Přijde podzimní vlna?

Na čem závisí další vlna Covidu po prázdninách? Kupodivu asi nejméně na viru samotném, byť ani tuto možnost nemůžeme vyloučit a může to být místo další malé vlnky pěkné tsunami.

Více však záleží na nás, co si ještě necháme líbit. Jak obstojíme vůči manipulaci a citovému vydírání? Kupodivu nám pomáhají soudy, podávají se žaloby, pronikají hlasy rozumu i do hlavních médií (např. prof. Hostomský, prof. Zima), k nalezení jsou i názory dalších lékařů a odborníků, nejen těch vládních a propagovaných.

Co když přijde jiná vlna. Vlna žalob na stát na náhradu škod za neoprávněné zavírání provozoven, za poškozování zdraví nařízeným nošením respirátorů, za sebevraždy kvůli lockdownu? Zvedá se totiž vlna odporu a zavádět striktní celoplošná opatření už nebude tak jednoduché, resp. jejich dodržování již bude téměř nevymahatelné.

Co kdyby „stát“ našel tu odvahu a vyžadoval náhradu škod od jednotlivých fyzických osob, tj. ministry a poslanci počínaje, přes spolupracující odborníky, úředníky a novináři konče?  

De facto by se jim vrátilo to, co činili jiným. Najednou by si mohli prožít pocity těch, jimž zavřeli živnosti, pocity lidí, kteří přišli o práci či funkci ať již díky nařízením, nebo později kvůli odvaze chovat se svébytně (např. ředitel semilské školy), pocity příbuzných těch, kteří neunesli tíhu opatření, která na ně dopadla.

Samozřejmě měla by se odlišit první etapa, tj. ta první vlna (jaro 2020), kdy lidé tápali, pomáhali a kdy byla pochopitelná předběžná opatrnost, chyby, přešlapy, ale kdy se nejvíc cenila rychlost a rozhodnost. A v níž lidé ani neumírali.

Mezitím se ovšem sbíraly zkušenosti a místo cílených opatření k ochraně těch nejpotřebnějších se zavíralo vše, dokonce v případě školou povinných dětí i nejdéle v Evropě. Kdy se začala objevovat cenzura a prosadil se jeden názor a všichni víme kým reprezentovaný. Kdy vyhrál byznys a šíření strachu nad rozumem a citem. A kdy přibývalo zemřelých (na covid).

K tomu osobní poznámku: trend umírání lidí, které jsem znal i osobně, pozoruji už delší čas (několik let). Není to jen tím, že jsem zestárl sám, těch lidí opravdu přibylo.

Epidemie v podstatě skončila, protože se již dosáhlo určité (docela velké) imunizace společnosti, částečně promořením, částečně očkováním a části lidí se to zdravotně nedotklo vůbec (ti jakoby ani neexistovali).

Pokud přijde na podzim něco jako očistná vlna, která tu naši společnost jaksi očistí a pročistí, pak je vítaná. Na podzim se mj. konají i volby do Sněmovny. Kandidují už i noví čističi (Šlachta), strany se spojují (snad ne všechny účelově), ještě asi mnoho špíny vyleze na povrch.

Snad to bude ku prospěchu. Protože všechno zlé je k něčemu dobré. Nezapomínejme, že ten, který po někom háže bláto, bývá sám nejvíc zablácený. Často to však umně dokáže skrýt přetvářkou a slušivým oblekem. Povrchní pozlátko ovládané strachem ze ztráty moci a vlivu, projevující se zbabělostí, chamtivostí a agresí.

Přijde tsunami očisty? Vlna psychohygieny čistící lidské duše? Vlna znovunabytí svobody, což znamená především přijetí zodpovědnosti za svůj život? Uvidíme.

Naštěstí opravdové tsunami nám tady v Česku nehrozí. Ale pokud by někde k němu došlo, zvláště na pobřeží Evropy či Severní Ameriky, určitě nás to nějak ovlivní.

Systém se přežil a už kolabuje. Zažíváme to v přímém přenosu. Jak ale říká prof. Bárta, po kolapsu přichází regenerace a třeba Jaroslav Dušek tvrdí, že nejtěžší jsou chvíle před porodem.

Tak si můžeme představovat, že žijeme v době, kdy starý svět umírá a rodí se nový. Těšme se na něj jako na příchod miminka. Ona už se ta miminka do nového světa rodí a jsou jiná než my a naše děti. A řídí to život sám. Tak mu do toho nekecejme a nechme ho pracovat. Umí to líp než my.