Povídá si takhle děda s vnukem
„Tak co mi povíš Kubíku? Cos zažil od té doby, co jsme se neviděli?“, ptá se děda a Kubík spustí, co všechno dělal s klukama, kde se proháněli na kole a jak postoupil v nějaké hře konečně do vyššího levelu a jak mu kluci záviděli. Taky jak byl s tátou na fotbale a jak se Petruška (jeho malá sestřička) pokadila v postýlce a jak to mámu pěkně naštvalo.
Dědeček poctivě naslouchá, ikdyž některým věcem opravdu nerozumí. „Dědo, máma říkala, že jsi ten antiglo…. antiglobálník. Co to je?“ „Správně se říká antiglobalista. Jak bych ti to vysvětlil?“ přemýšlí děda. „Takhle. Znáš Mc Donalds, že jo?“ „No dědo, že se ptáš. Už dlouho jsme tam nebyli“, zasní se vnuk a přemýšlí, že musí přemluvit rodiče, aby si tam zase zašli. U dědy na vesnici žádný nemají tak ho tam děda nevezme, leda, že by tam zajeli jeho autem. „A dědo, nepojedem do Mekáče spolu my dva?“ „To nemůžeme, protože auto má babička, hlídá u vás doma tvoji sestřičku. A nechceš teda vědět něco o té globalizaci a antiglobalistech?“
„No jo, úplně jsem zapomněl“. „Když byla Tvoje maminka malá, menší než ty dneska, byl Mekáč symbolem globalizace, nebylo jich tu moc, byly jen v těch největších městech. To ještě vůbec nebyla žádná velká nákupní centra na okraji měst. Tak v té době mladí lidé, kterým se říkalo anarchisté, házeli dlažební kostky a kameny do výloh Mc Donaldu a tím bojovali proti globalizaci“.
„Ty si dědo taky ty kameny házel?“ „Já ne, ale díval jsem se na to v televizi. Dnes už anarchisti vymřeli. Dnešní mladí by spíš šli bránit Mekáč. Naučili se tam chodit, někteří si dokonce vypěstovali závislost a je to na nich vidět. Tak se svět proměnil, Kubíku“.
Kubovi to všechno vrtá hlavou. Jak to, že děda s babičkou mají jen jedno auto? A stále toho antiglobalistu nechápe. „Dědo, neměl by ten antiglobalista bojovat?“ „A ty bys chtěl, aby do toho tvýho Mekáče vtrhla banda výrostků s tyčemi a všechno tam rozmlátila?“, ptá se děda. „A ty dědečku bojuješ?“. Děda se zamyslí: „vlastně ano, bojuju“. „A jaké máš zbraně? A jakou máš sílu?“, Kuba si nedokáže představit svého dědu, jak rozbíjí výlohu u Mekáče.
„Nemám žádné zbraně…tedy používám jiné zbraně“. To už vnouček naprosto nechápe a poučí dědu, že když nemá žádnou zbraň, tak nemůže vyhrát.
„Já ani nevyhrávám. Bojuju tak, že nikam nejdu. Nechodím do Mekáče a neutrácím tam. Takže ze mě nemají žádné peníze, ani žádnou radost. Také v nákupních centrech se skoro vůbec nevyskytuju. Ani prodejci mobilů, televizí, počítačů, aut, zábavy jako jsou počítačové hry nebo kolotoče, to se mnou neměly lehké. Neutrácel jsem za jejich zboží a služby. Kdyby to takhle jako já, udělala většina lidí, pak by musely zavřít krám.
„To se dědo nestane, v obchoďácích je narváno, vždycky, když tam jedeme a kdybych neměl mobil, nebo takový starý, jako máš ty, byla by to ostuda a kamarádi by se mnou nemluvili“, mudruje Jakub.
„Tak vidíš chlapče, jak to máš těžké. Tak se na to vykašleme a půjdeme ven, co říkáš?“, navrhne děda. „Tak jo. A ukážeš mi zase veverku a sojku, dědo?“. Děda se usměje: „takhle to nefunguje. Ukáže se ten, kdo se ukázat chce, kdo ze zvířátek pozná, že máš dobré srdce, že mu nechceš ublížit a rád se na něj podíváš. Tak se jdi převlíknout a vyrazíme“.
Jan Tichý(Bnj)
Nalodil jsem se na loď blogosvěta
Využívám Hydeparku pro informaci, že jsem vstoupil na blogovou platformu blogosvět, kde se mj. „potkávám“ i s bývalými zdejšími pisálky jako Lubomírem Stejskalem nebo Bohumilou Truhlářovou.
Jan Tichý(Bnj)
Házím do toho vidle!
Tak jsem se dočkal dočasného zákazu diskuse (pod blogem Proč neumím chápat lidi, kterým nejde televize?). Použil jsem sice textově vhodné slovo, leč hlídací robot ho vyhodnotil jako nevhodné.
Jan Tichý(Bnj)
Najdu někoho ochotného?
Tak nějak nastal čas změny. Předdůchod ani předčasný důchod mi v brzké době nehrozí, ale duše už mě volá jinam. Ještě nevím úplně kam, ale nabádá mě k tomu, že je na čase dělat méně práce v systému.
