Češi, takový zajímavý mix
My Češi jsme tak trochu zvláštní národ. Jsme tak nějak namixovaní, prostě nejsme tzv. z jednoho těsta. Jsme západní Slované s keltskou krví. Prolínají se u nás západní i východní kulturní vlivy.
Máme dvě historické země: Čechy, uzavřené nevysokými horami, s lidmi, kteří jsou spíše liberální, více uzavření, a převážně nekatolíci. Přičemž „nábožensky“ též velmi pestří: od protestantů, českých bratří, Jehovistů po budhisty, hinduisty, ateisty, (a asi nejvíc: něco nás přesahuje, Příroda, Vesmír, Bytí). Druhou historickou zemí je Morava, ta má krajinu spíše otevřenou (povodí řeky Moravy), lidé jsou tam otevřenější a daleko více katolíky.
Dá se říci, že téměř v celých Čechách (najmě ve větších městech) převládá liberálnější rodinné prostředí, lidé jdou více za kariérou, jsou kreativnější, je zde více městského vlivu, touhy po pokroku, inovacích. Na druhé straně spíše na Moravě převládá konzervativnější rodinné prostředí, větší úcta k tradici, je mnohem těžší vyrvat se z rodinných pout, z vlivu „autoritářského“ otce, nikým nezpochybňované hlavy rodiny. Je zde větší vliv venkovský. Na jedné straně tak máme „východní“ stabilitu, klídek a vzhlížení k autoritám a na straně druhé „západní“ dynamiku (obávám se, že dnes už to je jen vzpomínka), shon a snahu odpoutat se od autorit. A to se nám prolíná do takové tvárné směsi, kde nás často něco rozděluje, ale na druhé straně ne zas tak, že bychom byli kvůli tomu ochotni (tedy až na některé výjimky) se vzájemně pozabíjet. Vystačíme si s hádkami, závistí a občas nenávistí. Neznám jiný národ, který by byl tak sebemrskačský: pohrdáme malým provinčním „čecháčkovstvím“, ale na druhé straně i kosmopolitní intelektuální „pražskou kavárnou“.
Jediné, co nás spojuje je čeština a územní prostor (ohraničený v přírodě patníky, na mapě hraniční čárou), na kterém žije převážná část národa (máme také krajany na různých místech na světě).
Zajímavé je, že v našich dějinách se vyskytovali naprosto odlišně formované osobnosti a to (někdy) současně. Jedna vždy byla významně „duchovně orientovaná“ a druhá „světsky mocná“. Zdá se, že obě byli pro národ důležité. V základech státu máme bratrovraždu: „duchovní“ (později svatý) Václav byl zavražděn bratrem Boleslavem (toužícím po moci) a možná díky tomu tu jsme jako Češi. Přesto uctíváme mučedníka Václava, patrona české země. Letos jsme oslavili 600 let od smrti Jana Husa, jehož současníkem byl jeho „protipól“ Jan Žižka. V naší době podobnou paralelu vidím v 90. letech minulého století, kdy to jiskřilo mezi Václavy Havlem a Klausem.
Náš národ přežil všechny historické peripetie, zažil pády i vzestupy, plenění či rozkvět. Jsme přizpůsobiví. Vždy tu byli hrdinové i kolaboranti, ale většina se přizpůsobila, navenek plnila, co bylo žádáno, v rodinách se snažila žít po svém a jinak. Čechům byla blízká rebelie (husitství, první a druhá pražská defenestrace), ironie, sarkasmus, cynismus, ale i laskavý humor. Umíme si udělat srandu sami ze sebe. Jsme lhostejní, ale když přijde katastrofa (např. povodně) ukáže se, že jsme velmi solidární a umíme si pomáhat.
Prostě jsme my Češi, takový zvláštní mix, který kouká na obě strany, chce být se všemi zadobře, umí se ohnout, ale nezlomit. Vyčkáváme za bukem a jednou za generaci se vzchopíme, ale jen na krátko, protože vždy jsme (zatím) dostali přes držku. Často nám jiní nerozumí, ale jak by mohli, když ani my nerozumíme sami sobě a tak jediné, co nám zbývá, je dělat si z toho srandu. A dokud tohle budeme umět, tak jako národ přežijeme.
Jan Tichý(Bnj)
Nalodil jsem se na loď blogosvěta
Využívám Hydeparku pro informaci, že jsem vstoupil na blogovou platformu blogosvět, kde se mj. „potkávám“ i s bývalými zdejšími pisálky jako Lubomírem Stejskalem nebo Bohumilou Truhlářovou.
Jan Tichý(Bnj)
Házím do toho vidle!
Tak jsem se dočkal dočasného zákazu diskuse (pod blogem Proč neumím chápat lidi, kterým nejde televize?). Použil jsem sice textově vhodné slovo, leč hlídací robot ho vyhodnotil jako nevhodné.
Jan Tichý(Bnj)
Najdu někoho ochotného?
Tak nějak nastal čas změny. Předdůchod ani předčasný důchod mi v brzké době nehrozí, ale duše už mě volá jinam. Ještě nevím úplně kam, ale nabádá mě k tomu, že je na čase dělat méně práce v systému.
