Jak se osvobodit?
Na internetu najdete mnohé rady, kouči, terapeuty, ezoteriky, psychology apod. se to jen hemží, a tak můžete najít mnohé, někdy nesmyslné, ale i smysluplné poučky a rady. Obvykle bývají v několika bodech s popisky. Tak jsem si sestavil body, které (zpětným pohledem) pomohly k osvobození mne.
Nutno ještě podotknout, že ze systému (matrixu), na kterém jsme všichni nějak závislí, se uniknout moc nedá. V zásadě mu uniknete pouze smrtí, velmi omezeně s ním přijdete do styku jako poustevník, nebo bezdomovec.
Ale pokud máte rodinu, přátele a potřebujete si vydělávat nějakou prací na obživu pro sebe a své blízké, uniknout nemůžete. Můžete ale omezit manipulaci, především podprahovou reklamní a zpravodajskou, také si zajistit aspoň částečnou soběstačnost a nezávislost.
K těm bodům, které pomohly mně.
1. Jediná jistota je smrt
Každý jednou zemře, otázka je jen kdy a jak. Je pravděpodobné (někdo to ví, někdo tomu věří, jiný to odmítá), že naše vědomí (duše) odejde do jiné dimenze. Jinými slovy, že smrt není konečná (tedy fyzická smrt těla je), ale že vědomí (duše) bude nějakým způsobem pokračovat, třeba se zrodí znovu. S tím můžeme samozřejmě polemizovat, nesouhlasit, věřit tomu, či ne. V každém případě platí, že v tomto fyzickém světě zemřeme, ať se po tom děje, co chce.
2. Do hrobu si nic nevezmu
Při odchodu na „onen svět“ tady vše zanechám pro své potomky či pro toho, koho jsem určil v závěti. Pozůstalí s majetkem nějak naloží a nemusí to být podle mých představ, to již neovlivním. Tak nemá smysl na něčem lpět (materiálně).
3. Nikoho nezajímám
Zdá se to být lživé tvrzení, přece se o mě zajímá má žena, rodina, přátelé, kolegové v práci, ... Jenže většina těch zájmů je v duchu zajímá mne, protože je to v nějakém mém zájmu. Když si toto uvědomím, osvobodím se. Nemusím se přetvařovat, nemusím se ponižovat, mohu být upřímný a být sám sebou. Když se to někomu nelíbí, jeho problém. Dá se na to použít i známé „sejde z očí, sejde z mysli“.
4. Pomocnou ruku najdu na konci své paže
Ať se mi to líbí nebo ne, musím se naučit spolehnout se sám na sebe, na své dovednosti, komunikační schopnosti, na svůj instinkt. Samozřejmě ne vše dovedu, tak si musím umět najít jinou pomoc, třeba zaplatit toho, kdo to umí. Výhodou je, když funguje láska a vzájemnost v širší rodině, nebo když máte spolehlivé přátele.
5. Jak žiji, si rozhoduji sám
Pokud mne něco trápí, jen já to mohu změnit. Mohu věci přijmout, jak jsou, ale také mohu odejít, z práce, z nefunkčního vztahu. Sám se totiž rozhoduji, čemu v životě věnuji pozornost a energii, zda radosti či trápení, zda lásce či strachu. Zda žít přítomností, nebo se trápit minulostí, či mít strach z budoucnosti. A patří sem i na co (a zda vůbec) se dívám na TV, zda a jak jsem/nejsem aktivní na internetu a co si koupím.
6. Životní role hraju s radostí
Každý hrajeme své role. Většinu z nich nám dají pozůstalí na parte: manžel, otec, bratr, syn, švagr, strýc, bratranec (to jsou tedy mé současné role v širší rodině). Také hraju další role: pracovník, malý šéf, komunikátor, zahrádkář, soused, uklízeč, rekreační sportovec, čtenář, divák, pozorovatel, bloger. Když tuto životní hru hrajete s nadhledem a radostí, je váš život spokojený.
7. Nic neočekávám, proto nemohu být zklamán
Už u Járy Cimrmana se projevilo, že jeho dílo se neslo ve střídání dvou prvků: prvku očekávání a prvku zklamání. S tímto přístupem mne nemůže nikdo zklamat, ledaže by mne naopak příjemně překvapil.
