Země žlutá, domov můj!

Začínají žloutnout pole a Česko se, jak je už nějakou dobu zvykem, promění v žlutý ráj to na pohled. Řepka olejka, nejoblíbenější rostlina českých zemědělců, zisk zaručen. Jistě ji má v oblibě i český ministr financí, který ji pomohl prodloužit život.

Je to hezké z pohledu z letadla, nicméně chtělo by to i jiné barvy, taková zelená by se hodila. Však ta byla před rozkvětem, co chcete? Diverzitu, česky pestrost, tj. také něco jiného: obilí, vojtěšku, cukrovku, brambory, pastviny.

Jako vše, tak i řepka má své negativní i pozitivní stránky. Hlavní přímé nevýhody jsou, že zvěř se řepkou přiotráví a hrozí eroze půdy především na svazích. Nepříjemné jsou i problémy u některých dieselových motorů.

Naopak má to i pozitivní přínos: zemědělci a zaměstnanci továren zpracovávajících řepku jsou spokojeni. Hlavně Agrofert se může tetelit blahem.

Osobně oceňuji jiný, málo viditelný přínos, výnosná řepka pomáhá zpomalovat úbytek zemědělské půdy. Jinak by ten proces plíživé betonizace asi nabral víc na obrátkách. V okolí dálnic v blízkosti Prahy pamatuji krásná pole, kdeže staré časy jsou, dnes tam jsou místo polí sklady (tedy logistická centra), satelitní výstavba, obchodní centra, silnice a parkoviště. Samej beton a asfalt. Kam se má ta voda vsakovat? Zlatá řepka, tedy žlutá. 

Kdyby se přizpůsoboval text hymny současnosti, tak radši budu zpívat země žlutá, než země skladů či země skládek.Ovšem země blbů, domov můj, má také svůj (smutný) půvab.