Jan Tichý(Bnj)
Proč neumím chápat lidi, kterým nejde televize?
Není to tak úplně pravda a snažím se lidem pomoct, jak umím. Přesto právě v souvislosti s televizí existují lidé, kteří mě dokáží vytočit.
Jan Tichý(Bnj)
Proč podporuji stávku?
Níže uvádím důvody. Má žena se stávky účastní aktivně v Praze. Ani jeden z nás nejsme v odborech. Já na svém malém pracovišti (ve čtyřech lidech celkem) žádné odbory nemám ani je nepotřebujeme.
Jan Tichý(Bnj)
Není na čase změna některých mouder nebo spíš hesel?
A kterých? Osobně bych změnil následující hesla: „Kdo nejde s námi, jde proti nám“, „Podle sebe soudím tebe“ a „V jednotě je síla“.
Jan Tichý(Bnj)
Pod povrchem a za zrakem
To, co na první pohled nevidíme, neumíme změřit, vysvětlit a definovat, to neexistuje? Ono to ale existuje, jen to neumíme vnímat, protože je to pro nás skryté.
Jan Tichý(Bnj)
Rozděl a panuj
Už v tomto hesle je schována odpověď na otázku „kdo rozděluje společnost?“. Kdo by ji rozděloval, logicky ten, kdo chce vládnout, kdo chce moc a kdo chce žít na úkor druhých.
Jan Tichý(Bnj)
Dva v jednom
Proč? Protože sem dávám dva druhy fotek. Jedny fotky pořídila fotopast a druhé fotky jsem pořídil (neplánovaně) mobilem na procházce se psem. K tomu ještě popisný text.
Jan Tichý(Bnj)
Do Vrchlabí dvakrát v týdnu
Že si do Vrchlabí pojedu pro sekačku bylo naprosto logické, ale že tu cestu absolvuji po pondělku ještě v pátek, by mě ve snu nenapadlo. Navíc, když mi v pondělí řekli, abych počítal tak s dvěma týdny.
Jan Tichý(Bnj)
Cesta do Vrchlabí
Tak jsem se podíval v pondělí do Vrchlabí. Toto město jsem již několikrát navštívil, prohlédl si zámek s parkem, Krkonošské muzeum, náměstí.
Jan Tichý(Bnj)
Zeptej se sám sebe
S kým bys chtěl trávit čas? Třeba na dovolené nebo dokonce na pustém ostrově. S kým bys rád zašel na pivo nebo kávu? S kým by sis rád poseděl a popovídal?
Jan Tichý(Bnj)
Pět sloves
Našel jsem pět sloves, kterými si dovolím charakterizovat svůj život. A která že to jsou a proč? Být, mít, chtít, moct a nemuset.
Jan Tichý(Bnj)
Jak se mi díky strýci připomněla zesnulá maminka
2. listopadu je den, který je v kalendáři označen jako Památka zesnulých, lidově se mu říká dušičky, a především o víkendu (nejbližším tomuto dni) se zaplní hřbitovy, aby lidé vzpomněli na své zesnulé blízké.
Jan Tichý(Bnj)
Práskači sobě
Používat slovo „sobě“ ve třetím pádu je docela zajímavé. Je to snad nějaká sebestřednost? Až tak bych to neviděl, např. „Národ sobě“ připomíná sbírku na Národní divadlo.
Jan Tichý(Bnj)
Neměl bych přestat psát?
Tak si říkám, zda už neskončit se psaním. Teď v melancholickém podzimu a za prodlužujících se nocí, kdy je na to psaní více času?
Jan Tichý(Bnj)
Zdraví ve svých rukách
Byl název přednášky a besedy o zdraví s propagátory funkční medicíny Davidem Čechem a Alešem Svobodou, kterou jsem se svými kolegy pořádal v našem městečku.
Jan Tichý(Bnj)
Jak reagovat na další byrokratický nesmysl?
S těmi byrokratickými nesmysly se poslední dobou roztrhl pytel. Jako by ti úředníci nebyli ani lidé, ale spíše nějací chovanci našeho či evropského ústavu pro choromyslné.
Jan Tichý(Bnj)
Sluníčko už je nízko, ale ještě pěkně hřálo
Chodit v druhé půlce října v tričku je na jednu stranu fajn, na druhou stranu docela divné. Ale co, stejně člověku nezbývá než se přizpůsobit.
Jan Tichý(Bnj)
Být autentický je nejlepší
Buď sám sebou. Buď upřímný (hlavně k sobě). Nenalhávej si. Jdi svou cestou. Že se s ostatními poněkud míjíš? Že to nemůžeš udělat? Proč?
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1077
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 556x
Tento blog jsem se rozhodl ukončit. Nezáleží na mě, jak dlouho tu ještě bude. Najdete mě:
https://www.tichy-blog.cz/
web: https://www.tichaci.cz/
email: tichy.jan.bnj@centrum.cz
Děkuji za přízeň, kterou jste mi zde věnovali.