Jan Tichý(Bnj)
Proč neumím chápat lidi, kterým nejde televize?
Není to tak úplně pravda a snažím se lidem pomoct, jak umím. Přesto právě v souvislosti s televizí existují lidé, kteří mě dokáží vytočit.
Jan Tichý(Bnj)
Proč podporuji stávku?
Níže uvádím důvody. Má žena se stávky účastní aktivně v Praze. Ani jeden z nás nejsme v odborech. Já na svém malém pracovišti (ve čtyřech lidech celkem) žádné odbory nemám ani je nepotřebujeme.
Jan Tichý(Bnj)
Není na čase změna některých mouder nebo spíš hesel?
A kterých? Osobně bych změnil následující hesla: „Kdo nejde s námi, jde proti nám“, „Podle sebe soudím tebe“ a „V jednotě je síla“.
Jan Tichý(Bnj)
Pod povrchem a za zrakem
To, co na první pohled nevidíme, neumíme změřit, vysvětlit a definovat, to neexistuje? Ono to ale existuje, jen to neumíme vnímat, protože je to pro nás skryté.
Jan Tichý(Bnj)
Rozděl a panuj
Už v tomto hesle je schována odpověď na otázku „kdo rozděluje společnost?“. Kdo by ji rozděloval, logicky ten, kdo chce vládnout, kdo chce moc a kdo chce žít na úkor druhých.
Jan Tichý(Bnj)
Dva v jednom
Proč? Protože sem dávám dva druhy fotek. Jedny fotky pořídila fotopast a druhé fotky jsem pořídil (neplánovaně) mobilem na procházce se psem. K tomu ještě popisný text.
Jan Tichý(Bnj)
Do Vrchlabí dvakrát v týdnu
Že si do Vrchlabí pojedu pro sekačku bylo naprosto logické, ale že tu cestu absolvuji po pondělku ještě v pátek, by mě ve snu nenapadlo. Navíc, když mi v pondělí řekli, abych počítal tak s dvěma týdny.
Jan Tichý(Bnj)
Cesta do Vrchlabí
Tak jsem se podíval v pondělí do Vrchlabí. Toto město jsem již několikrát navštívil, prohlédl si zámek s parkem, Krkonošské muzeum, náměstí.
Jan Tichý(Bnj)
Zeptej se sám sebe
S kým bys chtěl trávit čas? Třeba na dovolené nebo dokonce na pustém ostrově. S kým bys rád zašel na pivo nebo kávu? S kým by sis rád poseděl a popovídal?
Jan Tichý(Bnj)
Pět sloves
Našel jsem pět sloves, kterými si dovolím charakterizovat svůj život. A která že to jsou a proč? Být, mít, chtít, moct a nemuset.
Jan Tichý(Bnj)
Jak se mi díky strýci připomněla zesnulá maminka
2. listopadu je den, který je v kalendáři označen jako Památka zesnulých, lidově se mu říká dušičky, a především o víkendu (nejbližším tomuto dni) se zaplní hřbitovy, aby lidé vzpomněli na své zesnulé blízké.
Jan Tichý(Bnj)
Práskači sobě
Používat slovo „sobě“ ve třetím pádu je docela zajímavé. Je to snad nějaká sebestřednost? Až tak bych to neviděl, např. „Národ sobě“ připomíná sbírku na Národní divadlo.
Jan Tichý(Bnj)
Neměl bych přestat psát?
Tak si říkám, zda už neskončit se psaním. Teď v melancholickém podzimu a za prodlužujících se nocí, kdy je na to psaní více času?
Jan Tichý(Bnj)
Zdraví ve svých rukách
Byl název přednášky a besedy o zdraví s propagátory funkční medicíny Davidem Čechem a Alešem Svobodou, kterou jsem se svými kolegy pořádal v našem městečku.
Jan Tichý(Bnj)
Jak reagovat na další byrokratický nesmysl?
S těmi byrokratickými nesmysly se poslední dobou roztrhl pytel. Jako by ti úředníci nebyli ani lidé, ale spíše nějací chovanci našeho či evropského ústavu pro choromyslné.
Jan Tichý(Bnj)
Sluníčko už je nízko, ale ještě pěkně hřálo
Chodit v druhé půlce října v tričku je na jednu stranu fajn, na druhou stranu docela divné. Ale co, stejně člověku nezbývá než se přizpůsobit.
Jan Tichý(Bnj)
Být autentický je nejlepší
Buď sám sebou. Buď upřímný (hlavně k sobě). Nenalhávej si. Jdi svou cestou. Že se s ostatními poněkud míjíš? Že to nemůžeš udělat? Proč?
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1077
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 556x
Tento blog jsem se rozhodl ukončit. Nezáleží na mě, jak dlouho tu ještě bude. Najdete mě:
https://www.tichy-blog.cz/
web: https://www.tichaci.cz/
email: tichy.jan.bnj@centrum.cz
Děkuji za přízeň, kterou jste mi zde věnovali.