Když nemáte k dispozici srdcovku

Tak nemáte ani důvod chodit k prezidentským volbám. Tomáš Březina byl dokonale většinou mainstreamových médií ignorován. Měl svou představu a sděloval ji v kampani.

Ta představa by se asi mnohým líbila, proto byl nebezpečný a měl asi být před širší veřejností utajen. Jenže v kampani před televizními kamerami by byl vidět a slyšet. Nakonec nebyl do volby ani připuštěn. Na rozdíl od svých kolegů podnikatelů Janečka a Diviše, kteří se budou soudit, to ukončil. Vyhodnotil to tak, že nemá smysl se o to dál pokoušet. Před ním do toho hodila vidle Vitásková. Proč dělat stafáž třem mediálním hvězdám?

Kladu si otázku, zda mám k těm volbám vůbec chodit? Proč? Co se do té doby ještě stane? Může být Babiš odsouzen a zatčen? Před 1. či dokonce 2. kolem?

Část voličů (ti „správní liberální demokrati“) bude řešit, zda do druhého kola poslat k Babišovi Nerudovou nebo Pavla. Jiná část („dezoláti“) budou vybírat mezi Babišem (se skřípěním všech zubů) a Baštou (s vysokou pravděpodobností promarněný hlas), a to již v prvním kole. Anebo se na to vykašlou v rámci nevěnování pozornosti a energie režimu minulosti, který za to nestojí, ale v němž jsme nuceni (ještě) žít.

Ale ono jde spíše o rozepsané scénáře budoucnosti. Ikdyž se Bašta (pravděpodobně) nikam nedostane, tak od něj v kampani zazní názory diametrálně odlišné od těch, kteří budou trochu jinými slovy a jinými ústy říkat v podstatě totéž. Samozřejmě, že za to dostane, co proto a bude vykreslen jako největší zlo, možná ještě víc než Babiš. Paradoxně jediný disident bývalého režimu mezi kandidáty. Jeho výsledek bude tak jako tak zajímavý.

Jeho postup do 2. kola by byl samozřejmě zázrak, tady se hraje o to, zda to bude úplný propadák a naplní se tak cíle mainstreamu, nebo (i bez postupu) půjde o solidní a celkem překvapivý výsledek, který odhalí „díru v matrixu“, totiž to, že i přes mediální masáž se najde dost těch, kteří mu to hodí.

Volba Bašty je svým způsobem riskantní a ve výsledku může paradoxně vést k druhému kolu Pavel vs. Nerudová, což je pravděpodobnější než duel Babiš vs. Bašta. Doba je dynamická a spíše turbulentní, takže nic nelze dopředu predikovat. Dopadne to tak, jak to dopadne.

Jsem zvědav, zda, kde a kdy se v budoucnu objeví ti, kteří se v kampani trochu ukázali, tedy Tomáš Březina a Alena Vitásková a jakou roli budou či nebudou hrát. Jsou sice mnohým známi, ale celkově se o nich moc neví.

Ale to se nevědělo ani o dnešních „elitách“, dokud se na ně neposvítilo televizními reflektory. Ve světle těch reflektorů se chovají tak, jak se chovají a cokoliv, co není po jejich, se snaží skrýt.

To se ale vždy podaří jen částečně, nikdy se to nemůže podařit stoprocentně a na věčné časy. Nakonec i ten nově zvolený prezident(ka) tu bude jen pět (příp. deset) let. A to Bůh ví jestli.

Proč se dívat na Hrad, když žiju v podhradí? A jsou pro mne důležitější tamní lidé, rodina, sousedé, zkrátka ti, s nimiž se potkávám a sdílím své slasti i strasti.

Bylo by dobré mít na Hradě člověka, který by ostatní inspiroval. Existuje ve skupině kandidátů někdo takový? A pokud ano, má vůbec nějakou šanci se tím prezidentem stát?

Pro mě osobně nejsou prezidentské volby tak důležité, abych se z toho nějak hroutil. Navíc tam není moje srdcovka pro první kolo. Tak proč tam vůbec chodit? Ale třeba mě události z té židle zvednou a volit nakonec půjdu.

Naštěstí v podhradí máme inspirátorů a vizionářů poměrně dost. A pro dožívající systém je jich škoda. O to víc jich bude třeba v budoucnosti, kdy potřeba budou ctnosti, jak doufám.