Místo moře rybníček

Měli jsme letět k moři. Vyřešilo se to samo. Místo „lázní Poděbrady“ nám nabídli „Václavák“ a to jsme odmítli.

Tak jsme jeli na chatu, bez staré fenky, kterou hlídal několik dní syn. Vychutnávali jsme si přírodu, byli jsme na výletě u přehrady Les Království, šli podél přehrady v podstatě překážkovou dráhou. Čím více jsme se vzdalovali od hráze, ubývalo lidí, za to přibývalo spadlých stromů, nejen smrků a bříz, ale i buků a dubů.

Musel tu být (ne tak dávno) pěkný vichr. Když jsme asi po pěti kilometrech došli k silnici, vydali jsme se po ní do vsi a tam si dali v restauraci oběd. Skvělé.

Osvěžovali jsme se v našem malém rybníčku. Už si ho za tak krátkou dobu přírodní síly zprivatizovaly. Docela velká vážka si to tam hlídá, po hladině se prohání vodoměrky a ten brouk, co jsme ho zahlédli, byl snad potápník. A možná se už objevila i plovatka (vodní šnek).

Kachny si náš rybníček nevybraly, stejně tak jako žáby. Ale komáří larvy už se houfují. Naštěstí se shlukují na jednom mělčím místě, kde je lovíme do síťky a necháváme vyschnout.

Víme, že se nám je nepodaří všechny pochytat, ale nějaké omezení jejich počtu dosáhneme a snad nám pomohou i další živočichové, kteří přijdou na „komáří hody“.

Nebo budou komáři hodovat na nás? Uvidíme. Zatím rybníček ani nezezelenal, nejspíš jsou už chladná rána, také část dne je rybníček ve stínu. Proto je voda chladnější a neláká ty řasy, sinice, žabince.

Snad to tak je. A bude líp, neboť už horko nebude, dny se krátí. Ovšem zase bude padat listí. Pořád se něco děje. Příroda stále něco tvoří, mění a překvapuje a my se snažíme se tomu nějak přizpůsobit a udělat zase něco, co vyhovuje nám a nejen nám.

Posekaná louka, resp. travní porost, přiláká ptáky, navršený bioodpad je také rájem všemožné havěti. Tak i ten rybníček (byť umělý) do té přírody zapadne a my jen chceme, aby nás příroda v něm nechala osvěžit. Počítáme i s tím, že proto budeme muset i něco udělat. Zkrátka udržovat rovnováhu, aby si užila jak příroda, tak i my.

Tak k tomu přistupujeme a tvoříme si přírodní ráj. Máme i užitek z pěstovaných bylinek, ale i těch přírodních, nějakého drobného ovoce (lesní jahody, maliny, rybíz), estetický vjem z květin pěstovaných i těch přirozeně rostlých na loukách či v lesním porostu.

Příjemné je potkávání s mnoha druhy ptáků, jejich zpěvem, se včelami, čmeláky, motýli, brouky, ale i se savci, z nichž nejčastěji potkáváme srnky, sem tam veverku, zajíce, vidíme také běžet nějakou myš. Občas se setkáme se slepýšem, či dokonce hadem, různými hlemýždi. Aby to nebylo tak hezké, jsou i setkání méně příjemná, hlavně s těmi rezavými invazními slimáky, nepříjemnými vosami, komáry a ovády.

Celkově vzato se snažíme si to užít, a přitom s přírodou spolupracovat a zdá se, že se to daří. Ta rozmanitost je tu znát, květinové záhony, tráva, louka, stromy, keře, lesík (část divočiny), potok a rybníček. Pro každého tvora nějaká nabídka, často i na náš úkor (ožrané květiny, sklizené plody).

Byl to skvělý odpočinkový týden v přírodě spojený s příjemným digitálním detoxem. Žádnej internet, email, telefonů minimálně.

Tímto se hlásím zpět do „virtuální digitální reality“ a „matrixu“.