Zdánlivě větší výběr aneb proč si nedokážu vybrat z širší nabídky

Máme dnes obrovský výběr televizních kanálů a programů. Po satelitu jsem nikdy netoužil, nicméně ke konci analogové éry jsem řešil otázku, jak přejít na digitální vysílání. Tenkrát jsem na poslední chvíli podlehl nabídce O2 trio, aneb tři v jednom. 

Měli jsme ještě pevnou linku, chtěli jsme domácí internet a zároveň jsme získali asi 60 TV kanálů. Když rodiče manželky a posléze i má matka zrušili pevnou linku kvůli nehorázným poplatkům (v podstatě pokutě za to, že používají jen telefon), jsme ji rušili i my. A po nějakých peripetiích s O2 jsme zrušili i televizi a u internetu přešli k jinému poskytovateli.

A tak máme digitální TV vysílání jen ze společné antény. Ze začátku byla asi desítka kanálů, pak asi dvacet, dnes jsme někde kolem 50. Výběr tedy široký, přesto večerní debata u televize se odehrává převážně v tomto duchu: „Hrají dneska něco v bedně?“ „Jako obvykle nic nedávají“.  Naštěstí ve všední dny mám tak třikrát v týdnu program pohybových aktivit a pak s přibývajícím světlem mohu být déle venku. To, že si nevybereme TV program má i své výhody, občas si zahrajeme karty, nebo jiné hry, vypijeme lahvinku, poslechneme si hudbu, nebo si zahrajeme na kytaru a zazpíváme si. Případně se někdo dívá na televizi, někdo si čte, někdo pracuje nebo se baví s počítačem. Tak občas sedám k počítači, např. píšu a čtu blogy. Taky občas vyrazíme za kulturou – divadlo, hospoda, ples, koncert.

Tak hrozné to samozřejmě s těmi programy není, i já bych si dokázal vybrat, chce to ale hodně hledat a dívat se na TV v jiném než hlavním vysílacím čase. A to omezuje, do pozdního nočního času málokdy vydržím a také máme s manželkou a dětmi jiný vkus, takže nás omezuje i (ne)průnik zájmu. Obvyklé řešení mít jednu televizi pro každého člena rodiny jsme odmítli. Peníze neutracené za další zbytečnou televizi, využijeme jinak, třeba na dovolenou.

Svět je široká paleta barev, není jen černá a bílá, tak jsem za širší výběr rád. Bohužel u televizních programů místo pestrobarevnosti jde spíše o 50 odstínů šedi.

V současné době z té šedi vystupuje jeden adrenalinový pořad, který má spád, o překvapivé zápletky není nouze, můžeme při něm zažívat neskonalé štěstí, ale i zklamání a smutek. Zkrátka vlnu emocí. Ano, je to mistrovství světa v hokeji, kdy i sváteční sportovní divák jako já, ví kdy a na co se má koukat. Češi! Do Toho!