Ach jo, babo raď!

Článek je psán jako taková bláznova nekorektní zpověď, jako dialog  sám se sebou, co si vlastně má o tom bláznivém světě myslet a jak si s tím životem poradit.

„Ach jo!“ Povzdechnu si. „Co s tím? Babo raď!“. „A s čím jako?“, zeptá se baba (nebo mé vnitřní já?) „No, třeba s islamisty, Romy, norskou sociálkou, Zemanem, Putinem, Ukrajinou, USA, havlisty, multi-kulti, atd.“ „A co s tím chceš dělat jako?“ ozve se v hlavě. „Nevím“, bezradně odpovím. „Tak se na to vykašli!“ (ono mi to ale odpovídá sprostě). „Prostě, to neřeš!“ radí moudře. „No jo, ale když ono to člověka štve ta nespravedlnost, ta hloupost, ty obavy….“. „Tak něco udělej, když jinak nedáš. Kup si kalašnikov a di tu pakáž vystřílet!“ (rada jak víno). „Já humanista a lidumil? Poslyš, co mi to podsouváš?“ „Myslel jsem, že jsi cynik, nebo už nepoznáš ironii, nadhled, humor?“ „Já už se v tom nějak ztrácím“. „Poslyš hele, už mě fakt nebavíš, buď se na to vys.r, nebo se z toho pos.r! Já odcházím“. „Počkej ještě, slibuju, že to nebudu řešit, protože stejně nevím jak“.

„Tak dobře, kámo. Můžeš udělat spoustu věcí, tady a teď. Chodíš denně kolem dámy, co prodává Nový prostor. Víš přece, že zakoupením pomůžeš, tak se usměj, pozdrav a zakup si číslo, možná, že se tam i něco zajímavého dočteš. A pak mi řekni, jestli si jí udělal radost“.

Následující den: „tak co udělals jí radost?“ „Jo, usmála se na mě, potěšilo ji to“ „A tebe?“ „Když o tom tak přemýšlím, tak mne taky“.

 „Tak vidíš! Už jsi pochopil?“ „Co? Že mně malá pomoc druhým způsobí radost?“ „Jo. A taky, že když budeš naštvanej na někoho a budeš to v sobě dusit, bude ti blbě.“ „Proč?“ „Podívej, když si dojdeš na velkou, uleví se ti?“ „Jo, to jo.“ „Vidíš, to jsi od-pustil a víš, co z toho vzniklo, viď“. „Jo, chápu, je lepší to v sobě nedusit, vypustit, vyřvat a odpustit, protože držet to v sobě je opravdu na ho.no.“

„Fajn, začínáš chápat. Když se ti něco hezkého povede udělat, když se pomiluješ se ženou, když se zasměješ vtipu, když strávíš příjemný večer s kamarády, když pozoruješ v parku drozda, zkrátka když něco hezkého prožiješ, co cítíš?“

„No, je mi fajn, mám radost. Už chápu. Tak dík, máš volno, já jdu žít!!!“

Nemá smysl užírat se strachem a vztekem. Daleko nejlepší je jít dělat to, co mám rád a pobývat s lidmi, které mám rád.