí, chamtivostí, aby se přestat litovat, svádět všechno na druhé, naučil se odpouštět, milovat, smát se a žít. Zkrátka aby vystoupil z role oběti, nenechal se ovládat strachem, přijal odpovědnost za svůj život, přijal sebe sama.
Vzory k inspirování tu máme, a je jich na takhle malou zemi poměrně dost. A nejde jen o dávno zesnulé, ale i současníky. Je však nutné o nich přemýšlet a hledat je. „Kavárenská“ média hlavního proudu nám je moc často nenabízejí, ale občas proniknou i tam. Já je nacházím především na DVTV, na you tube, v knihách, v muzice, humoru a třeba i na blogu. A ty „živé“ ve svém okolí.
Jan Tichý(Bnj)
Nalodil jsem se na loď blogosvěta
Využívám Hydeparku pro informaci, že jsem vstoupil na blogovou platformu blogosvět, kde se mj. „potkávám“ i s bývalými zdejšími pisálky jako Lubomírem Stejskalem nebo Bohumilou Truhlářovou.
Jan Tichý(Bnj)
Házím do toho vidle!
Tak jsem se dočkal dočasného zákazu diskuse (pod blogem Proč neumím chápat lidi, kterým nejde televize?). Použil jsem sice textově vhodné slovo, leč hlídací robot ho vyhodnotil jako nevhodné.
Jan Tichý(Bnj)
Najdu někoho ochotného?
Tak nějak nastal čas změny. Předdůchod ani předčasný důchod mi v brzké době nehrozí, ale duše už mě volá jinam. Ještě nevím úplně kam, ale nabádá mě k tomu, že je na čase dělat méně práce v systému.
Jan Tichý(Bnj)
Proč neumím chápat lidi, kterým nejde televize?
Není to tak úplně pravda a snažím se lidem pomoct, jak umím. Přesto právě v souvislosti s televizí existují lidé, kteří mě dokáží vytočit.
Jan Tichý(Bnj)
Proč podporuji stávku?
Níže uvádím důvody. Má žena se stávky účastní aktivně v Praze. Ani jeden z nás nejsme v odborech. Já na svém malém pracovišti (ve čtyřech lidech celkem) žádné odbory nemám ani je nepotřebujeme.
Jan Tichý(Bnj)
Není na čase změna některých mouder nebo spíš hesel?
A kterých? Osobně bych změnil následující hesla: „Kdo nejde s námi, jde proti nám“, „Podle sebe soudím tebe“ a „V jednotě je síla“.
Jan Tichý(Bnj)
Pod povrchem a za zrakem
To, co na první pohled nevidíme, neumíme změřit, vysvětlit a definovat, to neexistuje? Ono to ale existuje, jen to neumíme vnímat, protože je to pro nás skryté.
Jan Tichý(Bnj)
Rozděl a panuj
Už v tomto hesle je schována odpověď na otázku „kdo rozděluje společnost?“. Kdo by ji rozděloval, logicky ten, kdo chce vládnout, kdo chce moc a kdo chce žít na úkor druhých.
Jan Tichý(Bnj)
Dva v jednom
Proč? Protože sem dávám dva druhy fotek. Jedny fotky pořídila fotopast a druhé fotky jsem pořídil (neplánovaně) mobilem na procházce se psem. K tomu ještě popisný text.
Jan Tichý(Bnj)
Do Vrchlabí dvakrát v týdnu
Že si do Vrchlabí pojedu pro sekačku bylo naprosto logické, ale že tu cestu absolvuji po pondělku ještě v pátek, by mě ve snu nenapadlo. Navíc, když mi v pondělí řekli, abych počítal tak s dvěma týdny.
Jan Tichý(Bnj)
Cesta do Vrchlabí
Tak jsem se podíval v pondělí do Vrchlabí. Toto město jsem již několikrát navštívil, prohlédl si zámek s parkem, Krkonošské muzeum, náměstí.
Jan Tichý(Bnj)
Zeptej se sám sebe
S kým bys chtěl trávit čas? Třeba na dovolené nebo dokonce na pustém ostrově. S kým bys rád zašel na pivo nebo kávu? S kým by sis rád poseděl a popovídal?
Jan Tichý(Bnj)
Pět sloves
Našel jsem pět sloves, kterými si dovolím charakterizovat svůj život. A která že to jsou a proč? Být, mít, chtít, moct a nemuset.
Jan Tichý(Bnj)
Jak se mi díky strýci připomněla zesnulá maminka
2. listopadu je den, který je v kalendáři označen jako Památka zesnulých, lidově se mu říká dušičky, a především o víkendu (nejbližším tomuto dni) se zaplní hřbitovy, aby lidé vzpomněli na své zesnulé blízké.
Jan Tichý(Bnj)
Práskači sobě
Používat slovo „sobě“ ve třetím pádu je docela zajímavé. Je to snad nějaká sebestřednost? Až tak bych to neviděl, např. „Národ sobě“ připomíná sbírku na Národní divadlo.
Jan Tichý(Bnj)
Neměl bych přestat psát?
Tak si říkám, zda už neskončit se psaním. Teď v melancholickém podzimu a za prodlužujících se nocí, kdy je na to psaní více času?
Jan Tichý(Bnj)
Zdraví ve svých rukách
Byl název přednášky a besedy o zdraví s propagátory funkční medicíny Davidem Čechem a Alešem Svobodou, kterou jsem se svými kolegy pořádal v našem městečku.
Jan Tichý(Bnj)
Jak reagovat na další byrokratický nesmysl?
S těmi byrokratickými nesmysly se poslední dobou roztrhl pytel. Jako by ti úředníci nebyli ani lidé, ale spíše nějací chovanci našeho či evropského ústavu pro choromyslné.
Jan Tichý(Bnj)
Sluníčko už je nízko, ale ještě pěkně hřálo
Chodit v druhé půlce října v tričku je na jednu stranu fajn, na druhou stranu docela divné. Ale co, stejně člověku nezbývá než se přizpůsobit.
Jan Tichý(Bnj)
Být autentický je nejlepší
Buď sám sebou. Buď upřímný (hlavně k sobě). Nenalhávej si. Jdi svou cestou. Že se s ostatními poněkud míjíš? Že to nemůžeš udělat? Proč?
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1077
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 556x
Tento blog jsem se rozhodl ukončit. Nezáleží na mě, jak dlouho tu ještě bude. Najdete mě:
https://www.tichy-blog.cz/
web: https://www.tichaci.cz/
email: tichy.jan.bnj@centrum.cz
Děkuji za přízeň, kterou jste mi zde věnovali.