Hrdý spotřebitel?

Civilizace „uctívání zlatého telete“ je založena na spotřebitelích. Spotřebitel je konzument, který konzumuje, spotřebovává.

Záleží na tom, co a jak spotřebovává. Potřebu nějaké spotřeby máme všichni, minimálně musíme uspokojit základní lidské potřeby. Bez kyslíku, vody, potravy, spánku, bychom nemohli žít. Špatně bychom také žili bez lásky, sounáležitosti s blízkými, radosti, humoru, smíchu, doteků, bez zdraví.

Naše slavná civilizace nám nabídla hlavně konzum, spotřebu, neustále nás bombarduje reklamou, kterou nás manipuluje i citově vydírá.

Člověk je tvor společenský, skupinový, kmenový. Je rád příslušníkem nějaké skupiny, rodiny, kmene. Jenže měl by být i sám sebou, měl by milovat své bližní, jako sebe sama, jak je psáno.

Ekonomika je založená na spotřebě, chtít stále víc. Zlaté tele. Spotřebitel spotřebovává, neptá se, jen plní zadání. A tak si kupuje auta, televize, mobily, počítače. Nestačí už mít jedno, také je třeba neustále obnovovat, nové, rychlejší, lepší.

Ale nejde jen o věci, které nemusíme kupovat denně. Spotřebováváme potraviny, nápoje, léky. S rozmyslem? S citem?

Víme, co jíme? Proč je v globálním civilizovaném světě epidemie civilizačních chorob jako je obezita a cukrovka? Proč je obrovská spotřeba léků? Co je špatně? Potřebujeme energii, ale potřebujeme správnou, naším biologickým tělem vstřebatelnou a využitelnou energii, abychom byli nabití energií a tím i zdraví a odolní. Abychom měli posílenou imunitu, abychom zvládali život s radostí, nebyli neustále ve stresu, strachu a nepídili se nejen po získávání energie, ale hlavně dopaminu a jiných hormonů a endorfinů.

Jistě, dočasně tomu krásnému libému pocitu pomůže třeba nové auto, nový mobil, pokud po tom tak toužíme. Ale především se utíkáme k produktům, které nemají téměř žádnou výživovou hodnotu, nicméně mají kalorie a vyvolávají libé pocity (cola, hranolky, hamburgery), pak tloustneme a máme deprese a jedeme začarovaný kruh hormonální nerovnováhy.

Dá se z toho kruhu vystoupit? Dá, ale ne bez změny životního stylu, spíš bez změny myšlení a mentálního nastavení. Léky moc nepomáhají, pravdou je, že dokáží udržovat při životě za cenu chronické nemoci (tedy v dlouhodobé nerovnováze). Takže žijeme, ale jaká je kvalita takového života?

Pokud se nemůžeme kvůli obezitě ani hýbat, kila přibývají, jsme doslova obaleni energií, přesto se nám jí nedostává, jsme unavení, jsme až přesyceni, ale svým způsobem podvyživeni. Stali jsme se (většinově) hrdými spotřebiteli, a to nás udržuje v nízké destruktivní energii strachu a roli oběti.

Je třeba se vymanit z role oběti, překonat strach, pohodlnost a hlavně začít. Každá cesta začíná prvním krokem. Nebojme se vykročit. Ku lásce, zdraví a spokojenosti. Je to těžké, ale vyplatí se to. Našemu tělu a naší duši určitě.

Zapláčou snad jen ti, kterým jsme svou sníženou spotřebou zkrátili zisky.