Z mého pohledu

Aktuální dění je dynamické. Je to proces. Je to proces přeměny, transformace. Konec jedné etapy, jednoho období zaměřeného na neustálý růst (výroby, zisků, spotřeby), na plundrování planety, na žití jedněch na úkor druhých.

Je tu přítomen neustálý boj. Rozdělování a panování. Navíc tu eskaluje probíhající válečný konflikt. Tzv. „speciální vojenská operace“ skončila anexí Donbasu, z ruské strany připojením čtyř příslušně ukrajinských oblastí s převážně ruskojazyčným obyvatelstvem k Ruské federaci. Nyní začala z Putinovy strany „regulérní válka“ a konflikt nadále eskaluje ruským bombardováním ukrajinských měst, a především ukrajinské energetické infrastruktury jako pomsta za poničený Kerčský most. To už se přestává líbit i Číně. Dá se to ještě nějak rozumně ukočírovat a dostat strany konfliktu k jednacímu stolu o podmínkách příměří?   

To nevím. Ale pokud má lidské společenství a Země vůbec přežít, musí se vše změnit. Planetární zdroje jsou omezené a lidské společenství se bude muset přeorientovat na spolupráci a mír, bude muset změnit své myšlení, své zvyky. Nepotřebujeme nadprodukci, bude potřeba být umírněnější ve spotřebě, mohla by fungovat cirkulární ekonomika (méně těžit a více využívat druhotné suroviny a odpady), výrobky by mohly být na míru a vydržet dlouhodobě, měla by se prosadit lokální svépomoc a soběstačnost, lidé by měli získat víc volného času pro sebe, pro své sebeuvědomění a seberealizaci.

Pro tvorbu své reality. V nově budované společnosti by se měl více uplatnit ženský prvek, tj. ten prvek horizontální, spolupráce, mateřská péče. Prvek mužský, hierarchický a vertikální by měl ustoupit do pozadí, ale spíše se transformovat na prvek ochraňující, na dodání mužské síly tam, kde je jí zapotřebí.

Měl by přijít konec práce pro zisk někoho na úkor druhého, penězům by měla být vrácena jejich praktická hodnota spočívající v ocenění tvořivé práce a jako prostředek směny zboží a služeb. Ne jako prostředek nadvlády nad druhými (např. nevyvážený vztah bank a jejich klientů). Práce, resp. tvorba by měla být radostná a její výsledek by měl přinést potěšení (užitek) jak tvůrci samému, tak tomu, kdo si koupil výrobek nebo objednal službu.

Nadcházející krize by měla být takovým probuzením, možná i velkým otřesem. Vlády tu zklamou, protože jsou zabředlé v minulosti a neumějí čelit takové krizi. Nabízejí jen recepty minulosti a v byrokratickém systému jsou nepružné, neznají souvislosti, nechtějí odstranit příčiny, řeší jen důsledky a většinou špatně, nepoučí se z chyb, jen vrší problémy (tupá byrokracie). Jsou ve vleku svého ega a chtějí si za každou cenu upevnit moc.

Vše musí vyrůst ze spodu, postavené na záležitostech srdečních, tj. konání v souladu se svou duší. Nové vztahy, nová ekonomika a společenské uspořádání by mělo být svobodné, zodpovědné a duchaplné. Z mého pohledu stojí za to o takovou mírumilovnou (soucitnou a láskyplnou) společnost usilovat.

Ze svého pohledu řeším, zda už nenastal čas opustit městečko a práci a přesunout se na venkov, což jsem původně zamýšlel až v důchodu. Impulsem může být už tato zima. Přemýšlím, jak na nás dopadne v panelákově a co to s lidmi udělá? Jak budou lidé reagovat, když nebude fungovat to, na co jsou zvyklí? Jak rychle se s tím vyrovnají? Kdo z lidí bude ochoten a schopen přiložit ruku k dílu a pomoct ostatním? Jak budou fungovat představitelé města?

Počítám s tím, že se budu snažit nějak to se sousedy tady dát. Co má vlastně smysl? Rekonstruovat plynovou kotelnu? Ano můžeme tím snížit spotřebu, emise, ale základem bude stále plyn. Nebo přemýšlet o jiném typu vytápění a celé to nechat přestavět? Třeba se objeví a budou k dispozici nezávislé a k přírodě šetrné technologie vytápění. Třeba to válečné běsnění skončí relativně brzy a relativně šťastně. A pak plyn opět poteče jako dřív a infrastruktura plynárenství bude moct být zachována a rozvíjena.

Třeba najdu nového „převozníka“ (toho, kdo to po mně převezme) a už mě to nebude zajímat. Nebo už nebudu součástí tohoto světa. Proto Carpe diem, užívej dne. Navíc nám teď příroda dopřává, protože je hezky a poměrně teplo.

Nicméně už jsem vymyslel, jak to udělám. Z chaty si přivezu jeden z přímotopů (možná to nebude k ničemu) a campingový plynový vařič s náhradní kartuší (ten by asi pomohl). Koupím ještě jednu plnou PB láhev na chatu, abych měl zásobu plynu a uvidíme, kdy se podaří udělat komín a zprovoznit malá kamna. Dřeva je poměrně dost. Navíc tam v zimě trávíme jen část zimních a jarních prázdnin, někdy i nějaké víkendy na lyžích či běžkách (bude ta možnost?).

Optimisticky věřím, že ten náraz do zdi nás probudí a donutí ke "ztracené" lidské sounáležitosti, vzájemnosti a spolupráci. A že z krize povstanou lidé, kteří to budou dávat zase dohromady. Svou roli nebude hrát žádné bohatství, postavení, lajky a statusy na sociálních sítích, ale bohatství duše, jednoduše lidskost.