8. Láska, humor, smích a pohyb patří mezi mé přátele
Bez nich by asi nešlo dosáhnout životní spokojenosti, štěstí, pozitivního náhledu na svět. Souvisí s tím i psychická pohoda, imunita a zdraví.
9. Přijímám zodpovědnost za život
Nehroutím se z nezdarů, nelituji, problémy přijímám jako životní lekce a výzvy. Snažím se je nějak řešit, když to nejde takto, půjde to třeba jinak. Nehledám viníka ve druhých a neobviňuji ani sebe (rozhodně ne dlouho), za chybu se omluvím. Umím poprosit, požádat o pomoc, požádat o odpuštění, odpustit a poděkovat.
10. Netlačím na pilu a občas nechám věcem volný průběh
Nemá smysl lámat věci přes koleno, něco si vynucovat. To zpravidla přináší odpor. Někdy se věci vyřeší jaksi samy od sebe, někdy vyšumí, nebo se vám neustále vrací, dokud je nevyřešíte (zpravidla vás okolnosti donutí zkusit zvolit jiný přístup, než je ten, který dosud nefungoval).
Závěrem: svobody si vážím a vím, že tu vnitřní svobodu mi nikdo nemůže vzít. Svobodu lze prožívat i v nesvobodném světě. Je to těžší, vyžaduje to větší odvahu, příp. přetvářku, přizpůsobivost – naoko tleskám, ale myslím si svoje (strategie přežití v drsné totalitě). Ale tu přetvářku už považuji za své vlastní omezování svobody. Egoističtí vládci svobodu v lásce nemají, svobodomyslní lidé jsou neposlušní, není snadné z nich udělat otroky. Nejlepší otrok je ten, který si myslí, že je svobodný. Příkladem může být řidič osobního vozu v centru Prahy, který řeší zácpy, problémy s parkováním, objížďky a jednosměrky, vedro, chodce, příp. drobné kolize, ... Pěšák toto neřeší, dostane se téměř všude, občas i rychleji. Kdo z nich si víc užije svobody a nezávislosti?
Svoboda nejlíp funguje v rozmanitosti např. názorů. Rozmanitost (diverzita) je vlastní přírodě. Ta funguje dokonale a ustaluje se do rovnováhy, a přitom je stále v pohybu. Jen lidská společnost tápe, protože si vymýšlí nepřirozené nesmysly.
Jan Tichý(Bnj)
Nalodil jsem se na loď blogosvěta
Využívám Hydeparku pro informaci, že jsem vstoupil na blogovou platformu blogosvět, kde se mj. „potkávám“ i s bývalými zdejšími pisálky jako Lubomírem Stejskalem nebo Bohumilou Truhlářovou.
Jan Tichý(Bnj)
Házím do toho vidle!
Tak jsem se dočkal dočasného zákazu diskuse (pod blogem Proč neumím chápat lidi, kterým nejde televize?). Použil jsem sice textově vhodné slovo, leč hlídací robot ho vyhodnotil jako nevhodné.
Jan Tichý(Bnj)
Najdu někoho ochotného?
Tak nějak nastal čas změny. Předdůchod ani předčasný důchod mi v brzké době nehrozí, ale duše už mě volá jinam. Ještě nevím úplně kam, ale nabádá mě k tomu, že je na čase dělat méně práce v systému.
Jan Tichý(Bnj)
Proč neumím chápat lidi, kterým nejde televize?
Není to tak úplně pravda a snažím se lidem pomoct, jak umím. Přesto právě v souvislosti s televizí existují lidé, kteří mě dokáží vytočit.
Jan Tichý(Bnj)
Proč podporuji stávku?
Níže uvádím důvody. Má žena se stávky účastní aktivně v Praze. Ani jeden z nás nejsme v odborech. Já na svém malém pracovišti (ve čtyřech lidech celkem) žádné odbory nemám ani je nepotřebujeme.
Jan Tichý(Bnj)
Není na čase změna některých mouder nebo spíš hesel?
A kterých? Osobně bych změnil následující hesla: „Kdo nejde s námi, jde proti nám“, „Podle sebe soudím tebe“ a „V jednotě je síla“.
