Svoboda či jistota a bezpečí?
Žijeme-li dlouho v „jistém“ světě, zvykneme si a nechceme se svých zdánlivých jistot vzdát. Chybí ochota. Chybí i odvaha. Máme strach ze změny. Jsme zpovykaní civilizací. Obvykle s námi musí něco otřást. Nyní námi otřásá Covid a další krize již přežilého systému, který většina z nás považovala za jistý, neměnný a bezpečný.
A najednou je nejistý, nebezpečný a měnící se. V chaosu. V přímém přenosu se nám rozpadá před očima. Co platilo ještě včera, dnes neplatí. Je to vidět zejména na tom Covidu. Tam se doslova „zhmotňují“ naše myšlenky, strachy a činy.
Slibovali nám tečku, ale virus na ni kašle. Je vždy napřed a my pozadu. Ukazuje se, že dokola používat tu samou strategii a taktiku příliš nefunguje. Také dlouhodobě nefunguje zatajování a ohýbání pravdy. Co ale funguje na sto procent je naše individuální vnímavost a zákony přírody.
To, čemu věnujeme pozornost a dáváme tomu energii, roste. To posilujeme. Pokud dáváme pozornost a energii radosti, tvořivosti a práce, kterou vykonáváme, nám dává smysl a cítíme užitečnost, posilujeme tím i svou imunitu a odolnost.
Pokud ale konzumujeme stále děsuplné a negativní zprávy, trávíme na mobilu, počítači a sociálních sítích moře času, a jsme z toho vyděšení, vystresování a neustále to řešíme, pak nás to vyčerpá, ztrácíme energii, ale hlavně psychickou odolnost a tím i imunitu. A je opravdu jedno jaký zaujímáme postoj, pokud je na základě strachu a stresu (vědomého, i podvědomého), jsme kandidáti na propuknutí nemoci.
Člověk svobodomyslný, který se dokáže postavit svému strachu, získá odvahu a najednou se dívá na svět jinýma očima. Vidí totiž svoji svobodu zároveň jako odpovědnost ke svému životu a zdraví. Ví, že nemůže za nikoho převzít jeho vlastní odpovědnost, ani za své dospělé děti, či rodiče. Jen může tu zodpovědnost (jako mnozí) delegovat na jiné autority, tj. svou moc odevzdat, resp. vzdát se své moci.
Najednou je pro takového člověka jeho svoboda důležitější než pocit jistoty a bezpečí. Opře se o sebe, o své přítomné božství a jedná s ním v souladu. Jde cestou svobody, odvahy, lásky, nejistoty. Také opovržení, nepochopení, obviňování a dehonestace. A nevadí mu to. Protože odmítl cestu strachu. Cestu manipulace, ať již propagandou či citovým vydíráním. Jde si zdánlivě osamoceně, ale není sám.
Procitl z „hypnózy“ a postupně procitají i další. Jsou to takové potůčky lásky, radosti, tvořivosti, sounáležitosti. Podaří se jim zesílit do řek a vytvořit „moře“ lásky a nenásilně proměnit svět?
Ono to opravdu jde. My, lidské bytosti tu moc máme. Ale musíme začít od sebe. Svět se proměňuje zevnitř ven a k tomu je potřeba se „rozsvítit, rozzářit“ a tím si tvořit vlastní, trochu jinou realitu. Předně se musíme přestat bát.
Lidé ve 20. století zažili hrůzy dvou světových válek, režimy nacistický, fašistický a bolševický, ale také neuvěřitelná léta určitého uvolnění, lásky, míru a naděje (60-tá a 90-tá léta). Ale nedokázali to udržet, nechali se rozdělit, zmanipulovat, někde dostali přes „držku“, někteří sklouzli k drogám, k anarchii.
Našel jsem text, který mne zaujal a dovolím si ho citovat, protože bych to asi lépe nenapsal.
Největší silou, jaká je na světě, není moc vládních úřadů, není moc, vydávání nařízení nebo bičování prostřednictvím zákonů, nýbrž charakter, dobré srdce, čilý intelekt, odvaha k pravdě a soudržnost nás všech. Odtud budeme psát dějiny my a nikoliv utlačovatelé, kteří denně produkují nové rozpory a nikoliv ti, kteří se nyní s nimi zlomyslně těší, že otěže se utahují těsněji. Brzy také sami poznají, že v těchto otěžích nesvobody dávno jsou.
Tipnete si, jaký filozof či myslitel toto vyslovil? V kontextu jiné doby by to mohlo sedět i na Václava Havla (aspoň ta první část). Autor vás asi překvapí, obzvlášť pokud nejste schopní a ochotní opustit „škatulkování“.
Je to úryvek z překladu projevu předsedy FPÖ Herberta Kickla na demonstraci proti totálnímu lockdownu ve Vídni.
Na „extrémistu, populistu a dezinformátora“ velmi slušný „hoax“, že?
PS: jestli mne za tento článek (a hlavně citaci) čeká cesta do Hyde parku, pak ji hrdě přijímám!
Jan Tichý(Bnj)
Nalodil jsem se na loď blogosvěta
Využívám Hydeparku pro informaci, že jsem vstoupil na blogovou platformu blogosvět, kde se mj. „potkávám“ i s bývalými zdejšími pisálky jako Lubomírem Stejskalem nebo Bohumilou Truhlářovou.
Jan Tichý(Bnj)
Házím do toho vidle!
