Komunisty? Ty najdete v přísně střežené rezervaci ...

... ale pozor jsou hodně plašší. To byla pointa vtipu, který se vyprávěl za hlubokého komunismu, tedy reálného socialismu.

Už bychom v té době měli být, ale nějak nejsme. Přesto komunistů ubývá, tedy členů KSČM. Už dávno jich nejsou miliony. Jakási dřívější zaručená podpora kariérního růstu spojení s tehdejší KSČ (nynější KSČM) nezaručuje, resp. týká se jen pár vyvolených a zvolených.

Ovšem dnes jsou jiné cesty zdrojů peněz a moci, chování některých lidí „u zdroje“ je docela podobné nomenklaturním kádrům. Chování jejich podporovatelů může připomínat gottwaldovskou mládež a sovětské komsomolce. Částečně to lze omluvit naivitou a tím, že mládež tíhne k radikálním řešením nespravedlnosti a upíná se na víru ve spravedlivější řád a lepší svět, aniž si uvědomuje, že může být zneužita.

Něco v tom duchu údajně řekl W. Churchill: „kdo není ve dvaceti levičák, nemá srdce, kdo je levičák ve čtyřiceti, nemá rozum“.

Ti starší s prožitou zkušeností z normalizace víc vnímají manipulaci a podobnost v chování současných „uvědomělých“ s tehdejšími. Nějak se nám ty dějiny opakují, jen, co bylo včera více jasné, je dnes více zastřené.

Dnešní svět je v dynamickém (transformačním) pohybu, s neuvěřitelnými paradoxy. Tam odkud vál svobodný vítr, dnes vanou ideologie ne nepodobné té komunistické. Přichází odtud dekadence, zmar a destrukce na jedné straně. Na druhé straně se tím uvolňuje prostor pro opravdovou a radikální změnu. Cítíme, že změna přichází a že bude nutné se jí přizpůsobit, a to ve všech sférách života. Proto je důležitá různorodost a úloha lokalit, silných a přizpůsobivých regionů.

Říkáme, že patříme na Západ. Dobrá, řekněme, že hodnotově ano, ale pak je dobré se také ptát, kam dnes ten současný Západ míří a proč? K sebedestrukci? Proto, aby se zrodilo cosi nového? Chceme to také tak? Bojíme se změny? Hlavně ale patříme sami sobě a neměli bychom dělat věci proti sobě. Asi více adaptabilní budeme, pokud budeme více lokalizovaní, méně centralizovaní, více různorodí než stejnorodí (přiznávám tu inspiraci profesorem Milanem Zeleným).

Možná přijde doba, kdy v té „rezervaci“ kromě komunistů skončí i jiné, kdysi mocné skupiny, třeba představitelé (dnes již „vyčpělého“) antikomunismu. Chápu lidi, kteří za socialismu trpěli, bojovali proti režimu, že ten režim svým způsobem nenávidí. Ale ti největší z nich jako např. pan spisovatel Jiří Stránský, dokázali svým trýznitelům odpustit. Ne zapomenout.

Nejspíš mají i část pravdy v tom, že dnes se tím směrem vracíme. Zajímavé je, že ta druhá strana si to myslí taky, ale nějak obráceně. Ale tohle nechci dál rozebírat, jen si myslím, že ten boj je už zbytečný, doba se posunula jinam a pro mnoho lidí po 30 letech vést jakousi „svatou válku“ s dnes (téměř) bezvýznamnými komunisty, je už (dle mého) passé. Doufám, že aspoň někteří si budou pamatovat tento vtip: „koho budeš volit? Já komunisty. Já taky, ale v které straně?“

Celkem chápu boj proti Babišovi a Zemanovi, ale nespojoval bych ho s bojem proti komunistům. Protože tu nejde o minulost, ale přítomnost a budoucnost, tedy kudy se budou dějiny národa nadále ubírat. Babrat se pořád v minulosti a uzpůsobovat si ji k obrazu svému nemá význam. Potřebujeme řešit dnešní problémy a chystat si, pokud možno, pozitivní budoucnost.

Níže předkládám dva scénáře budoucnosti formou úpravy vtipu v titulku článku:

Třeba se bude povídat upravený vtip: „Prosím Vás, kde bych tady našel Pražskou kavárnu? To musíte do Dejvic, v bývalém areálu Generálního štábu armády mají Muzeum. Po listopadu 2039 málem vymřeli, tak jsme je shromáždili v tom areálu, moc jich není, množí se vzácně, ale když budete mít štěstí, tak je uvidíte“.

Nebo to bude jinak a bude se povídat třeba toto: „Kde bychom našli nějakého bílého xenofoba? Vyčlenili jsme jim u Lán velkou oboru. U hlídače parkoviště si za mírný poplatek můžete půjčit brokovnici s náboji. Přejeme příjemný lov“.

Stanou se naši potomci a jejich potomci lovnou zvěří, nebo se budou chodit dívat do Muzea Pražské kavárny? Přál bych si, aby si mohli žít po svém a nehrozily jim žádné takové rezervace, či muzea. A aby ctili humor, i ten drsný a cynický a naprosto vůbec neřešili nějakou „kavárnu“ a „hospodu“. Bylo jim dobře jak v kavárně, tak v hospodě.

Prostě jaký si to uděláš, takový to máš. Tak si to dělejme v tomto novém roce lepší.