Jan Tichý(Bnj)
Pod povrchem a za zrakem
To, co na první pohled nevidíme, neumíme změřit, vysvětlit a definovat, to neexistuje? Ono to ale existuje, jen to neumíme vnímat, protože je to pro nás skryté.
Jan Tichý(Bnj)
Rozděl a panuj
Už v tomto hesle je schována odpověď na otázku „kdo rozděluje společnost?“. Kdo by ji rozděloval, logicky ten, kdo chce vládnout, kdo chce moc a kdo chce žít na úkor druhých.
Jan Tichý(Bnj)
Dva v jednom
Proč? Protože sem dávám dva druhy fotek. Jedny fotky pořídila fotopast a druhé fotky jsem pořídil (neplánovaně) mobilem na procházce se psem. K tomu ještě popisný text.
Jan Tichý(Bnj)
Do Vrchlabí dvakrát v týdnu
Že si do Vrchlabí pojedu pro sekačku bylo naprosto logické, ale že tu cestu absolvuji po pondělku ještě v pátek, by mě ve snu nenapadlo. Navíc, když mi v pondělí řekli, abych počítal tak s dvěma týdny.
Jan Tichý(Bnj)
Cesta do Vrchlabí
Tak jsem se podíval v pondělí do Vrchlabí. Toto město jsem již několikrát navštívil, prohlédl si zámek s parkem, Krkonošské muzeum, náměstí.
Jan Tichý(Bnj)
Zeptej se sám sebe
S kým bys chtěl trávit čas? Třeba na dovolené nebo dokonce na pustém ostrově. S kým bys rád zašel na pivo nebo kávu? S kým by sis rád poseděl a popovídal?
Jan Tichý(Bnj)
Pět sloves
Našel jsem pět sloves, kterými si dovolím charakterizovat svůj život. A která že to jsou a proč? Být, mít, chtít, moct a nemuset.
Jan Tichý(Bnj)
Jak se mi díky strýci připomněla zesnulá maminka
2. listopadu je den, který je v kalendáři označen jako Památka zesnulých, lidově se mu říká dušičky, a především o víkendu (nejbližším tomuto dni) se zaplní hřbitovy, aby lidé vzpomněli na své zesnulé blízké.
Jan Tichý(Bnj)
Práskači sobě
Používat slovo „sobě“ ve třetím pádu je docela zajímavé. Je to snad nějaká sebestřednost? Až tak bych to neviděl, např. „Národ sobě“ připomíná sbírku na Národní divadlo.
Jan Tichý(Bnj)
Neměl bych přestat psát?
Tak si říkám, zda už neskončit se psaním. Teď v melancholickém podzimu a za prodlužujících se nocí, kdy je na to psaní více času?
Jan Tichý(Bnj)
Zdraví ve svých rukách
Byl název přednášky a besedy o zdraví s propagátory funkční medicíny Davidem Čechem a Alešem Svobodou, kterou jsem se svými kolegy pořádal v našem městečku.
Jan Tichý(Bnj)
Jak reagovat na další byrokratický nesmysl?
S těmi byrokratickými nesmysly se poslední dobou roztrhl pytel. Jako by ti úředníci nebyli ani lidé, ale spíše nějací chovanci našeho či evropského ústavu pro choromyslné.
Jan Tichý(Bnj)
Sluníčko už je nízko, ale ještě pěkně hřálo
Chodit v druhé půlce října v tričku je na jednu stranu fajn, na druhou stranu docela divné. Ale co, stejně člověku nezbývá než se přizpůsobit.
Jan Tichý(Bnj)
Být autentický je nejlepší
Buď sám sebou. Buď upřímný (hlavně k sobě). Nenalhávej si. Jdi svou cestou. Že se s ostatními poněkud míjíš? Že to nemůžeš udělat? Proč?
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1077
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 556x
Tento blog jsem se rozhodl ukončit. Nezáleží na mě, jak dlouho tu ještě bude. Najdete mě:
https://www.tichy-blog.cz/
web: https://www.tichaci.cz/
email: tichy.jan.bnj@centrum.cz
Děkuji za přízeň, kterou jste mi zde věnovali.