Tak jsem se dočkal dočasného zákazu diskuse (pod blogem Proč neumím chápat lidi, kterým nejde televize?). Použil jsem sice textově vhodné slovo, leč hlídací robot ho vyhodnotil jako nevhodné.
Jan Tichý(Bnj)
Najdu někoho ochotného?
Tak nějak nastal čas změny. Předdůchod ani předčasný důchod mi v brzké době nehrozí, ale duše už mě volá jinam. Ještě nevím úplně kam, ale nabádá mě k tomu, že je na čase dělat méně práce v systému.
Jan Tichý(Bnj)
Proč neumím chápat lidi, kterým nejde televize?
Není to tak úplně pravda a snažím se lidem pomoct, jak umím. Přesto právě v souvislosti s televizí existují lidé, kteří mě dokáží vytočit.
Jan Tichý(Bnj)
Proč podporuji stávku?
Níže uvádím důvody. Má žena se stávky účastní aktivně v Praze. Ani jeden z nás nejsme v odborech. Já na svém malém pracovišti (ve čtyřech lidech celkem) žádné odbory nemám ani je nepotřebujeme.
Jan Tichý(Bnj)
Není na čase změna některých mouder nebo spíš hesel?
A kterých? Osobně bych změnil následující hesla: „Kdo nejde s námi, jde proti nám“, „Podle sebe soudím tebe“ a „V jednotě je síla“.
Jan Tichý(Bnj)
Pod povrchem a za zrakem
To, co na první pohled nevidíme, neumíme změřit, vysvětlit a definovat, to neexistuje? Ono to ale existuje, jen to neumíme vnímat, protože je to pro nás skryté.
Jan Tichý(Bnj)
Rozděl a panuj
Už v tomto hesle je schována odpověď na otázku „kdo rozděluje společnost?“. Kdo by ji rozděloval, logicky ten, kdo chce vládnout, kdo chce moc a kdo chce žít na úkor druhých.
Jan Tichý(Bnj)
Dva v jednom
Proč? Protože sem dávám dva druhy fotek. Jedny fotky pořídila fotopast a druhé fotky jsem pořídil (neplánovaně) mobilem na procházce se psem. K tomu ještě popisný text.
Jan Tichý(Bnj)
Do Vrchlabí dvakrát v týdnu
Že si do Vrchlabí pojedu pro sekačku bylo naprosto logické, ale že tu cestu absolvuji po pondělku ještě v pátek, by mě ve snu nenapadlo. Navíc, když mi v pondělí řekli, abych počítal tak s dvěma týdny.
Jan Tichý(Bnj)
Cesta do Vrchlabí
Tak jsem se podíval v pondělí do Vrchlabí. Toto město jsem již několikrát navštívil, prohlédl si zámek s parkem, Krkonošské muzeum, náměstí.
Jan Tichý(Bnj)
Zeptej se sám sebe
S kým bys chtěl trávit čas? Třeba na dovolené nebo dokonce na pustém ostrově. S kým bys rád zašel na pivo nebo kávu? S kým by sis rád poseděl a popovídal?
Jan Tichý(Bnj)
Pět sloves
Našel jsem pět sloves, kterými si dovolím charakterizovat svůj život. A která že to jsou a proč? Být, mít, chtít, moct a nemuset.
Jan Tichý(Bnj)
Jak se mi díky strýci připomněla zesnulá maminka
2. listopadu je den, který je v kalendáři označen jako Památka zesnulých, lidově se mu říká dušičky, a především o víkendu (nejbližším tomuto dni) se zaplní hřbitovy, aby lidé vzpomněli na své zesnulé blízké.
Jan Tichý(Bnj)
Práskači sobě
Používat slovo „sobě“ ve třetím pádu je docela zajímavé. Je to snad nějaká sebestřednost? Až tak bych to neviděl, např. „Národ sobě“ připomíná sbírku na Národní divadlo.
Jan Tichý(Bnj)
Neměl bych přestat psát?
Tak si říkám, zda už neskončit se psaním. Teď v melancholickém podzimu a za prodlužujících se nocí, kdy je na to psaní více času?
Jan Tichý(Bnj)
Zdraví ve svých rukách
Byl název přednášky a besedy o zdraví s propagátory funkční medicíny Davidem Čechem a Alešem Svobodou, kterou jsem se svými kolegy pořádal v našem městečku.
Jan Tichý(Bnj)
Jak reagovat na další byrokratický nesmysl?
S těmi byrokratickými nesmysly se poslední dobou roztrhl pytel. Jako by ti úředníci nebyli ani lidé, ale spíše nějací chovanci našeho či evropského ústavu pro choromyslné.
Jan Tichý(Bnj)
Sluníčko už je nízko, ale ještě pěkně hřálo
Chodit v druhé půlce října v tričku je na jednu stranu fajn, na druhou stranu docela divné. Ale co, stejně člověku nezbývá než se přizpůsobit.
Jan Tichý(Bnj)
Být autentický je nejlepší
Buď sám sebou. Buď upřímný (hlavně k sobě). Nenalhávej si. Jdi svou cestou. Že se s ostatními poněkud míjíš? Že to nemůžeš udělat? Proč?
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1077
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 556x
Tento blog jsem se rozhodl ukončit. Nezáleží na mě, jak dlouho tu ještě bude. Najdete mě:
https://www.tichy-blog.cz/
web: https://www.tichaci.cz/
email: tichy.jan.bnj@centrum.cz
Děkuji za přízeň, kterou jste mi zde věnovali.